Kauza Krejci

Nevim, jestli jsem se zminila, ze po skoro dvourocnim exilu na dne zemekoule se do stredu Evropy vraci Petr Krejci. Ovsem jen na dva mesice, aby se ohral, stihl svatbu sve sestrenice a predevsim si vyridil novy pas. Jestlize ja jsem celkem expert v odkladani veci na posledni chvili, Petr tehle discipline kraluje a myslim, ze jeho pozice je nesestrelitelna. Pas ztratil uz pred nekolika mesici. Na Zelande je to celkem problem, v Queenstown a Aucklandu se sice nachazi ceske konzulaty, ale ty vam vydaji pouze docasny doklad, na ktery si pro opravdovy pas musite zaletet na ambasadu do Australie, zpatky do Cech ci jinam. Problem je, ze Petrovi navic propadla jak obcanka, tak ridicak, takze vesele funguje pouze s kopii ztraceneho pasu. Ridi s neplatnym mezinarodnim ridicakem a nemuze si udelat kiwacky, protoze nema pas. Vlastne uredne neexistuje.

Vcera v pet rano mela Petra vyzvednout Lenka, aby ho hodila na letiste. Odjizdeli az v pul seste, Petr celou noc balil a vyklizel svuj pokoj a pochopitelne nestihal.

Cesta do Prahy pro nej jeste bude napinava. Let z Christchurch do Aucklandu neni problem. V Aucklandu bude doufat, ze mu prozatimni pas vydaji bez dalsich platnych dokladu (navzdory neustalemu bombardovani maily mu mistni urednik nebyl schopny kloudne odpovedet, zda k identifikaci osoby staci kopie pasu a rodneho listu). A i kdyz mu ho vydaji, stale nema vyhrano. Vybral si totiz let Auckland - Los Angeles - Londyn Praha a ve stredu se ukazalo, ze hystericti Americane vyzaduji neco na zpusob tranzitniho viza, k jehoz vyrizeni je potreba biometricky pas. A to ma letadlo v LA pauzu jen aby dotankovalo palivo, cestujici nemusi prochazet pres imigracni kontrolu. Dovolat se na nekrery z prislusnych uradu a zjistit potrebne informace se ukazalo jako nemozny ukol. Takze Petr bude s napetim cekat, jestli ho v pondeli vecer pusti do letadla a v LA bude mit obavy, aby neskoncil jako Tom Hanks v Terminalu. Takze ve vase pondeli rano mu drzte palce! Podle poslednich informaci se vse ubira spravnym smerem, detaily vsak stale neznam.

Update (17:45): Tak jsem telefonovala s Aucklandem a Piitr na 99% odleti. Sice anabaze, ale uffff!

Predodjezdovy pokrok

Tak dlouho jsem resila, kdy se mam po zemi premistit do Aucklandu, az jsem nakonec zvolila pohodlnejsi vzdusnou variantu. Letenka u Jet Staru stala $70, tedy ne o moc vic, nez bych utratila za trajekt, takze co se tyce ekonomickych duvodu, nebylo co resit. Sice prijdu o pomalou slow ride rozkvetajicim ostrovem, protoze jaro uz je opravdu tady, ale netreba truchlit. Jsem si jista, ze se sem jeste nekdy podivam.

Reklama na reklamu

Asi jste si vsimli, ze se na blogu zacala objevovat reklama. Jde o muj pokus, jestli by blog nebyl schopen vydelat par kacek. Nejaky lidsky potencial by tu byl, ale jde o to, ze potrebuju, abyste ty reklamy otvirali. Ja vim, je to pruda. Ale nemusite nic cist a nikam se prihlasovat, jen vas chci poprosit, at sem tam neco odkliknete. Nezabere vam to vic nez par sekund...

Big Big Girl

Od vcera jsem oficialne velka holka. Never nikomu nad tricet, co se da delat. Tricetileta party ze soboty na nedeli byla nevelka, ale prijemna, snidane do postele necekana, behani po kocovine priserne a pocasi idealni k tomu, abychom s Caro vyrazily jako Federicuv doprovod na fotbal. Prekvapive dost lidi si vzpomnelo, ze mam narozky, ale bude to hlavne dusledek komunikacnich technologii typu facebook. Kazdopadne i touto cestou vsem dik!

Asado cili BBQ

Kdyz se tedy udelalo hezky...

14 Days To Go

Ze zacatku sveho pobytu na dne zemekoule jsem pocitala, jak dlouho uz tu jsem, ted zjistuju, ze spis kalkuluju, kolik dni mi jeste zbyva. Na jednu stranu netrpelive vyhlizim, kdy uz to bude a zdava se mi o vsech blizkych, nakladanem hermelinu a chlebiccich z Karlina, ale na druhou stranu si rano vzdycky postesknu, ze uz moc casu neni a nechce se mi vubec vracet zpet.

Nejdriv jsem fnukala, ze mi chybi stari pratele a ted vim, ze budu postradat ty nove. Bude mi chybet novozelandska obloha, nikdy na cestach jsem nepotkala hezci. Je promenliva jak moje nalady a clovek nikdy nevi, co od ni cekat. Jeji modr je tak nejak modrejsi, beranci naducanejsi, sed smutnejsi a zapady a vychody slunce dramatictejsi. Pry za to muze ozonova dira, ale ja si chci radsi myslet, ze tomu tak bylo uz v dobach, kdy zelandske vody brazdily maorske kanoe waka. Budou mi chybet mistni obyvatele, ktere nikdy nic nerozhazi a maji skvely smysl pro cerny humor. Neslysela jsem, ze by si nekdy stezovali na politiku, vladu, mladou generaci, na cokoliv. Vlastne jsem neslysela, ze by si stezovali, tedy vyjma toho, kdyz prohraje narodni rugbyovy tym All Blacks. Bude mi chybet mistni krajina s obcas nevyslovitelnymi maorskymi nazvy, ktera musela byt stvorena primo pro nas dobrodruhy. Dva ostrovy, kde najdete sopky, termalni prameny, dzungle, ledovce, hory, jezera i mikropoust. Budou mi chybet zaplivane fish and chips fastfoody, rozsafni maori, co si v supermarketech vykracuji v ponozkach. Masove pie, toustovy chleba a oslazeny rajcatovy protlak ozelim, ale zivot bez ovesnych musli tycinek Mother Earth, dzemu Barker's Lemon Curd, jogurtu Puhoi a mnoha dalsich veci bude rozhodne smutnejsi.

Cela tahle zkusenost hlavou dolu je mozna ta nejlepsi lekce, jakou jsem zatim v zivote dostala. A ackoliv ptaci zpivaji jinak, puvodni ostrovni flora neztraci listi, na nebi neni Velky Vuz, dorustajici mesic misto dorustani couva a naopak, zacala jsem si tu pripadat jako doma. Doufam, ze se sem jeste vratim.

Kdyz je hezky, tak je pekne

Vcera teplota vylezla na patnact stupnu a nad Christchurch se cely den rozprostirala azurova obloha. Jak rika Petruv kamarad: kdyz je hezky, tak je pekne. Chapu, ze v Cechach jsou tropy a neco takoveho vas nedojme, ale on takovy slunecny den s prislibem jara ma taky neco do sebe. Jaru zdar!