Pred par dny jsem se podivala do kalendare a nebyt salam, mozna bych zacala trochu vysilovat. Jako obvykle mi pripadalo, ze mam spoustu casu a nebude vadit, kdyz se na vceli farme zdrzim o neco dele. Vcera ale uplynuly tri tydny od meho prijezdu a me doslo, ze konecne musi padnout finalni rozhodnuti, co se zbyvajicimi dvaceti dny, protoze jinak se odsud nedostanu. Prece jen vzdusnou carou je to z Gore do Aucklandu 1137 kilometru po silnicich bez mala 1600.
Pomerne rychle se mi podarilo najit wooffing v Coromandelu (chtela jsem se znovu zastavit u Roba, ale vyrazi lyzovat do Alp). Sice me pravdepodobne ceka spousta dalsiho plevele, ale co se da delat. Christiane a Patrick alespon ve svem profilu rikaji, ze jim staci tri hodiny prace denne a bydli kousek od reky, kde se da plavat. Navic se na konci brezna take chystaji do Asie, takze spolecne tema bychom meli. V Coromandelu jsem hledala umyslne, abych mela v dostopovaci vzdalenosti letiste v Aucklandu.
Jen jsem mela trochu velke oci s prijezdem. Rekla jsem, ze prespristi pondeli jsem tam jak na koni, ale vzhledem k tomu, ze ted v pondeli budu teprve odjizdet z Gore a chci se jeste zastavit par dni ve Wellingtonu a Christchurch, nevim, nevim. No, snad me nezlyncuji, kdyz se objevim o neco pozdeji.
Ach jo, zas na cestu. Vubec se mi nechce opustet muj pokojicek v 'The Hut'. Nejhorsi je se rozjet, to se mi nikdy nechce a stoji me to cim dal tim vic energie, ale kdyz uz je clovek v pohybu, nic ho nezastavi. Tluce se bezstarostne prachem cest, svet uhani a nic neni nemozne.
Žádné komentáře:
Okomentovat