60a Opawa Rd, Waltham, Christchurch 8023

Uz pet tydnu bydlim na Opawe, ackoliv zpocatku jsem si rikala, ze nemuzu prezit ani pet dnu. Prvni hodiny jsem vzpominala na Bajecna leta pod psa a hlavou mi probleskovalo, ze je to jako bydlet v zime ve skleniku.

Nas stary dreveny dum nema nic jako izolaci, natoz pak centralni topeni. Vytopit pokoj zravym elektrickym primotopem trva dlouho a jakmile se vypne, teplo je hned pryc, takze pres prisny zakaz nechavame s Jirim topeni jet pres noc, pak je to na pohodu. Veskere vybaveni domacnosti funguje napul. Jedna pracka nezdime a druha zase nenapousti vodu, takze v jedne si vyperete a ve druhe vyzdimete. Pomalovarna konvice se zapne na heslo, nebo tedy spise po vysloveni nekolika stavnatych nadavek. Vodu na vareni a na koupani ohrivame plynem, ktery do domu samozrejme neni zaveden, takze se neustale stava, ze se sprchujete a zacne tect studena, protoze dosel plyn a musi se pro nej na benzinku. Vchodove dvere se nedaji zamknout a nekdy ani zavrit. Mycka slouzi jako odkapavac pro nadobi, protoze nefunguje. Spodni cast lednice se cas od casu da vyuzit jako mrazak. Topeni v obyvaku je momentalne porouchane. Kazdy, kdo se nastehuje, ma tendence neco menit, ale brzy rezignuje.

Australan Andrew, ktery ma dum pronajaty od realitky, jeste nepochopil, ze neni tak bohaty, aby mohl kupovat levne veci. Andrew je rozvedeny a ma dve deti. Uz nekolik let nepracuje a vyziva z toho, co zbyde z najmu. Mysli si, ze svet a vlada mu strasne ukrivdili. Jsme vlastne dum se socialni sluzbou a charita zaroven. Andrewa nemuzu vystat, nesnasim jeho septavy hlas, jeho praseci ocicka a vlastne vsechno na nem. Kdyz se k nemu odmitam priblizovat, neni to jen proto, ze smrdi. Bojim se, ze bych mu jednu vrazila. Vsichni chodime do prace a on si zavreny ve svem pokoji zvlada akorat vyhulovat palici a sledovat, ktera zeme hodla legalizovat marihuanu. Mam chut zavolat poldy a rict jim, ze dealuje. Ale je to jeho boj a jeho zivot. At zije, jak umi, kamaradi vsak nebudeme.

Pres to prese vsechno ma tohle misto sve kouzlo, ktere je v tom, ze platim na Christchurch velmi nizkou cinzi a samozrejme v lidech. Je tu muj dlouholety kamarad Petr, pak Jiri, ktery toho naspi vic nez ja, indicti kluci... Vsechno se ale meni a brzy zmeni jeste vic. Jiri se v utery vraci do Cech, prvni z Indu - Vinod odjizdi zitra a brzy se odstehuje i zbytek. Mame nove najemniky, kteri momentalne bivakuji v obyvaku a cekaji, az se uvolni mista v pokojich. Prisli minuly patek okouknout dum a kdyz se sverili, ze vlastne nemaji kam jit, nemeli jsme to srdce je vyhodit a nechali je za par babek v obyvaku. Alespon nam pomuzou utahnout elektrinu. Ricardo je z Peru, Ana s Mel z Argentiny a jsou to sympataci/sympatacky. Do toho se na misto cinu vcera vratila Lenka, aby dnes zase odjela. Pribeh domu pokracuje a me ho desne bavi sledovat.

Little Saigon ♡

Tak konecne! Konecne po takrka deseti mesicich na dne zemekoule jsem objevila vietnamskou restauraci. Jmenuje se Little Saigon a lezi primo na rane na Colombo Street, coz je jedna z hlavnich a nejdelsich ulic v Christchurch. Vcera jsem bohuzel propasla oteviracku, ale dnes jsem se nadlabla Pho Bo a myslim, ze to nebylo naposledy. Chut je takrka stejna jako vietnamske pho v Cesku. Tak ted jeste pokorit opravdovy Saigon a zjistit, jak chutna prave pho.

Inland Revenue

Vcera jsem zdrhla z prace uz po obede, abych zasla na Inland Revenue, coz je neco jako novozelandsky financak. Kazdy pracujici si muze zazadat o vraceni casti dani a par stovek se mi urcite bude hodit. Vcerejsek jsem vybrala proto, ze Petr s Lenkou vyhrozovali, ze termin pro lonsky rok je pouze do 7. cervna, takze jsem se rozhodla vec neodkladat az uplne na posledni chvili a vyrazila uz 6.

Na urade me navigovala mila ostraha a od prislusneho (taktez mileho) urednika jsem se dozvedela, ze tento tyden poslednim terminem rozhodne neni. Pry se da zazadat i roky zpetne. Navrhl mi papirovou a online moznost. Spolecne jsme tedy aktivovali muj IRD ucet a az se za par dni zaktualizuje, muzu si vraceni dani zazadat sama online. Nepredpokladam, ze to sama zvladnu, nesnasim lejstra, kazdopadne celou proceduru asi odlozim az do meho odjezdu a vyridim to pak sakum prdum, prece to nebudu vyplnovat dvakrat.

Streetchurch vol.4

Nemohla jsem se rozhodnout, ktera graffitti vybrat, takze tady je dalsi nasup od Colombo St. Koho streetart nezajima, ma smulu.

Streetchurch vol.3

Par dalsich ulovku z okoli Colombo Street.

Rekapitulace aneb moji kolegove se nazyvaji

Jsem stale pomocna sila na stavbe. Makam uz ctvrty tyden u Watts & Hughes. Neprijemne je, ze Chrise minuly ctvrtek preveleli na jinou stavbu, takze jsem ipet presedlala na autobus (uz se znam se ridicem Johnem).

Vcera me opet pridelili k dopravni kontrole, takze jsem cely den nehla prstem. Navlecena jako cibule jsem zimomrive vartovala kolem sveho stanoviste a jen obcas zastavila nejake to auto a dulezite ho poslala do objizdky. Take jsem zodpovedela vsetecne dotazy typu, jak se dostat k firme Thomas Freight a podobne. Chvili jsem sledovala True Detective, ovsem slunicko mi prilis ozarovalo displej, takze jsem to vzdala a spokojila se se ctenim a hudbou. Proste nenahraditelna pracovni sila.

Krome Willa se nejvice dostanu do kontaktu s dalsimi lopatami z New Zealand Labour Hire a je to pestra mezinarodni smeska. Nekteri odpadnou po dvou dnech, jini se drzi dele. Dvacetilety Brit Tom v sestnacti narukoval do armady, odjel do Afghanistanu, kde mu prostrelili stehno a kdyz ho z armady propustili, pracoval na ovci farme a posleze odjel na Zeland. Jeho oblibenou zábavou je nechat ostatni hadat, kolik je mu let. Vysoka postava, husty plnovovous, bryle a spousta zivotniho nadhledu - nevidela jsem nikoho, kdo by rekl dvacet. Devatenactilety Nemec Dray je nas benjaminek, takovy mily mladsi bracha. Rad jezdi na prkne a uzvedne toho asi tolik co ja. Dalsi je jiz zminovany ucitel anglictiny v Japonsku Kieran. Byl tu taky typek, ktery bez prestani mluvil o tom, kolik a kde toho vypil (rikala jsem mu Absolute Man), mlcenlivy Daniel z Irska, lebkami potetovany kiwak Cameron, kteremu se po dvou dnech udelaly mozoly a vic uz nedorazil. Dnes se objevil Charlie ze Zimbabwe (jeste nikdy jsem nepotkala cloveka ze Zimbabwe!) a taky kiwak Ethan, ktery ma zrejme jakousi poruchu reci a neustale snad za kazdou vetou rika 'fucking' ci 'fuck'. Ty vole.

Zajimava je i zbyla skvadra. Will se mi sveril (coz jsem poznala prvni den z jeho tetovani na ruce), ze zamlada casto pobyval v lapaku, protoze se rad pral, kradl auta a uzival omamne latky. Zrejme proto vypada v petactyriceti na petasedesat. Oblibila jsem si starika Stevena, kteremu ostatni z legrace rikaji 'gran'. Stara se o naradi, rika mi 'my friend' a ma vyborny smysl pro humor, coz ma ostatne vetsina. Maor Lons (?) neustale nekoho a neco hleda a za kazdeho pocasi nosi kratasy. Sefik Will, ktery je puvodem z Holandska, mi neustale tvrdi, ze se vezmeme... Mohla bych vyjmenovavat jeste dlouho.

Na stavbe zatim vydelavam vic nez v zemedelstvi a kupodivu jsem pri souziti s mymi 'alcoholic friends' i neco usetrila. Mininalni cilova castka $2000 to sice jeste neni, brzy vsak snad bude. Kdybych jedla jum jumky a abstinovala, asi uz by bylo nastradano, ale potrebuju mit v te kose alespon nejake drobne radosti.

Krejci + Dvorakova's First Landing

Dnes jsme s Petrem vyrazili opet na kajak a bylo to naprosto uchvatne. Odrazili jsme ze stejneho mista v Lyttetonu jako vcera a obepluli neobydleny Quail Island. Objevili jsme maly zaliv s vraky tri lodi, kde jsme pristali a vydali se prozkoumat ostrov, z jehoz kopcoviteho terenu se nam otevrel perfektni vyhled na lytteltonsky pristav a cely Governors Bay. 

Na mori uprostred zatoky velky respekt. Hladina se zacala lehce vzdouvat a ackoliv byl kajak celkem stabilni, ve vetsich vlnach bychom nemeli sanci, eskymaka jsme jeste natrenovat nestihli. Predstava, ze me a nedozirnou hloubku ledove vody deli jen plastova skorapka, byla omamna a desiva zaroven.

Vychytali jsme opet nadherne pocasi, ackoliv chudokrevne slunce slouzi v techto dnech predevsim pro ozdobu. Na smolkovem nebi sice vytvari bezchybne panorama, takze zaliv zality jeho svetlem pusobi jako dokonala kulisa, ale i cajova svicka hreje vic. 

Po objevu 'Zalivu vraku' a vystupu na sous, jsem si pripadala jako moreplavec objevitel. Asi si nedokazu predstavit pocit absolutniho zadostiuceni, ktery museli mit Cook, Tasman, Columbus & spol., kdyz po tydnech ci mesicich na sirem oceanu pristali na pevne pude a na mnoha mistech navic jako prvni Evropane vubec.

Pri navratu z expedice po ostrove jsme shlizeli dolu na 'Zaliv vraku' a vsimli se, ze nas kajak uz neni na brehu, ale temer cely ve vode. Navrat jsme nacasovali na spravnou chvili. Podcenili jsme priliv a zdrzet se dele, zrejme by nam uplaval.

(Myslim, ze jeste nikdy jsem nepouzila tolik superlativu v jednom prispevku).