Bangkok -> Kuala Lumpur -> Kota Kinabalu

V sest rano nas cekal hodinu a padesat minut dlouhy let do Kuala Lumpur a posleze navazujici do Kota Kinabalu, noc jsme tedy travili na letisti, kde se nam podaril jedlickarensky kousek par excellence. Adam tak dlouho vybiral, za co utrati posledni bathy, ze se z letistnich amplionu ozvala nase jmena (ackoliv jejich vyslovnost dala personalu znacne zabrat a skoro jsme je neidentifikovali). Ostuda. Hlavne ze jsem na poslednim blogu z letiste resila, ze nechapu, jak nekdo muze nechat dojit situaci az k last call. Ted uz nam nalepky hlavniho Jedlicky a Jedlickove nikdo neodpare. Nastesti uz jsme byli blizko naseho gatu.

Zvolili jsme nechvalne proslavene Malaysia Airlines, takze odbavovani se samozrejme neobeslo bez vtipkovani, jestli se ztratime, nebo jestli nas spis sestreli. Hadala jsem, jestli nas uvitaji letusky zahalenkyne. Nestalo se tak. Mely jen nazelenale vzorkovane kostymky s kytickovym potiskem podobne kimonum, ktera napadne pripominala koupaci sari ze Suan Mokkh.

Nejlepsi bylo, ze jsem konecne neletela s nizkonakladovkou, takze i za necele dve hodiny letu jsme nafasovali snidani. Krevety ani susene rybicky me nastesti nijak nepoznamenaly, zda se, ze moje alergie se prece jen zmirnila. Nejvice vsak potesil banana cake.

V Kuala Lumpur jsme stravili osm hodin cekanim na prestup a v pul osme konecne dorazili do Kota Kinabalu, kde jsme se po mensim vahani rozhodli stravit dalsi noc na letisti a vyrazit na cestu az rano. Nebudeme muset po tme resit misto na spani a navic to znamena dalsich par hodin, kdy se nebudeme koupat ve vlastnim potu.

Jak byla Zebra nejvetsi lenoch v Bangkoku (Bangkok)

Posledni dva dny v Bangkoku probihaly v linem duchu. V utery jsem se pohybovala jen v okoli Khao San a z Nata vysla jen na jidlo. Vyrovnat se s odjezdem zbytku teamu bylo tezke a navic uz jsem vazne nejaka precestovana, takze jsem uvitala moznost poridit v hostelu par epizod Grey's Anatomy, ktere mi unikly v poslednich tydnech.

Odpoledne dorazil Adam, takze jsem domluvila dvojluzak s okny.

Dnes jsem vyrazila s Adamem k nejakemu chramu (minimalne na hodinu jsme uvizli pod strechou zradelny, kdyz se prihnala tropicka bourka), ktery mu jeste chybel do sbirky, ale bylo mi jasne, ze dovnitr se mi nebude chtit, coz se potvrdilo. Radsi jsem vysedavala v parku blizko zastavky privozu, pozorovala lode drandici po Chayo Phraya a poslouchala pistalkove domlouvani posadek a pevniny.

Adam me mel v parciku vyzvednout, lec nenasel me. Ozval se tedy, ze mam dorazit na dalsi molo 'Tha Chang', ovsem kdyz jsem priplula, uz tam nebyl, protoze mi vyrazil naproti, netrpelivec. Nakonec jsme se dohnali az na privozu smerem na 'Rajchawongse', kde jsme chteli zakoncit pobyt v Thajsku cinskou kachnou.

Zradelna, kterou jsme objevily v sobotu s Nellou a Veru, byla bohuzel zavrena (byl dnes svatek), tak jsme se spokojili s nahradni variantou, ktera ve me zdaleka nezanechala takovy dojem jako kacena minula.

Na ceste privozem zpet jsme prejeli Tha Chang (Adamuv orientacni smysl nemel svuj den a muj je znacne nespolehlivy), zrejme proto, ze jsem nezaplatila poctvrte v rade listek. Karma.

Nebyla to nastesti zadna katastrofa. Ke Khao San jsme dosli i tak. Navic vetsi anabazi (dokonce ve stylu Amazing Race) se stala cesta na letiste. Adam vytipoval autobusy, kterymi se dostaneme na sky train a odtamtud na letiste. Pozdeji nas ovsem zblbli Nemci taktez jedouci na letiste (cela story na Adamove blogu), takze jsme tak tak stihli posledni sky train jedouci kvuli statnimu svatku v deset vecer.

Ackoliv jsme v Thajsku uz potreti, pod kuzi se nam prilis nedostalo. Tedy plaze a jidlo jsou skvele, ale Thajci jsou opruz. Nekdy to vypada, ze tady o cizince vubec nestoji. Tvari se jako kakabusove a stezuji si, jak je chteji zapadaci osulit. Pritom jsou to oni, kdo prosazuje dvoji ceny. Neusmivaji se. Proto se nam vic libilo v Barme a Malajsii, kde jsou domorodci privetivi. Samozrejme potkavame i pohodove, sympaticke a napomocne Thajce, ale obecne mi proste prijdou spise nacureni nez pohodovi.

'Cesta jako cerna reka a bily had' (Bangkok)

Na cestovani me nejvic bavi jeho nepredvidatelnost. Muzete si tisickrat naplanovat celou trasu do nejmensichh detailu, mit plan pro pripad, ze nebudete mit plan, ale pokud opravdu cestujete, jednou prijde ta chvile, kdy vam vsechny plany budou uplne k nicemu. Neco se stane, nebo nekoho potkate a vy musite z minuty na minutu vsechno prekopat. Cesta nabere novy smer a vy ho nasledujete.

A presne to se stalo nam. Nella & spol. dnes rano odleteli zpet do Cech a my s Adamem osireli. Uz jsme se dohodli na dalsim postupu - pokracovat do Laosu, Kambodzi a Vietnamu, kdyz mi pred par dny v mailu pristala necekana nabidka.

Na Cecha Teda mam kontakt z davne minulosti, kdyz jsem asi pred deseti lety poprve premyslela, ze odjedu do Australie. Plachtil tenkrat kolem Queenslandu. Vymenili jsme si tehdy spoustu mailu a chvili si psali, i kdyz jsem se rozhodla zustat v Cechach. Pak jsme se na par let odmlceli a ja ozivila kontakt predloni na Zelandu, kdyz jsme se rozdelily s Mary a Malfoyem a ja nevedela, co si pocit.

Ale abych to neokecavala. Ted kotvi se svou lodi v malajskem 'Kudat' na Borneu a hleda posadku na ctrnactidenni plavbu na Filipiny.

Kdyz jsem pred par dny docetla mail s touhle nabidkou, nevahala jsem. Cestovat sama, vrham se do toho okamzite, ale bylo nutne presvedcit Adama, protoze jsem slibila, ze ho neopustim. Bala jsem se, ze jakozto turisticko-chramovy typ se memu navrhu vysmeje, ale nastesti me podporil a jde do toho se mnou. Takze dik, Adame, ja vim, ze bys jel radsi na Ankor Wat.

Vypada to tedy, ze si splnim svuj dalsi detsky sen. Uz jsem sice za tech sedm mesicu unavena, nechce se mi opoustet stara mista pro nova a nejradsi bych letela zpatky do Cech, ale zaroven se nemuzu dockat tohoto posledniho dobrodruzstvi. Jako mala jsem si vzdycky prala byt namornikem a plout pod plachtami kolem sveta. Rikali mi, ze to nejde, ale vite co? Mozne je vsechno.

Otesanci vol.5

Thajsko nam nijak zvlast k srdci neprirostlo, zato thajska kuchyne ano.

Shopoholici aneb louceni s Dream Teamem (Bangkok)

Ukol dne znel jasne: nakupy. Holkam zbyval posledni den pred odletem do Cech, ktery hodlaly vyuzit na maximum na trzich v Chatuchak a rozfofrovat zbytek rozpoctu. Ja se pridala. Co se tyce nakupu, maji na me dobry vliv.

Nebudu vyjmenovavat, kolik jsme toho koupily, ale rozhodne neslo o zanedbatelne mnozstvi. Navecer uz jsme musely utect.

Vecer nadesel smutny moment rozlouceni. Daly jsme si posledni jidlo a ja holky vyprovodila na taxik. Leti brzo rano, takze prespi na letisti.

Puvodne jsem mela domluveny couchsurfing, ale po celodennim maratonu jsem dorazila tak vyrizena, ze jsem radsi vzala dalsi noc u Nata, protoze po ceste na okraj Bangkoku na couchsurfing bych leda tak nekde usnula.

Nella, Veru a Dave mi budou chybet, hlavne tedy holky. Cestovala jsem uz s peknou radkou lidi. Dosud nikdo neprekonal jedlickarenskou sestavu doktorka Bubu, Pitoj a Predsedkyne, ale tahle skupinka je minimalne dorovnala. Kazdopadne doufam, ze spolu vyrazime na dalsi punkovy gastro pobyt.

Bangkok Crossing vol.3 (Surat Thani - Bangkok)

Po jedenacti hodinach jsme konecne dorazily do Bangkoku. Za stejny cas bychom mohly snadno byt na uplne jinem kontinente a ne jen o 618 kilometru dale.

Na poslednich par minut jsem se ve vlaku nabourala na neci wifinu a zjistila, ze kluci prijeli chvili pred nami. Sesli jsme se pred nadrazim, kde uz vysedavali na kafi a na wifine. Chvili jsme pokecali (kluci vic nez o Chiang Mai vypraveli o tamejsim couchsurfingu), ale brzy se zase rozdelili. Dave mel domluveny dalsi couch, Adam palandu v hostelu v Silomu a my mely na posledni vecer v umyslu najit nejaky 'utulny a levny' pokojik v okoli Khao San Road.

Nase trio vyrazilo pres Cinskou ctvrt na lodni privoz. Cestou jsme narazily na senzacne vypadajici zradelnu, kde jsme si daly skvelou kachnu. Sliny se mi sbihaji jeste ted.

U Khao San jsme provedly rozsahly research ubytovacich kapacit a nakonec se uhnizdily v cinskem guesthousu 'Nat 2' (350 bathu za dvojluzak s vetrakem a wifinou v posteli), ktery ma pokojiky presne jako z Plaze. Duffyho jsme vsak vyhlizeli marne. Zrejme proto, ze nase komnata mela jako jedna z mala okna.

Pozde odpoledne jsme jeste vyrazily na nakupy, abychom se trochu rozcvicily pred zitrejsim trhem v Chatuchak, ktery prezdivame 'Cucut'.

Dvakrat jsme si daly ledovy caj od pana u nas v ulici a vyzvedely od nej celou pripravu. Vylovil nam dokonce z kose obal od caje a my ho pak shaneli v okoli Khao San.

Vecer jsme si sesli s klukama, vysedavali v parciku kousek od Khao San a samozrejme jedli a jedli. Vecerni trhy s jidlem nemaji chybu.

Kdyz se stoparsky Buh unavi (Koh Lanta - Krabi - Surat Thani)

Nastal cas opustit Horizon. Samozrejme se nam ani trochu nechtelo, ackoliv jsme vcera zjistily, ze za 300 bathu, ktere jsme platily, jsme mohly mit o kus dal vetsi a luxusnejsi pokoj s lednici, snidani a pristupem do bazenu vedlejsiho resortu jako dve Svedky, ktere Nella potkala na plazi. Co naplat, priste budeme chytrejsi.

Rano Zebra zjistila, ze ji prestala fungovat nabijecka na telefon, Veru se udelaly opary a snidanova zradelna byla zavrena. To bude den.

Stoply jsme si thajsky par, vyskocily si na korbu a dorazily na stanoviste marsutek na molu v Ban Sala Dan. Tim jsme nase dnesni stoparske stesti vycerpaly.

Zjistily jsme, ze z mola jezdi jen predrazene marsutky, u kterych nejde srazit cena. Dopatraly jsme se ale, kudy se dostaneme na lodni privoz pro auta a vyrazily k nemu a to pres silenou rybarskou vesnicku, kde jsme potkaly nuzne rybarske pribytky na kulech. Cesta ovsem vedla opacnym smerem a na privoz bylo daleko, takze opet stop. Dlouho nas nikdo nebral, az jsme usmlouvaly projizdejiciho marsutkare, at nas vezme vsechny tri za 500 bathu do Krabi. Potrebovaly jsme se hnout.

Stop z Krabi smerem na Surat Thani byl od zacatku marnost. Musely jsme si dat pauzu a zajit si spravit naladu do zradelny. Trefily jsme timing, protoze par minut na to se ohlasil monzun a prisla brutalni prutrz mracen.

Po desti jsme s Nellou dosly ocihnout situaci na autobusak. Spoj do Surat Thani odjizdel v 16:30. Do te doby jsme se rozhodly stopovat, ovsem bez uspechu. To je vzdycky, kdyz se clovek potrebuje rychle presunout a zacne se na stop spolehat.

Za 150 bathu na hlavu jsme tedy koupily listky na staricky bus do Surat Thani, ktery opet nabidl nevsedni cestovni zazitek, hlavne kdyz thajsky ozrala-blazen celou cestu zpival, vykrikoval a ridic mu musel zastavovat na zachod.

V Surat Thani jsme to mely s trochou adrenalinu. Autobus nabral hrozive zpozdeni, ostatne jako vzdy vsechny dopravni prostredky v Thajsku a my se baly, ze nestihneme nocni vlak do Bangkoku. Vlakove nadrazi bylo totiz samozrejme umisteno na opacnem konvi mesta, nez kde nas vyhodil autobus. Musely jsme vzit tuk-tuka. Na nadrazi nam nabizeli jen predrazeneho, po ceste Zebra nechala dalsiho odjet, protoze s nim prilis ostre smlouvala. Pozdeji jsme domluvily dalsiho a cekala nas divoka jizda nejpomalejsim dopravnim prostredkem ve meste.

Na nadrazi nam chteli prodat listek na vlak, ktery uz odjel a take nam nabizeli mista na stojaka drazsi nez 3. trida. Nakonec Nella vyhandlovala listky do vlaku, ktery mel dve hodiny zpozdeni. Cekala nas dalsi 3. trida, kterou maji Thajci narozdil od turistu uplne zadarmo a opet to byla akce. Par prvnich hodin jsem sedela na mini trojsedacce jeste se dvemi Thajci a na holky zase tahlo, protoze chytly mista primo u dveri. Moje telo uz se vsak neuveritelne prizpusobilo. Spala jsem celou noc a jen se obcas budila, abych o par milimetru zmenila polohu.