Streets of Bluff

Za Bluffem uz je jen Stewartuv ostrov a Antarktida, takze kdyz mirite tim smerem, v Bluffu mate jednu z poslednich moznosti spatrit nejaky ten streetart, dal uz jsou jen tucnaci.

Bluffani

Dnes jsme opet stehovali a tridili a brzy zacneme malovat. Po obede nas Cherie (zapomnela jsem zminit, ze krome me tu wooffoji jeste dve damy stredniho veku - Shar a jmeno te druhe jsem si nezapamatovala a je mi trapny se znovu ptat, kdyz se spolu uz par dni bavime, ale rikam ji Monica podle Monicy z Pratel, o niz jsme se spolu jednou bavily a k niz se sama prirovnala) vyvezla na vylet na 'Omaui Beach' a hrbitov lodi u 'Greenpoint' (trochu me zklamalo, ze tam mrtvych lodi nebylo vic). Ja si pak jeste strihla solovku pres 'Ocean Beach' a 'Bluff Hill'. Prosla jsem se slusne. Hlavne proto, ze Cherie si spletla misto vysadku a vyhodila me o jeden zaliv driv. Na zacatku jsem zmatene hledala stezku a pozdeji to proste hlava nehlava strihla po kravskych pesinach a o drahnou chvilku pozdeji jsem se opravdu napojila na spravnou stezku.

Panoramata byla naprosto uchvatna, ackoliv ficel strasny vichr z hor a pokazde, kdyz jsem delala fotky, hrozil, ze mi vyrve telefon z ruky. Ocean pode mnou zpenene vyvadel a ja od jeho jiskrive azurove barvy a belostne peny nemohla odtrhnout oci.

Dvojnik

V Bluff Central je spousta divnych maleb mistniho umelce a jedna z nich napadne pripomina... No, reknete sami, cely on!

Hapag-lloyd & spol.

Bylo nebylo priplula do pristavu lod a zaclonila nam malem cele okno.

Jinak dnes jsem byla pomocna sila pri vyklizeni a trideni domacich pokladu. Nechybelo nejake to zametani a stehovani. Jesteze mam tu praxi ze stavby.

Take jsme navstivily mistni trh, ktery se kona kazdou druhou sobotu a cita vsehovsudy deset stanku (nejvetsi naval byl u domacich salamu).

Moje komnaty

Co se tyce meho ubytovani, mohla jsem si vybrat maly pokojik v prizemi a mezipatro, kde se clovek sice nemuze narovnat, ale zato si tam pripada jako v bunkru u babicky na pude. A ja bunkry vzdycky zboznovala.

Bluff Central

Za $80 000 (coz je pry zadarmo) koupila Cherie tenhle bezvadny pristavni dum plny neocekavanych pokladu, neuveritelneho harampadi a bordelu. K baraku prilehaji jeste rozsahle sklady, do kterych je dokonce zavedena vlecka. Cherie s Gavinem tu planuji otevrit multifunkcni prostor. Bude tu kavarna, infocentrum, galerie, muzeum, kino a urcite jeste neco dalsiho. Vse ve stylu Bluffu, tedy rybary, velrybi a tuleni masakry, musle paua, more, atd. Myslim, ze to jednou bude neblaznivejsi a nejbizarnejsi prostor na Zelande.

Pruzkum terenu

Prvni rano na Bluffu se vyvedlo naprosto paradne (snidane s dobrym kafem, vyhled do pristavu zaramovaneho azurovym nebem, pokrikovani racku a obcasne zatroubeni lode), a tak mi Cherie navrhla, jestli nechci misto prace omrknout 265 metru vysoky Bluff Hill (Motupohue). Samozrejme jsem neodmitla.

Z vrcholku kopce byl perfektni vyhled na cele mestecko s dlouhatanskym molem i tovarnou na hlinik. Prumyslu je na Bluffu kupodivu soustredeno celkem dost, predci si zrejme mysleli, ze na same vyspe Jizaku budou tovarni haly dobre schovane. Napriklad sklady u more primo v centru ale uplne zbytecne brani ve vyhledu na ocean.

Po zdolani kopce jsem to strihla na vyhled u 'Foveaux Memorial' a pokracovala k 'Stirling Point'. Prodirala jsem se puvodni novozelandskou busi, potkala tuiho, kochala se panoramaty 'Stewart Island' a nemohla odtrhnout oci od malych zalivu, kde se voda tristila o skaly a kriceli rackove. Skaliska zahalena zavojem chobotnicovych ras mi pripominala svicny zalite nanosy vosku. Potkala jsem potapece. Mozna hledali musle paua (abalone), ktere jsou velke jako dlan a maji krasny perletovy, vetsinou do modra zbarveny vnitrek a jimiz je Bluff vyhlaseny, stejne jako lovem ustric.

Prvnim evropskym osadnikem Bluffu byl James Spencer, ktery tu v roce 1824 zalozil rybarskou stanici, ktera zamestnavala 21 lidi. Bluff je udajne historicky nejstarsi osadou na Zelande, ale to o sobe tvrdi hned nekolik novozelandskych mest, takze tezko rict. Pristavu se vsak neda uprit to, ze je z nej blize do Australie nez z kterehokoliv jineho kiwackeho mesta.

Jedna vec se vsak dnes nepovedla. Muj ubohy S4 konecne nevydrzel napor, kteremu ho denne vystavuju a vypadl mi z kapsy tak, ze se zklikvidoval displej v horni casti obrazovky a po zbytku se rozbehly pavouci nohy. Valecne zraneni hadr. Uz nemuzu delat selfies, tedy muzu, ale vypada to jako zaber z podvodniho sveta. Jsem samozrejme nacurena, ale mohlo to byt horsi. Navic uz se nemusim bat, ze bych displej poskrabala. Kazdopadne doufam, ze me oprava nezruinuje. Mozna s ni pockam az do Asie.