Wellington -> Christchurch

Dnes se totalne pokazilo pocasi. Proste Wellington. Dopoledne jsem se potulovala po meste, posleze sla se Shanem na obed a po posleze nastal cas sbalit svoje saky paky a vyrazit na letiste. Rozhodla jsem se jit pesky, v cemz me Shan podporoval, pry je to tak hodinka.

Presla jsem oblibenou Cube Street a pokochala se obskurnimi sekaci v blizkosti nemocnice a univerzity a dostala se do alternativne ladene ctvrti Newton. A zacalo chcat. Chvili jsem vyckavala, jestli se pocasi neumoudri, ale nezdalo se, ze by to melo smysl. Prestala jsem tedy ztracet cas a zacala stopovat. Po trech minutach uz jsem sedela v aute s Mattem a panem Jangem.

Na letisti se opet projevily moje jedlickovske sklony a omylem jsem se cpala do letu do Christchurch, ovsem ne s Jetstarem, ale s Air New Zealand. A to jsem jeste byla naramne spokojena, jak si pamatuju wellingtonske terminaly z minula.

Na letisti v Christchurch me vyzvedl nejlepsi bourak Petr. Zustanu u nej par dni a jeste o Vanocich bychom meli vyrazit na roadtrip.

Po ubytovani u Petra a kratkem pokecu jsem se proste musela stavit na Opawe. Obyvatele se obmenili (krome Andrewa zustala ciste argentinska sestava), dum ne. Byl to zvlastni pocit. Jako bych se nikdy neodstehovala a zaroven jako bych tam nikdy nebydlela, ackoliv je to zhruba ctyri mesice, co jsem odjizdela.

'Life is short'

Rano jsem vyrazila beze spechu az nekdy po desate. Wellington je za rohem a ja mam byt na letisti az zitra pozde odpoledne.

Prosla jsem se s Jarmilou az na hlavni vypadovku na jih, abych trochu potrenovala a netrvalo dlouho a zastavila mi sympaticka babinka, jedouci na pul cesty do Levinu. Vypravela mi o obdobich sveho zivota, kdy cestovala a vzdycky se rozhodla zkusit jine povolani, takze puvodem zdravotni sestra pracovala v balirne jablek v Napier, v restauraci v Sydney a podobne. Take mi s nadsenim licila, ze jejich spolek uz tricet let sazi stromy a snazi se tak v okoli Levinu obnobit puvodni lesnatou floru.

Napodruhe zase zenska. Velesympatacka Sara, bydliste Tauranga, Mt. Maunganui a tri deti (dve vlastni, jedno nevlastni). Mirila do Wellingtonu za praci (profesionalni kouc), zatimco manzel surfar se staral o deti. Vyborne jsme si popovidaly. O ocekavani rodicu, o tom, ze zivot je kratky (coz zopakovala za celou cestu nekolikrat), o psani, o zahradniceni, o svete, o dobrych lidech. Tak dobre se mi s ni povidalo, ze jsem ani neusnula.

Vysadila me v centru Wellingtonu a jeste stihla dat k dobru historku o tom, jak kdysi bydlela na Cuba Street, slavne hipsterske lajne Wellingtonu, a s prateli se bavili tim, ze na chodnik prilepili mince a z balkonu od piva sledovali, jak se je nebozi kolemjdouci pokousi sebrat.

Po osmi mesicich jsem se znovu octla v nejjiznejsim hlavnim meste sveta a bylo mi hej. Slunce svitilo, v pristavu se kluci predhaneli, kdo krkolomneji skoci z vysoke plosiny, na zrcadlove hladine more se prohanely kajaky a slapadla a jen vcelku decentni vanocni strom kousek od Cuba Street mi pripominal, ze za chvili budou Vanoce.

K memu prekvapeni vysel na posledni chvili couchsurfing. Setkala jsem se se sympatickym Shanem a odlozila Jarmilu u nej v byte primo v centru na Manner Street. Luxus.

Po pivu jsme vyrazili na vyhlidku na Mt. Victoria. Panoramata nebyla tak kvalitni jako z Botanicke zahrady, ale samozrejme nezklamala. Den jsme zakoncili ostrou asijskou kari polevkou se sladkym chlebem. 

Bleskurychly odjezd

V pondeli jsem po krmeni Twistera vymetala krby a vysavala v dome tak urputne, ze se mi povedlo prehrat vysavac. Rob nebyl prilis nadseny, ze jsem nesplnila ukol, ale nedalo se nic delat.

Vyrazila jsem k sobe na obed, ale za chvili jsem slysela skripeni sterku na prijezdove ceste. Rob mi prijel ohlasil, ze Raquel zmenila plany, za hodinku vyrazi domu do Palmerston North a muze me svezt. Chtela jsem puvodne odjizdet az v utery a jeste si vychutnat posledni den v Hillbrookfarm, ale pocasi stejne nestalo za zlamanou gresli, takze jizde se sympatickou Spanelkou se nedalo rict ne.

Za hodinu jsem se sbalila, dala si sprchu, poklidila v chalupe, nachystala sendvice na cestu a mohly jsme vyrazit na zhruba petihodinovou jizdu. Rozloucit se s Robem, zamavat a fihaaa.

Uhanely jsme Severnim ostrovem. Kochala jsem se typickymi novizelandskymi kopci a doslo mi, jak moc mi chybela zelena. Minuly jsme nejvetsi novozelandske slagry Mata Mata, zapadni breh jezera Taupo, a pak uz Turangi a vrcholky Tongarira Mt. Ngauruhoe a stale zasnezenou Mt. Ruapehu. Cim vis jsme se blizily k jihu, tim vic se protrhavaly mraky a u Taupa uz bylo uplne jasno. Slunicko nam prazilo primo do predniho skla, takze na panoramata Tongarira jsme mzouraly skrz slunecni bryle a cela Desert Road nebyla tak kvalitni, jako by byla se sluncem v zadech.

V Palmerstonu jsem bohuzel nemohla zustat u Raquel, protoze mela nejake problemy se spolubydlicimi, takze me cekala noc v holiday parku. Doufala jsem, ze kdyz jsem prijela po desate vecer, povede se mi bez stanu zasit nekde na cerno, ale bohuzel to nevyslo, takze noc na gauci spolecenske mistnosti me stala $25. Inu, mohlo to byt i horsi.

Psi pocasi

V nedeli se zenili vsichni novozelandsti certi. Do strechy me chaticky busil surovy lijak a vitr ji hrozil zanest az nekam ke Cape Reinga. Zejmena noc ze soboty na nedeli byla strasidelna. Meluzina radila ve vetvich borovic, vichr s destem mi tloukly do oken a moje postel zustala jedinym ostruvkem sucha v buracejici temnote.

Zacalo prset v sobotu vecer a prestalo az v pondeli kolem poledne. V nedeli jsem krome vecere, kdy pro me Rob dojel a ja za pouheho mrholeni nakrmila Twistera, (pribehl zoufaly, promrzly a pri krmeni se cely trasl a smutne bekal), nevytahla paty z ukrytu domu na kopci. Ocean zmizel v sedivych mracich a v moji loznici zacalo lehounce zatekat, takze jsem pod diru ve strese nainstalovala hrnek (Rob rikal, ze planuje predelat strechu).

Chata na kopci

Premyslim, kdy naposledy jsem mela pokoj s velkou posteli, malou terasou a vyhledem na more... Nikdy! Skoda, ze uz se mi to v Hillbrookfarm krati.

Paralelni svet

Dnes rano se v Hillbrook zastavil Robuv znamy a pujcil si od nej helikopteru, aby v ni mohl pozadat svou pritelkyni o ruku. Evidentne jsem se octla v nejakem paralelnim svete, kde se mezi reci pujcujou helikoptery a zada se v nich o ruce. Doufam, ze az se on po dramaticke pauze vyslovi, bude ona kycovite pistet a prohlizet si svuj zasnubni diamant.

Take prijela na navstevu Spanelka Raquel. Kdysi tu wooffovala a Rob ji dohodil praci ve firme zabyvajici se lesnim inzenyrstvim, takze uz nekolik mesicu bydli a pracuje v Palmerston North.

Odpoledne jsme vyrazili ve trech na vylet na plaz v 'Opoutere' (vyhled na ostrovy 'Slippery' a 'Shoe') a povecereli spanelske choriso a grilovane kure. Mnamka a bezva vecer. Domlouvali jsme se s Raquel, ze ji musim navstivit v Palmerstonu, ale muj cas na Severnim ostrove uz se bohuzel krati.

Vcera navecer jsem jela s Robem nakoupit do Whakatane a pri te prilezitosti zjistila, ze uz jsem tam byla pri ceste se Sarou. Doslo mi to pri pohledu na vanocni vyzdobu - Santa Claus na surfu visi na kazde lampe poulicniho osvetleni lemujici hlavni tridu.

Daily Routine

Vstavam po sedme, varim kafe, pripravuju snidani a presouvam se na terasu. Snidat s vyhledem na more je luxus. Po osme vyrazim z chatky, po ceste se stavim nakrmit slepice a sebrat vajicka. Pokracuju dal k hlavnimu domu, kocham se cervene kvetoucimi 'Pohuta kawa', kterym kiwaci rikaji vanocni stromy. Cesta zabere asi patnact minut. Vede chvili strme dolu a pote zas prudce nahoru, takze mam rano i s rozcvickou.

Zhruba v osm tricet pripravuju smes suseneho mleka pro maleho bycka Twistera (Twister, protoze po krmeni se vam toci kolem nohou), ktereho krmim trikrat denne, takze jsem vlastne teleci au-pair. Mleko micham v garazi s helikopterou. Moc hezka prace (ktera se opakuje jeste v pul jedne a vecer v  pul sedme), pokud se tedy Twister nerozhodne byt se stadem nekde na druhe strane pastviny, coz pro me znamena splhat se strmou loukou a zvladnout slalom mezi kravskymi lejny. Twister bohuzel ceka na stejnem miste jen vyjimecne. Navic me vzdycky dukladne oslinta, takze smrdim kravami a susenym mlekem jak Marka ze Lhoty. Take uz chapu, proc se rika: ty jsi tele.

Po krmeni me ceka zalevani male zeleninove zahradky a prace typu pleti, myti oken a brzy ocekavam cisteni bazenu. Po druhem krmeni mam padla, pripadne jeste dodelam nejakou drobnost.

Odpoledne se kocham panoramaty a davam si slofika. Marne vyckavam na slunecny den, abych vyrazila na plaz. Od zacatku pobytu je pod mrakem a pres den se prezene nekolik kratkych showers.

Vecer se po tretim krmeni Twistera a druhem krmeni slepic schazim s Robem na veceri a konverzujeme. Pozdeji se vracim tmou do sveho apartma na kopci. Proste pohoda. Zvlast kdyz se vecer vycasi a nad hlavou mi zari hvezdnata obloha.

'Look at the stars,
Look how they shine for you,
And everything you do,
Yeah, they were all yellow...'