Jezerni kotlina (22.9.)

Kdyz jsme rano opousteli free kemp, prebehl nam pres cestu klokan. Uplne pijanko si prehopkal pres silnici a zmizel.

Pres icko v Katherine (od rana jsem si zpivala Mekyho 'Ooo, my Katherine') jsme vyrazili do narodniho parku Katherine Gorge (Nitmiluk). Vybrali jsme ctyr a pul hodinovy 'Butterfly Walk', oznaceny jako 'hard'. Sam o sobe hard nebyl, hard bylo ctyricetistupnove vedro. Cesta se vinula nejdrive rozpalenou busi, pozdeji se svazovala k rokline, kde jsme kolem skaliska pozorovali desitky cernobilych motylu. Bezchybna podivana. Pak uz jsme dosli ke skalnatemu ricnimu kanonu a vyrusili otce se synem z Nemecka, kteri nepocitali s koupackou a rachali se na Adama. Ani my s koupanim nepocitali, ale neslo odolat. Meli jsme trochu strach z krokodylu, ale Nemci nas ujistovali, ze tady se jich neni treba obavat (v Australii byvaji nejcasteji sezrani prave nemecti tutiste). Skocili jsme do vody (nekteri na Evu) a vychutnali si perfektni osvezeni.

Zle jazyky reknou, ze takhle to vypada na Americe a ja nemusela jezdit do Australie, ale ja bych si takhle nejak predstavovala Jezerni kotlinu, ackoliv tohle byla ricni kotlina.

Dan zacal byt po dvou minutach nervozni, takze vyrazil na dalsi trek, zatimco my s Krtkem se kochaly, pozorovali a zavideli obcas proplouvajicim kanoiim a vykladaly si s Nemci.

Pozdeji jsme se shledali s Danem a vydali se na opacnou stranu Katherine Gorge k Edith Falls, ktere slibovaly dalsi koupacku a tentokrat dokonce s malym vodopadem. Po koupeli se opakoval stejny scenar. Dan vydrzel ve vode minutu a vybehl na dalsi okruh, zatimco my s Krtkem jsme si radne zaplavaly a vychutnali si mistni genius loci.

Kempovat jsme vyrazili zpatky do Pine Creek. V Lazy Lizard totiz prodavali pasy do Narodniho parku Kakadu, ktery jsme naplanovali na dalsi dny.

Nez jsme se ulozili ke spani, zjistila Zebra, ze u Edith Falls zapomnela pohorky. Jedlickarna. Dan byl nastesti tak laskav a rekl, ze se pro ne vratime. Jeli jsme tedy stodvacet kilometru zpatky pro pohorky. Doted se stydim.

'Votoc se ma mila dozadu, sedi tam papousek kakadu' (21.9.)

Jeste nebylo svetlo, ale uz nebyla tma a me vzbudilo na tisic ptacich hlasu, z nichz jsem valnou vetsinu v zivote neslysela. Rozeznala jsem neco jako hrdlicku, ovsem jednoduche "cukru" v tomhle pripade znelo jako djsky remix. Intenzita jejich ranniho kriku byla ohromujici. Australie. Opravdu. Zadny sen z rise fantasy.

Jet lag me zburcoval uz v osm. Pozdeji jsme s Krtkem sly obhlednout Butterfly Farm, kterou nam doporucili sky diveri ohledne pripadneho woofingu. Ponekud vystredni majitel Chris mel vsak plno, coz byla skoda, protoze mala farma s ubytovanim a bazenem nam padla do oka. Po ceste kde se vzal tu se vzal na stromu sedel nacepyreny papousek kakadu. Muj prvni kakadu na divoko.

Z Batchelor jsme se popovezli na hlavni tah. Byl brutalni hicak, na silnici na slunci muselo byt 40°C. Na dalsiho stopa jsme nastesti cekaly asi dve minuty. Pani se tremi malymi dcerami (specialne nejmladsi Abigail s malou figurkou skunka byla cislo) nas hodily do Adelaide River. Evidentne jsme je zajimaly a pani nam domlouvala, jak mame pravidelne pit a podobne. Mily stop.

Z Adelaide River smerem na Katherine toho uz opravdu moc nejezdilo, ale nastesti celkem brzy zastavil Chris, ktereho jsme potkaly mezi skydivery. Jel az do Katherine, kde pracoval jako pilot na vojenske zakladne. Nechaly jsme se vyhodit v Pine Creek, kde jsme mely mit dalsi den rano sraz s nasim kolegou Danem.

Pine Creek vypadalo velmi australsky. Vsude posedavali ci polehavali aborigines. Prekvapilo me, jak straslive hubene maji nohy. Vzduch se tetelil vedrem a kdyz jsme ve meste s par roztahanymi baraky objevily benzinku se tremi opryskanymi oranzovymi stojany a obchodem 'Lazy Lizard'.

Do toho se ozval Dan, jestli bychom se nemohli sejit o kus dal v Katherine. O chut by nebylo, ale provoz ve meste byl temer nulovy a Pine Creek lezelo asi tri kilometry od hlavniho tahu, coz se nam ve vedru s Jarmilami na zadech  nechtelo pochodovat. Krtek tedy vysomroval pany v terennim autobusu, kteri se vraceli z prace v dolech. Odvezli nas ten kousek na hlavni, kde jsme po chvili stopli sympatickeho Earla, jenz miril az do Katherine.

V Katherine jsme se usadily v prehnane klimatizovanem mekaci, abychom preckaly tri hodiny, ktere zbyvaly do srazu s Danem.

Dan je ajtak, ktery hodne cestuje a chybiva mu spolecnost. Takze si pujcil na dva mesice offroad a pribral me a Krtka.

Po shledani jsme vyrazili smer free kemp. Doporuceni, jez jsme dostali od Nemcu v Mekaci nelhalo. Kemp byl sice jen louka, ale louka zdarma.

Takovy normalni prvni den (20.9.)

Z letiste jsme se vydaly do centra stodvacetitisicoveho Darwinu. Stopem. Vlastne jsme nemely jinou moznost, protoze letistni svoz jezdil v sobotu jen brzy rano a my ho prosvihly, coz jsme se dozvedely od zamestance Quantas, ktery nas svezl. V sedm rano uz bylo 28°.

Podivaly jsme se do info centra a k mori, jez Darwin obklopuje ze tri stran. Na jednom z mist se muzete vykoupat ve vyumelkovane slane lagune. Je to jedine misto, kam nemuzou krokodyli, ale hezke to tam moc neni.

Pote jsme se presunuly znovu na stopa a zamirily smer Batchelor. Jako druhy nas vzal Keith, ktery mel takhle pri sobotnim odpoledni v planu skydiving. Zavezl nas do Skydive Territory kousek od Batchelor a my se octly ve zvlastni spolecnosti.

Australie. Severni teritorium. Rovna do nekonecna se tahnouci krajina porostla ridkou busi. Stromy misty spalene od pozaru, ovsem stale zivouci. Cervena hlina diky niz krajina ziskava ohnivy nadech a z ni u stromu navrsena termitiste. Trochu jednotvarne, avsak tolik odlisne od krajiny mirneho pasu. Azurova obloha s zhnoucim sluncem a vlhky vzduch. V nasledujicich mesicich bude stale vlhci a koncem listopadu se prihlasi obdobi destu.

Skydive Territory Batchelor. Male letiste, bar, nevelka ubytovaci kapacita a velice specialni spolecnost lidi, kteri se vsichni vzajemne znaji a ziji svym konickem, jimz je skydiving. Klub sebevrahu. Rytiri nebes. Napadalo me spoustu pojmenovani pro tuhle skupinku.

Odpoledne jsme nevydrzely a daly si slofika pod tamarindem. Vytuhly jsme neplanovane na nekolik hodin. Byl to sice luxus, ale spatny tah. Tusila jsem, ze vecer nebudu moct usnout a dalsi den se probudim brzo rano.

Po serii nekolika seskoku, kdyz se slunce naklonilo k obzoru, nas Keith, Matthew, Rubin, "Naked" Morris, sef Terry, Ellen, Beth, Agatha a dalsi pozvali na par drinku. Jejich spolecny kamarad Sebastian zemrel pred par dny pri nehode v dole (dvaadvacetilety kluk, co byl ve spatnou dobu na spatnem miste), a tak se vsichni sesli, aby se napili na jeho pamatku.

Ve tri rano jsme si navzdory vseobecnemu zdeseni ustlaly na trave pod hvezdami. Uz je to davno, co jsem spala pod sirakem. S nafukovaci karimatkou a polstarkem od Turkish Airlines to ovsem ziskalo novy rozmer.

Stoparsky buh nam zase jednou rozdal velkoryse karty.

PS: Zatim bohuzel bez fotek (spatna wifi v Mekaci).

Welcome in Darwin

Posledni usek letu byl o dost nudnejsi nez oba predchozi. S Jetstarem nas totiz necekalo zadne obcerstveni, coz po skvelem tureckem servisu zamrzelo. Dosedli jsme po ctyrech a pul hodinach s pulhodinovym zpozdenim v 6:30 mistniho casu a prosly odbavenim. Co neproslo, byly moje sandaly. Zbytky hliny na podrazkach se panu celnikovi nepozdavaly, a tak jsem nafasovala mydlo a rejzak a musela je radne vydrhnout.

Istanbul -> Singapur: Done

Hluboko pod nami se postupne objevilo Baku, Kabul, Varanasi a dalsi mesta a mista, o nichz jsem vsak nemela ani tuseni, protoze z deseti hodin dlouheho letu jsem prospala minimalne sedm. Pri druhem letu se Turci pohorsili s jidlem, ale nastesti nijak dramaticky. Krtkovi nevysel tah zabrat volnou trojsedacku a celou noc nas rusili chrapajici spolupasazeri, kteri byli samozrejme shromazdeni na sedadlech tesne kolem nas. Uteklo to ale vcelku rychle. Navic jsme s Krtkem neodolaly a ztopily bezvadne polstarky na spani (Krtek i deku), takze vostuda - Cesi, ale spani v pristich tydnech bude o poznani luxusnejsi.

Novinkou pro me byly hystericke Turkyne se zdravotnimi problemy. Pri obou letech letusky vyvolavaly, zdali neni v letadle lekar... "Pockej, to je nejaka recese..." Trochu me zklamalo, ze se nezvedl Bob Klepl.

V Singapuru je asi 25°C a desne vlhko, kdezto v letistnich halach jede na plno klimatizace. Myslim, ze konecne vyuziju Stopangin, ktery mam v lekarnicce uz od minuleho vyletu.

Den D aneb Praha -> Istanbul: Done

Zacina se na me podepisovat staroba a otupelost. Od rana mnou cloumala cestovni horecka, kterou neprehlusila ani lehka kocovina z vcerejsi bezvadne rozlucky. Na letisti uz se mi nastesti ruce trast prestaly. Bylo to zrejme tresnovym ciderem, ktery Lenour vytahl z tasky a Krtkovymi macadamskymi orechy.

Po odbaveni (po jedlickarensku jsme po pasove kontrole misto kontrolou na gatu zacaly prochazet exitovou pasovou kontrolou, protoze nas rozptylila nalezena letenka jakehosi Korejce/Japonce) uz nas u Turkish Airlines cekala jen sama pozitiva a socialni jistoty. Jidlo bylo perfektni (vubec nepripominalo letadlovou stravu) a letusky smrncovni. Krtek trochu bojoval s dvoumetrovym sedivcem na sedadle pred ni a ja zas nemohla vystat dve moravske dylinky sedici za nami. Svetacke spatne zmalovane bloncky spikovaly kazdou treti vetu volem a zrejme mely pocit, ze jsou v letadle samy.

1540 km jsme prelitli za 2 hodiny 19 minut, ale uz na Havlovi jsme nabrali pul hodinovou sekeru a na Attaturkovi nase letadlo nemelo kde zaparkovat, takze nase hodina a padesat minut na prestup se opovazlive smrskla. Motali jsme mezi hangary a z letu se stala vyhlidkova jizda po nocnim letisti. Nakonec nas nastesti bus dovezl primo k nasemu gatu a vse dobre dopadlo.

Čas se nachyluje

Měsíc v Čechách se zdál být dlouhatánským časovým úsekem, ale už z něj zbývá jen pár dní. Prvotní euforie z návratu a nedočkavost, se kterou jsem vyhlížela opětovný odjezd, vystřídala melancholie, že opět opouštím rodinu a přátele. Nemůžu se nabažit jihočeských a hlavně pražských panorámat, jež mi před odjezdem na Zéland přišla tak všední. Ale i když je Praha matka měst a v plánských lesích rostou obří hřiby, přišel čas zase vyrazit na cestu. Otvírám tedy Na dně zeměkoule vol. 2. Doufám, že budete hodně číst a klikat na reklamy.