Belosi s kanystrem (Kudat)

Uz tri dny pripravujeme lod na vypluti. Tedy ja s Adamem. Nosime z mesta zasoby - vodu a naftu. Vzdy dva desetilitrove barely s vodou a jeden dvacetilitrovy s naftou. Nastesti nemusime tahat veci az do mariny, zatim se nam od benzinky vzdycky povedlo nekoho stopnout. Malajci jsou proste uzasni. Nas kapitan se neucastni. 'Dela veci na lodi'. S Adamem si myslime, ze cely den huli jak fabrika a normalne tluce spacky. A to ma spravit vyfuk, abychom mohli vyplout.

Prvni den jsme samozrejme prisli s myslenkou, ze by se vsechna voda i diesel mohli odvezt najednou, jen bychom zaplatili nekomu mistnimu za odvoz, ovsem nas navrh byl zamitnut. Zijeme totiz v Evrope a nerozumime tomu. Pry by nam vic nez jeden barel nafty najednou neprodali, ackoliv jsme dohromady tri a ve meste jsou tri benzinky. Spis jde o to, ze kapitan je chabrus na noseni tezkych veci, protoze ma odoperovanou kylu a taky je liny jak ves.

Po prvnim dnu jsme zvazovali, jestli celou expedici s Korkoranem (rikame mu ale take Rasputin, protoze nam o nem hodinu vypravel, nebo jednoduse dedek) opravdu chceme absolvovat, jestli nam to za to stoji a shodli se, ze ano. Ackoliv je osobnost kapitana velice rozporuplna, ma kupodivu obcas co rict a muzeme se od nej spoustu veci naucit. Navic poplujeme z Kudat pres temer nedotceny 'Balabang Island', ktery je jeste soucasti Malajsie. Nachazi se tam pouze mrnavy resort jakehosi Cinana, mala domoroda vesnice, opustena pevnost z 2. Svetove valky a jeskyne, jez jeste mozna ukryvaji ztraceny japonsky poklad, ktery tam ukryli, kdyz ve spechu prchali z Tichomori.

S Korkoranem se snazime travit co nejmene casu, abychom co nejvice oddalili ponorku, ktera urcite prijde. Je totiz jako radio a zapina se, jakmile nas vudi. Nektere z jeho historek zeru, ale jindy si rikam: uz mlc.

Pres den tedy zevlujeme ve meste (kdy s sebou neustale nosime kanystr na benzin), kde ale krome trhu, barevneho cinskeho chramu s efektnimi draky a morske promenady nic neni. Vysedavame tedy na wifine v restauraci 'Hotelu Ria', kde obsluhuje mlady evidentne gay cisnik, ktery si pri praci zpiva songy popovych zpevacek.

Druhym nejoblibenejsim podnikem je 'Restaurant Barakat'. Menu maji jenom v malajstine, ale my uz par slovicek pochytili. Adam se tam citi trochu nesvuj, protoze indacky cisnik je stejne vysoky jako on a to v Malajsii opravdu neni zvykem. Navic maji televizi, kde neustale bezi wrestling, pri jeho sledovani resime, na ktere planete je tohle mozne.

Kapitan Korkoran (KK - Kudat)

Vcera nas Heman slibil hodit kus cesty do Kudat, coz bylo super. Jen jsme na nej cekali az do pul druhe odpoledne. Vysadili nas s zenou na hezke krizovatce, kde mistni grilovali kurata. Logicky jsme ocekavali, ze se rozlouci a odjedou, oni se vsak zacali vykecavat se stankari a Heman dokonce zacal stopovat s nami. Bylo to od nich velice mile, ovsem nas to stavelo do nanejvys neprakticke situace, protoze vsichni potencionalni ridici museli byt uplne zmateni.

Hema nastesti stopovani prestalo bavit a kdyz jsme poposli kousek za auto, brzy zastavil Cinan jedouci primo do Kudat. Posledni rozlouceni s nasim parem a tradaaa.

Smerem na Kudat byla dzungle hustsi a divocejsi. Vesnice, ktere nesmele vykukovaly kolem silnice, se skladaly z nevzhlednych drevenic na kurich nohach pokrytych vlnitym plechem, avsak lemovanych malebnymi vyrezavanymi zabradlicky. Nechybely nudne pusobici zdene stavby. Na obydlich vlalo barevne pradlo a za dvorky domu pokracovala dzungle. To, co ji lide ukradli, se snazi urvat zpatky. Pet kroku na silnici, pet kroku do dzungle.

V Kudat jsme si dali nasi goreng a domluvili si sraz s Tedem v 'Kudat Marina Golf Resort', v jehoz blizkosti kotvi jeho lod. Slecne v posh recepci jsme oznamili, ze mame schuzku a u stolku s vyhledem na bazen netrpelive ocekavali Teda a doufali, ze prijde nekdo alespon trochu normalni.

Ted je oslehany morsky vlk a ma sedesat dva let. Narodil se v Orlove a skoro chodil do skoly s Nohavicou. Na CVUT vystudoval elektro, v 70. letech emigroval, kdyz se nevratil z plavby do Arktidy, nejakou dobu zil v Londyne a od roku 1984 je australskym obcanem. Zivil se jako ajtak, pozdeji si koupil lod, kterou dostavel a zacal s ni plachtit po Queenslandu. Nedaji se mu uprit bohate zivotni zkusenosti a komplexni znalosti jachtareni, zivota na mori a sociologicko-politickych realii Australie, Bornea, Filipin a Tichomori vubec. Pred par lety si vzal o tricet let mladsi Filipinku (chudinky Filipinky musi byt zoufale) a ted spolu cekaji dite. Proto se plavi na Filipiny.

Tri tydny, ktere s nim hodlame stravit, ovsem nebudou jen tak. Romanticka plavba po ostrovech bude vykoupena potem a slzami, kdyz ne rovnou krvi. Hned po prvni noci jsou zrejme tri zasadni zadrhele, se kterymi se budeme muset poprat. Tedova lod Olza je priserna kocabka narvana kramy. Vazi 14,5 pul tuny, z cehoz ctyri jsou naklad. Ted rika, ze na lodi bydli uz dvacet let a ma ji jako dum, to ovsem neni omluva proto, ze lod je obrovske hnizdo zanesene 'vecmi, ktere se jeste muzou hodit'. Ted je totiz typ 'sberatel', nic nevyhodi a vsechny rozbite smejdy planuje opravit.

K uzivani jsme dostali predni kajutu, coz je zatuchly kamrlik, kde se stezi vyspime. Nevadi, zmackneme se, jsme zvykli na punk ve stanu. Bydleni by bylo ovsem o dost jednodussi, kdybychom mohli uzivat tamejsi ulozne prostory, coz nelze, protoze vsechny do jednoho jsou zanesene kramy nejtezsiho kalibru. Podpalubi je miniaturni (hlavne pro Adama) a navic jeste zmensene kvuli peclive nastradanemu harampadi. Osobne bych z fleku vyhazela minimalne polovinu toho bordelu a Olza by prestala vypadat jako plovouci vetesnictvi.

Druhy problem je, ze Ted neustale mluvi a rad se posloucha. Jeho historky jsou chytlave a zajimave, ovsem nektere jsme uz dnes rano slyseli potreti. Za par dni po dalsich a dalsich repete to bude peklo.

Za treti nas Ted ma jako levnou pracovni silu a zrejme si mysli, ze ho budeme sponzorovat. Neustale opakuje, ze nema penize a ze musi nejake poslat zene. My vsak nejsme z tech, kdo by si to nechali libit, takze v pristich dnech budeme nejspis hrat, kdo nejdale docura.

Doufam, ze mu krivdim a ze muj prvni dojem byl mylny.

10% lidi se pry k zivotu na lodi absolutne nehodi, 80% to sice bavi, ale po dvou tydnech je to zacne otravovat a nudit a zbylych 10% se pro jachtareni narodilo. Jsem zvedava, do jake skupiny spadnu, az dorazime na misto. 'Orang-utan' znamena malajsky 'stvoreni stromove', 'orang-puti' zas 'stvoreni bile' a Malajci tak jednotne nazyvaji belochy. Zajimalo by me, jak se rekne 'stvoreni vodni'.

Hori, ma panenko (KK - Kiulu - KK)

Dnesek se ze zacatku trochu vlekl. Heman se svou zenou nas slibili vyzvednouz v osm u Aliho v Beverly Hills. Ja rano samozrejme brzdila a spolehala, ze dopravni zacpa je alespon o ctvrt hodinky zdrzi. Nemusela jsem si delat starosti. U brany jsme nakonec zevlovali do pul desate (mezitim jsem dvakrat odskocila na wifinu, abych vyzjistila, co se deje), a pak se presunuli do zradelny naproti na 'soto' - polevku.

Heman se objevil asi ve ctvrt na 11 a omlouval se, ze musel dorucit mleko. Odvezl nas k sobe domu, chvili jsme pokecali, co noveho, pak nam dal heslo na wifi a zmizel. Opet jsme cekali a to az do ctvrt na dve. Pak se pomalu zacali trousit dalsi pribuzni.

Na slavnost 'Kaamatan' do vesnice Kiulu (rodna vesnice Hemanovy zeny) jsme vyrazili v peti, jeste se sestrou Hemanovy zeny. Vlastne v sesti, jela i mala Helga. Udalost se kona v ramci 'Harvest festival', ktery probiha v Sabahu po cely kveten a je oslavou sklizne. Harvest festival znamena pro mistni totez, co pro nasince Vanoce.

Kaamatan pripominal ceskou pout bez kolotocu. Stanky, zadne misto pro parkovani, zive kapely a vseobecne veseli posilene alkoholy. Nabozenska atmosfera v Sabahu je uvolnenejsi. Zije zde vice krestanu a po kalisku si daji i muslimove.

Prijeli jsme zrovna v momente, kdy zacinala volba miss. Nemohla jsem si nevzpomenout na Hori, ma panenko. Mistni kulturak praskal ve svech a my byli jedinymi belochy. Ze zacatku jsme museli stat, coz nevadilo. Ja byla vyssi nez vsechny zenske a polovina chlapu. Adam pusobil jako obr.

V Sabahu zije 33 narodnosti a kazda z kandidatek na kralovnu krasy reprezentovala jeden z 16 distriktu (KK, Penampang, Johor, Ranau, Kimanu, Tuaran, Keningan, Kota Marudu a dalsi). Vsechny byly odeny v tradicnich cernozlutych 'krojich' ci variacich na ne. Zhledli jsme prvni predstavovaci kolo. Adam fandil sestce a Heman tvrdil, ze vyhraje desitka, coz se pozdeji opravdu stalo.

Volba miss nas brzy prestala bavit, a tak jsme se vydali neco pojist a popit. Piti i jidlo byli zdarma. Museli jsme vyzkouset mistni ryzove vino (sladke, ale dobre), palenku na zpusob vodky (proti slivovici to byl uplny cajicek), ryzovici (pet lahev zaplnena zkvasenou ryzi) a samozrejme pivo 'Tiger'. Narozdil od nekterych mistnich jsme to vsak snaseli v pohode.

Jidlo nas nenadchlo. Ryzi zabalenou v listech jsme nenapadne nedojedli a gumovym veprovym nakyselo jsem nenapadne nakrmila kocku. Ryze a smazena kureci kridylka a stehynka s omackou nastesti nezklamala.

Opet jsme nechapali, kde jsme se to zase octli. Pro mistni jsme znamenali hotovou senzaci. Potrasali si s nami rukama, vitali nas na festivalu a chteli se s nami bavit. Stiskla jsem si pravici se starostou a pri vystoupeni 'zestove kapely' jsme si s Adamem vyzkouseli ptaci tanec, ktery se pry v pozdejsich hodinach zvrhava na tygri, sloni a opici v zavislosti na mnozstvi alkoholu v krvi tanecniku. Adam si dokonce vyzkousel bubnovani.

Co nas zprudilo, byl zajem mistnich ozralu. Ti jsou proste stejni na celem svete stejne jako taxikari. Jeden pricmrndly a pidlooky se me stale snazil objimat a kdyz se nedostal ke me sapal se na Adama. Po chvili se pridal jeho kumpan, takze pokud zrovna neotravoval prvni, neli jsme co delat s druhym. Nas doprovod se za ne evidentne stydel, ale moc nevedel, co si s nimi pocit. Bodyguarda nam mel delat bratranec Hemanovy zeny, byl vsak prilis mirny. Trpelive jsme se ridili heslem, ze blaznum a opilcum se neodporuje a kdyz uz nam zacaly tect nervy, zdrhli jsme na zachod. V Cechach bychom podobna individua zahnali ostrejsimi slovy, ovsem tady jsme si nebyli jisti, co si muzeme dovolit.

Vecer jsme se vratili do mesta, poznali jsme dalsi sestru Hemanovy zeny a take jeji bratrance, kteri delali horske pruvodce a byli hrozne namakani. Po veceri (skvela domaci strava) nam jeden z bratrancu vypravel, ze Sabahu se prezdiva 'Land behind wind' (Filipiny, Indonesie a pevnina chrani Sabah pred nicivymi tajfuny), dozvedeli jsme se o nepratelstvi mezi Malajsii a Filipinami (tvrdil, ze pred par lety poslali Filipiny do Sabahu armadu) a potvrdili si informace o indonesskych a filipinskych uprchlicich, kterych je plny Sandakan.

Nocovali jsme v druhem Hemanove dome, opustene chiroprakticke ordinaci s kostrou patere a soskami cinskych buzku. Adam v nem malem videl duchy, ale me prisel uplne normalni.

Vsichni nas premlouvaji, at jeste zustaneme, ze harvest festival vrcholi az na konci mesice, ale musime dal. V Kudat uz na nas ceka Ted se svou lodi.

Odchazeni (KK)

Usoudili jsme, ze dnes nazral cas vydat se dal a nadale nezneuzivat domorode pohostinnosti. Od Aliho jsne se vsak vyhrabavali tak dlouho, az jsme se nevyhrabali, coz bylo ovsem dobre, jak se pozdeji ukazalo. Hem se svou zenou (indicko-malajsky par, ktery jsme stopli prvni den) se mi totiz ozvali na WhatsApp s pozvankou na mistni folklorni veselici a to se nedalo odmitnout.

Navecer jsme opet vyrazili na plaz na zapad slunce (na plazi blizko letiste Air Asia ovsem nebyl tak bombasticky, pouze velice pekny) a pote vyzvedli na letisti Aliho mladsiho bratra Abdula (?). V byte se pro nas kupodivu stale naslo misto. Ali s Abdulem odjeli na navstevu k mamce a nas dostal na starost Shariff. Postaral se o nas skvele. Shariff sice stydlive tvrdi, ze anglicky nemluvi a vetsinou veskerou konverzaci nechava na Alim, ale tentokrat se rozkecal.

Vzal nas do mistni vyvarovny jmenem 'Manila' se senzacni obsluhou. Sandra ('jako Sandra Bullock, ale ona je vyssi') a jeji nohsledky nas neustale bavily svymi vtipky a vubec nemely vyraz typu 'jejedenactzachvilipadlatakneprudte'. Bylo by fajn, kdyby kluci opravdu prijeli do Prahy a my je vzali nekam na ceske jidlo.

Pozdeji jsme se vratili do bytu a na navstevu dorazil dalsi bratranec Aliho - Ali. Jehi zena sla spat a on se zdejchnul. Koukali jsme na nejaky priblbly horor, pri kterem jsem samozrejme vytuhla, takze kdyz dorazili Ali s Abdulem, byla jsem uz v limbu. Adam vysedaval s klukama dlouho do noci a hrali nejakou duchy vyvolavajici hru s kostkou.

Melancholia (KK - Karambunai - KK)

Porad bydlime u Aliho. Muslimska pohostinnost je proste nevidana.

Probudila jsem v pul osme, hrala si s blogem, pak znovu na hodku usnula a otevrela oci nekdy v jedenact. Ali s Adamem byli stale v komatu, chvili jsem uvazovala, ze zkusim, jestli dychaji. Rano jsem jen lehce citila namozena lytka, ovsem po dopolednim polehavani a poposedavani mi cele nohy ztuhly, takze jsem stejne postizena jako kluci. 

Po dvanacte dorazil dalsi Aliho kamarad S a vyrazili jsme na plaz v 'Karambunai', kde se na jednom miste nachazi luxusni golfovy resort a domoroda vesnicka s domky rozstrkanymi po pralese.

Projizdeli jsme kolem kosovych stanku a restauraci a kdyz domaci zjistili, ze jsme nikdy nezkouseli kokosovy puding, museli jsme ochutnat. 'Kelapa', malajsky kokosovy orech, se da jist na mnoho zpusobu. Naucili jsme se rozeznat rozdil mezi mladym a starsim kokosem (starsi maji uvnitr kokosovou krustu), ochutnali zminovany puding (jde vlastne jen o ztuhle kokosove mleko rosolovite konzistence) a dali si 'nasi goreng', ktery se mi podaril snist temer cely, ackoliv obsahoval male susene rybicky. Mozna je moje alergie opravdu na ustupu.

V Sabahu pry najdou kazdy rok tri sta novych zivocisnych druhu a zapad slunce v Karambunai ma byt nejkrasnejsi v celem Sabahu. Jasne, to rikaji vsichni. Znate to.

Na plazi bylo krome nas jen nekolik mistnich, kteri se dali spocitat na prstech. Zapad slunce zacal klasicky. Slunko se klopilo k obzoru a jakmile se dotklo vodni hladiny, podivana nabrala rychle obratky a brzy bylo po vsem. Nebe zruzovelo, barvy vybledly a ja uklizela fotak, protoze se dalo predpokladat, ze lepsi uz to nebude. Ne ovsem tady. Par minut pote, co slunce sklouzlo pod hladinu more, nebe ozarily sloupy paprsku a vypadalo navlas stejne, jako kdyz malujete slunce na papir. Senzacni svetelny jev. Nikdy predtim jsme nic podobneho nevideli. Zrejme to zpusoboval odraz skrz ostrovy za obzorem, ale nevime. Paleta barev se od zlutocervene zmenila pres ruzovou a nachovou az k cervene. Tenhle zapad slunce, to byl Zapad slunce.

Jen na Filipiny se riti tajfun.

Malajsky Olymp (KK - Kinabalu Park - KK)

Ali rano zaspal a Adam odmital vstavat, ze pry Ali slibil, ze nas vzbudi, takze jediny, kdo kupodivu nezaspal, byla Zebra.

Vystup na vrcholek Mount Kinabalu zabere pouze dva dny a je jeden z nejsnazsich na svete, nepotrebujete zadne predchozi horolezecke zkusenosti. Vyjde ovsem na majlant. Ali nam rikal, ze nocleh, ktery v 90. letech vysel na 7 ringittu, ted stoji 150. Jo, casy se meni.

Existuje vsak i varianta pro ty, kteri tolik platit nechteji a to je vystup z Tympohon Gate dalsi ctyri kilometry vzhuru po trase k 'Layang-Layang'. Tedy z 1866 m. n. m. do 2745 m. m. m. Stejne mi pojisteni kryje jen vylety do 3000 m. n. m. V tomhle pripade platite pouze vstup do parku 15 ringittu (cinzinci opet vic nez domorodci).

Z Layang-Layang k vrcholu uz zbyvalo jen dalsich pet kilometru. Jsem presvedcena, ze bychom to bez problemu zvladli az nahoru, kdybychom nebyli skrti. Druha vec je, jestli bychom vubec neco videli. Panoramata celou cestu zakryvaly mraky a pri ceste dolu se samozrejme prihnala mlha. Jediny moment, kdy nad Kinabalu byva jasno, je pry brzy rano.

Vystup jsme zvladli za dve hodiny ctyricet minut, sestup zhruba za polovinu. Rekord trasy Tympohon Gate - vrchol a zpet je 2:28:47, moc jsme se tedy nepriblizili, ale aspon neco.

Atrakci se stali trekujici Asiati. Neudelaji krok trekingovych holi a jsou nefalsovane detsky nadseni. Obdivovala jsem nosice, kteri tahaji naklady do sest kilometru vzdaleneho 'Laban Rata', kde se prespava pred finalni casti vystupu. Za tu drinu dostavaji jen 3 ringitty za kilogram. Fyzicku maji ale hustou. S dvaceti kily na zadech jsou rychlejsi nez my s minibatuzky.

Po sestupu jsme se presunuli k 'Poring Hot Springs'. Ja samozrejme v aute okamzite vytuhla. Slofik me vsak skvele obcerstvil a na parkovisti u hot springs jsem byla jako rybicka. Zato Ali vypadal, ze nedozije vecera. Adam pusobil lepsim dojmem, ale take zadny zazrak.

Poring Hot Springs trochu zklamaly. Canopy Walkway, Butterfly Farm, jeden z vodopadu i Bat Cave byly zavrene. Bingo. U druheho vodopadu mi sice rybky oziraly nohy, samotne hot springs vsak byly jen male vany a nic. Navic se vsude kolem hemzily zahalenkyne, takze jsem nemohla exhibovat ve spodnim pradle. Opovazlive bylo uz koupani bez kratasu ke kolenum. Lehce jsem si zaplavala v 'Rock Pool', ale radsi jsem se rychle vyparila, abych nikoho neurazila svymi celulitidovymi stehny. S zadnymi pohorsenymi pohledy jsem se sice nesetkala, ovsem clovek nikdy nevi a nerada bych byla za tupou Evropanku, ktera absolutne nedba mistnich zbyklosti.

Ali byl na pokraji zhrouceni a zvazoval, ze zustaneme na noc v parku. Chapala jsem ho, na jeho miste bych taky nechtela ridit. Kdyz se vsak posleze rozhodl cestu odridit (v guesthousu netekla voda), byla jsem fakt rada. Sice bych to bez kartacku na zuby a sucheho spodniho pradla prezila, ale nerada. Za odmenu jsme se ho celou cestu snazili bavit a vyzadovali jsme lekci malajstiny. Snad to ocenil.

Dzungle (KK - Taman Benjaran Crocker - KK)

Rano tedy spis dopoledne nas vzbudil Ali. Vypadalo to, ze se nudi.

Vyrazili jsme na vylet. Ali nam vypravel o vsech moznych mistech v Sabahu  a taky ze tu pestuji nejlepsi kakao na svete (po Ghane) a ptal se nas, co nas privedlo do KK. Nemohli jsme rict, ze nahoda. Radsi jsme tvrdili, ze jsme chteli poznat to jedinecne misto, o kterem pisi pruvodci a kde se nachazi spousta mist zarazenych mezi Svetove kulturni dedictvi. A Ali byl rad.

Od more jsme pres hreben 'Crocker Range' rychle vystoupali az do 1800 m. n. m. Ja samozrejme spala jak dudek a probrala se az v momente, kdy jsme zacali sjizdet dolu k mestu 'Keningau', kde jsme si dali senzacni jidlo v cinske restauraci. Ali nas opet nenechal zaplatit.

Nasledoval 'Taman Benjaran Crocker', nejvetsi suchozemsky park na Borneu. Prosli jsme se dzungli, ale zviratek jsme moc nevideli, ackoliv jsme prochazeli casti zvanou 'Insectarium'. Myslim, ze vsechny strasilky, kudlanky a obri brouci byli proste tak dumyslne zamaskovani, ze jsme je nepostrehli.

Dzungle nema chybu. Zelena, neprostupna, s tisicem podivnych zvuku. Myslim, ze smrkove ceske lesy me budou trochu nudit.

Z Taman Benjaran jsme vyrazili zpet do KK. Nahore na hrebeni jsme potkali vodnika Kebule. Nelenil a navaril, takze z panoramat bylo prd. Nez jsme sjeli dolu, zapadlo slunce a my se opet ocitli ve zpocenem KK. S nadmorskou vyskou skace i teplota, takze teplotni vykyvy mame na dennim poradku a ani nemusime zapinat klimatizaci.

V KK nas Ali vzal na 'Signal Hill Observatory Tower', slusnou vyhlidku na mesto, ktera mi pripominala vyhledy na nocni Christchurch a kde jsme se setkali s Aliho kamaradem Mikem.

Doufali jsme, ze se dostanene brzy do postele, abychom se vyspali na zitra, ale to jsme se seredne spletli. Ali s Mikem nam vymysleli dalsi program. Znovu jsme vystoupali vysoko nad more (asi 800 m. n. m.), odkud byl uzasny vyhled na svitici aglomeraci KK. Zpoza patniku vykukovali toulavi psi se smutnyma ocima. Nevadilo, ze nas obklopila mlha, ktera by se dala krajet, a odbila desata, kluci se proste rozhodli, ze nas nekde mezi 'Kokol Haven Resort' a 'Kg. Sinagang' vezmou do nobl podniku s vyhledem, ovsem momentalne bez vyhledu. Marne jsme objizdeli okoli a zjistovali, ze vsude uz zavreli. Ali s Mikem byli zklamani a nakonec jsme jedli v Mekaci. Achich.

Spat jsme sli opet pozde. Ali hyril hyperaktivitou a vypravel o svem experimentu, kdy spal tyden jen hodinu denne. Neni prvnim Asiatem, ktery spanku moc neda. S Adamem to nechapeme a opet resime menecennost bile rasy.