Na stastne planete (Kota Kinabalu - Mount Kinabalu - Kota Kinabalu)

Jako ostrileni letistni veterani jsme vstavali az nekdy v devet. V noci mi dokonce byla zima, jesteze jsem se mohla prikryt longee.

Snidali jsme v 'Orange', coz je malajska obdoba 7-Eleven a to cinskou polivku. Obe samosky nabizi bohaty vyber instantu a disponuji horkou vodou, takze se skvele hodi jako nouzovka, kdyz nechcete platit za predrazene letistni jidlo.

Pak uz byl pred nami 'Sabah', prvni z provincii Vychodni Malajsie. Za letistem jsme chytli stopa primo do centra Kota Kinabalu, ackoliv rozhovor s nasim soferem byla zabiracka. Desetkrat nam polozil dve stejne otazky: Jestli mirime do 'Mount Kinabalu' (ano) a jestli jedeme taxikem ci autobusem (ne, stopujeme). Myslela jsem, ze po nem ze zadni sedacky skocim.

Ve meste jsme si pripadali ponekud ztracene. Prosli jsme se po morske promenade a nechali se hypnotizovat pruzracnym morem. Jeho barva nemela chybu a v dalce pred nami vyvstavaly male ostruvky. Naprosta parada a to jsme byli teprve v pristavu ve meste.

Pozdeji nas na stopu nabral sympaticky par (Malajka plus Ind, ktery vubec nevypadal jako Ind) s malou dcerkou, ktery nas vzal az do stopadesat kilometru vzdaleneho narodniho parku Mount Kinabalu. Protinaji ho hned ctyri klimaticke zony. Najdeme zde nizinne dipterokarpove lesy, horske dubove lesy, rododendronové lesy, jehličnaté lesy, alpinskou lucni, kerickovou vegetaci a rostou tu take orchideje a masozrave rostliny.

Mt. Kinabalu (4095 m.n.m.) patri se starim 10 - 35 milionu let k nejmladsim vulkanickym pohorim na svete. Je nejvyssi horou Bornea a cele Malajsie. 

Jeji pokoreni jsme predem vzdali. Malajci se snazi vyrejzovat na turistech co nejvice a navic nemame teple obleceni. Rozhodli jsme se vsak projit nejake kratsi trasy parku.

Kdyz jsme dorazili, prekvapila nas zima a mlha. Jako spravnym jedlickum nam nedoslo, ze v tisici metrech nad morem uz nebude 35°C. 

Zasli jsme si na jidlo, kde me krome citronoveho kurete s ryzi obdarili obrim kafem s konvickou salka. Neodolala jsem a vsechno ho vyzrala, takze pozdeji me prohnala osmicka. Mezitim Kebule navaril mlhu a zacalo chcat. To nam to pekne zacina. 

Vyckavali jsme v infocentru, cekali az prestane a rozhodli se pustit chlup a zaplatit si ubytovani, protoze nas stan je prece jen pouze lepsi moskytiera a ja nemam spacak.

Za vytrvaleho mzeni jsme se presunuli zpet do hospody a zahrivali se horkymi napoji. Dal se se mnou do reci Malajec Ali a ja nastesti nebyla odtazita a protivna, jak se mi obcas stava, takze me i Adama pozval na vyjizdku do mestecka 'Kundasang'.

Ali se narodil v 'Tawai', je velky znalec a milovnik Sabahu a protoze nemel v Kuala Lumpur, kde je na volne noze, co delat, prizval sveho bratrance Shariffa, kteremu rika familierne 'Buffalo' (v Cehach by se reklo, ze je silnej). Vzali nas na senzacni vyhlidku na Mt. Kinabalu, ktera byla dumyslne skryta v luxusnim rezortu. Hora se schovavala v mracich a vycuhoval ji jen vrcholek, presto slo o jeden z tech vyhledu, kdy si rikate: tak a ted uz nemusim vic cestovat.

Pozdeji jame se vratili k brane do parku, kde Ali ukecal vstupne a projeli jsme az k Tympohon Gate do vysky 1866, odkud se vyrazi na vyslap k vrcholu. Zjistili jsme, ze bez pruvodce se da jit dalsi ctyri kilometry vzhuru.

Na ceste dolu nas Ali pozval do nejvic nobl restaurace, kde jsme po ceste jedli. Vlastne nebyla nejak zvlast fajnova, ale vzhledem k tomu, ze jime neustale na ulici, nebo ve vyvarovnach, bylo to znat. Moje kari vsak nebylo nic moc.

Po desate vecer nam kluci chteli pomoct sehnat ubytovani, ale nezadarilo se, takze nam Ali nabidl, ze muzeme zustat s nim v dome jeho bratra a dalsi den si dat vyslap na cast Kinabalu. Samozrejme jsme souhlasili, jen nas trochu prekvapilo, kdyz jsme jeli a jeli, az jsme v jednu v noci dojeli zpet do Kota Kinabalu (KK).

Usinala jsem ve stoje, ovsem Ali nedal jinak, nez ze si musime dat jeste nejaky drink a vyslal Shariffa pro pivo. Nedalo se tedy nic delat a zustali jsme vzhuru snad do tri. Ali nam nabidl, ze nema co delat a ze bychom zitra mohli podniknout nejaky mensi vylet a pozitri si vyslapnout na Kinabalu. Byli jsme z takoveho navalu pohostinnosti v soku, ale samozrejme jsme neodmitli. Cestovat s mistnakem je vzdycky nejlepsi.

Bangkok -> Kuala Lumpur -> Kota Kinabalu

V sest rano nas cekal hodinu a padesat minut dlouhy let do Kuala Lumpur a posleze navazujici do Kota Kinabalu, noc jsme tedy travili na letisti, kde se nam podaril jedlickarensky kousek par excellence. Adam tak dlouho vybiral, za co utrati posledni bathy, ze se z letistnich amplionu ozvala nase jmena (ackoliv jejich vyslovnost dala personalu znacne zabrat a skoro jsme je neidentifikovali). Ostuda. Hlavne ze jsem na poslednim blogu z letiste resila, ze nechapu, jak nekdo muze nechat dojit situaci az k last call. Ted uz nam nalepky hlavniho Jedlicky a Jedlickove nikdo neodpare. Nastesti uz jsme byli blizko naseho gatu.

Zvolili jsme nechvalne proslavene Malaysia Airlines, takze odbavovani se samozrejme neobeslo bez vtipkovani, jestli se ztratime, nebo jestli nas spis sestreli. Hadala jsem, jestli nas uvitaji letusky zahalenkyne. Nestalo se tak. Mely jen nazelenale vzorkovane kostymky s kytickovym potiskem podobne kimonum, ktera napadne pripominala koupaci sari ze Suan Mokkh.

Nejlepsi bylo, ze jsem konecne neletela s nizkonakladovkou, takze i za necele dve hodiny letu jsme nafasovali snidani. Krevety ani susene rybicky me nastesti nijak nepoznamenaly, zda se, ze moje alergie se prece jen zmirnila. Nejvice vsak potesil banana cake.

V Kuala Lumpur jsme stravili osm hodin cekanim na prestup a v pul osme konecne dorazili do Kota Kinabalu, kde jsme se po mensim vahani rozhodli stravit dalsi noc na letisti a vyrazit na cestu az rano. Nebudeme muset po tme resit misto na spani a navic to znamena dalsich par hodin, kdy se nebudeme koupat ve vlastnim potu.

Jak byla Zebra nejvetsi lenoch v Bangkoku (Bangkok)

Posledni dva dny v Bangkoku probihaly v linem duchu. V utery jsem se pohybovala jen v okoli Khao San a z Nata vysla jen na jidlo. Vyrovnat se s odjezdem zbytku teamu bylo tezke a navic uz jsem vazne nejaka precestovana, takze jsem uvitala moznost poridit v hostelu par epizod Grey's Anatomy, ktere mi unikly v poslednich tydnech.

Odpoledne dorazil Adam, takze jsem domluvila dvojluzak s okny.

Dnes jsem vyrazila s Adamem k nejakemu chramu (minimalne na hodinu jsme uvizli pod strechou zradelny, kdyz se prihnala tropicka bourka), ktery mu jeste chybel do sbirky, ale bylo mi jasne, ze dovnitr se mi nebude chtit, coz se potvrdilo. Radsi jsem vysedavala v parku blizko zastavky privozu, pozorovala lode drandici po Chayo Phraya a poslouchala pistalkove domlouvani posadek a pevniny.

Adam me mel v parciku vyzvednout, lec nenasel me. Ozval se tedy, ze mam dorazit na dalsi molo 'Tha Chang', ovsem kdyz jsem priplula, uz tam nebyl, protoze mi vyrazil naproti, netrpelivec. Nakonec jsme se dohnali az na privozu smerem na 'Rajchawongse', kde jsme chteli zakoncit pobyt v Thajsku cinskou kachnou.

Zradelna, kterou jsme objevily v sobotu s Nellou a Veru, byla bohuzel zavrena (byl dnes svatek), tak jsme se spokojili s nahradni variantou, ktera ve me zdaleka nezanechala takovy dojem jako kacena minula.

Na ceste privozem zpet jsme prejeli Tha Chang (Adamuv orientacni smysl nemel svuj den a muj je znacne nespolehlivy), zrejme proto, ze jsem nezaplatila poctvrte v rade listek. Karma.

Nebyla to nastesti zadna katastrofa. Ke Khao San jsme dosli i tak. Navic vetsi anabazi (dokonce ve stylu Amazing Race) se stala cesta na letiste. Adam vytipoval autobusy, kterymi se dostaneme na sky train a odtamtud na letiste. Pozdeji nas ovsem zblbli Nemci taktez jedouci na letiste (cela story na Adamove blogu), takze jsme tak tak stihli posledni sky train jedouci kvuli statnimu svatku v deset vecer.

Ackoliv jsme v Thajsku uz potreti, pod kuzi se nam prilis nedostalo. Tedy plaze a jidlo jsou skvele, ale Thajci jsou opruz. Nekdy to vypada, ze tady o cizince vubec nestoji. Tvari se jako kakabusove a stezuji si, jak je chteji zapadaci osulit. Pritom jsou to oni, kdo prosazuje dvoji ceny. Neusmivaji se. Proto se nam vic libilo v Barme a Malajsii, kde jsou domorodci privetivi. Samozrejme potkavame i pohodove, sympaticke a napomocne Thajce, ale obecne mi proste prijdou spise nacureni nez pohodovi.

'Cesta jako cerna reka a bily had' (Bangkok)

Na cestovani me nejvic bavi jeho nepredvidatelnost. Muzete si tisickrat naplanovat celou trasu do nejmensichh detailu, mit plan pro pripad, ze nebudete mit plan, ale pokud opravdu cestujete, jednou prijde ta chvile, kdy vam vsechny plany budou uplne k nicemu. Neco se stane, nebo nekoho potkate a vy musite z minuty na minutu vsechno prekopat. Cesta nabere novy smer a vy ho nasledujete.

A presne to se stalo nam. Nella & spol. dnes rano odleteli zpet do Cech a my s Adamem osireli. Uz jsme se dohodli na dalsim postupu - pokracovat do Laosu, Kambodzi a Vietnamu, kdyz mi pred par dny v mailu pristala necekana nabidka.

Na Cecha Teda mam kontakt z davne minulosti, kdyz jsem asi pred deseti lety poprve premyslela, ze odjedu do Australie. Plachtil tenkrat kolem Queenslandu. Vymenili jsme si tehdy spoustu mailu a chvili si psali, i kdyz jsem se rozhodla zustat v Cechach. Pak jsme se na par let odmlceli a ja ozivila kontakt predloni na Zelandu, kdyz jsme se rozdelily s Mary a Malfoyem a ja nevedela, co si pocit.

Ale abych to neokecavala. Ted kotvi se svou lodi v malajskem 'Kudat' na Borneu a hleda posadku na ctrnactidenni plavbu na Filipiny.

Kdyz jsem pred par dny docetla mail s touhle nabidkou, nevahala jsem. Cestovat sama, vrham se do toho okamzite, ale bylo nutne presvedcit Adama, protoze jsem slibila, ze ho neopustim. Bala jsem se, ze jakozto turisticko-chramovy typ se memu navrhu vysmeje, ale nastesti me podporil a jde do toho se mnou. Takze dik, Adame, ja vim, ze bys jel radsi na Ankor Wat.

Vypada to tedy, ze si splnim svuj dalsi detsky sen. Uz jsem sice za tech sedm mesicu unavena, nechce se mi opoustet stara mista pro nova a nejradsi bych letela zpatky do Cech, ale zaroven se nemuzu dockat tohoto posledniho dobrodruzstvi. Jako mala jsem si vzdycky prala byt namornikem a plout pod plachtami kolem sveta. Rikali mi, ze to nejde, ale vite co? Mozne je vsechno.

Otesanci vol.5

Thajsko nam nijak zvlast k srdci neprirostlo, zato thajska kuchyne ano.

Shopoholici aneb louceni s Dream Teamem (Bangkok)

Ukol dne znel jasne: nakupy. Holkam zbyval posledni den pred odletem do Cech, ktery hodlaly vyuzit na maximum na trzich v Chatuchak a rozfofrovat zbytek rozpoctu. Ja se pridala. Co se tyce nakupu, maji na me dobry vliv.

Nebudu vyjmenovavat, kolik jsme toho koupily, ale rozhodne neslo o zanedbatelne mnozstvi. Navecer uz jsme musely utect.

Vecer nadesel smutny moment rozlouceni. Daly jsme si posledni jidlo a ja holky vyprovodila na taxik. Leti brzo rano, takze prespi na letisti.

Puvodne jsem mela domluveny couchsurfing, ale po celodennim maratonu jsem dorazila tak vyrizena, ze jsem radsi vzala dalsi noc u Nata, protoze po ceste na okraj Bangkoku na couchsurfing bych leda tak nekde usnula.

Nella, Veru a Dave mi budou chybet, hlavne tedy holky. Cestovala jsem uz s peknou radkou lidi. Dosud nikdo neprekonal jedlickarenskou sestavu doktorka Bubu, Pitoj a Predsedkyne, ale tahle skupinka je minimalne dorovnala. Kazdopadne doufam, ze spolu vyrazime na dalsi punkovy gastro pobyt.

Bangkok Crossing vol.3 (Surat Thani - Bangkok)

Po jedenacti hodinach jsme konecne dorazily do Bangkoku. Za stejny cas bychom mohly snadno byt na uplne jinem kontinente a ne jen o 618 kilometru dale.

Na poslednich par minut jsem se ve vlaku nabourala na neci wifinu a zjistila, ze kluci prijeli chvili pred nami. Sesli jsme se pred nadrazim, kde uz vysedavali na kafi a na wifine. Chvili jsme pokecali (kluci vic nez o Chiang Mai vypraveli o tamejsim couchsurfingu), ale brzy se zase rozdelili. Dave mel domluveny dalsi couch, Adam palandu v hostelu v Silomu a my mely na posledni vecer v umyslu najit nejaky 'utulny a levny' pokojik v okoli Khao San Road.

Nase trio vyrazilo pres Cinskou ctvrt na lodni privoz. Cestou jsme narazily na senzacne vypadajici zradelnu, kde jsme si daly skvelou kachnu. Sliny se mi sbihaji jeste ted.

U Khao San jsme provedly rozsahly research ubytovacich kapacit a nakonec se uhnizdily v cinskem guesthousu 'Nat 2' (350 bathu za dvojluzak s vetrakem a wifinou v posteli), ktery ma pokojiky presne jako z Plaze. Duffyho jsme vsak vyhlizeli marne. Zrejme proto, ze nase komnata mela jako jedna z mala okna.

Pozde odpoledne jsme jeste vyrazily na nakupy, abychom se trochu rozcvicily pred zitrejsim trhem v Chatuchak, ktery prezdivame 'Cucut'.

Dvakrat jsme si daly ledovy caj od pana u nas v ulici a vyzvedely od nej celou pripravu. Vylovil nam dokonce z kose obal od caje a my ho pak shaneli v okoli Khao San.

Vecer jsme si sesli s klukama, vysedavali v parciku kousek od Khao San a samozrejme jedli a jedli. Vecerni trhy s jidlem nemaji chybu.