Rano byla jako obvykle kosa, nejakych 7°C. Kebule mi na rozloucenou navaril spoustu mlhy, coz slibovalo perfektni stopovaci podminky, ktere jsem pozdeji maximalne vyuzila. Povedl se mi totiz husarsky kousek a dostopovala jsem az do Christchurch. Ale nepredbihejme.
Rano jsem se rozloucila s Carnem a pozdeji s Jane. Moc se mi nechtelo opoustet tenhle bajecny flek, ale cesta je cesta. Na rozloucenou jsem nafasovala merunky a med z manuky (bohuzel lonskou varku, protoze cerstvy z patku jsme jeste nestihli rozlit) a vyrazila na krizovatku kousek od domu.
Vybrala jsem si mene frekventovanou cestu pres 'Tapanui' a 'Alexandru', cehoz jsem trochu litovala, protoze provoz byl vice nez ridky. Nejdriv jsem se trochu bala, ze potkam Jane, ktera mela v pul treti sraz v Gore, ale nebylo treba. Jakmile jsem chytla prvni odvoz, uz jsem de facto jen prestupovala. Na tri zatahy jsem se dostala do sto tricet kilometru vzdalene Alex, posleze nadvakrat na krizovatku u Cromwellu, kde me nabral postarsi francouzsky par toho casu na dovolene. Zatimco dole u Gore jsem potkavala vetsinou jen mistni kiwaky, tady uz cestam vevodily camper vany spolecnosti Wicked, Kea, Britz, Juicy a podobne. Neni se cemu divit. Silnice tahnouci se nadhernou krajinou kolem reky 'Clutha' pres 'Clyde Dam' a 'Lake Dunstan' nema chybu.
Frantici zastavovali u Lake Dunstan na svacu a ja vzpominala, jak jsme tam kempovali s Mattem a Charlotte. Nechtelo se mi na ne cekat, nijak zazracni nebyli a zname Frantiky, mohli by jist dve hodiny, a tak jsem v mezicase zkousela stesti a mavala dal, coz se vyplatilo. Zastavil mi Darren v cervenem sportaku, ktery miril az daleko do Timaru. Stastna trefa.
Darren byl pihaty, trochu stydlivy ajtak a vracel se z Queenstown ze svatby sve sestry. Trpelive se mnou zastavoval u pruzracne modrych jezer - 'Lake Pukaki', pres ktere se otevira az kycovite perfektni pohled na vecne zasnezenou nejvyssi horu Noveho Zelandu Mount Cook a 'Lake Tekapo', jenz je udajne nejmodrejsi na celem Zelande. Nad jezerem se tyci maly kamenny kostelik 'Church of Good Sheperd' a take podivny pomnik se psem. Kdyz jsem se k nemu blizila, v duchu jsem sazela, jestli je to Haciko, Goro, nebo Lassie a byla to opravdu kolie, aneb pocta vernym a statecnym koliim, bez kterych by bylo nemozne v horach zachranovat lidske zivoty.
Asi v pul seste jsem stala u silnice v Timaru, do Christchurch nezbyvalo ani dve ste kilometru a ja si rikala, ze to uz musim dotahnout.
Posledni trn z paty mi vytrhl fotograf Stu, bez prestani mluvil, ale nastesti byl ten typ, ktery ma o cem. Opet jsme se bavili o tom, jak kravsky prumysl ruinuje novozelandske zivotni prostredi a on mi daval za priklad tak silena data a cisla, ze jsem jen nevericne kroutila hlavou. Nabizel mi praci v Timaru, kde je pry velka nouze o lidi v pohostinstvi. Skoda, ze jsem ho nepotkala pred rokem.
Stu miril na nejaky fotograficky sraz a jel pozde, takze me s omluvami zanechal u Hagley Parku. Petr se mnou jeste dnes nepocital a protoze mel zasadni rande, ale azyl mi nastesti poskytl dobrak Kieran. Zrovna se prestehoval do pokojicku u postarsi damy Glendy v Shirley. Glenda je pecliva na uklid a ma dve kocky. Jaka to klasika.
Diky vsem dobrym lidem, bez kterych bych nemela sanci!
Žádné komentáře:
Okomentovat