Nemam strach, ze bych nekdy nekomu predala zezlo Jedlickove. Dneska jsem odjizdela z obchodaku v Hornby asi hodinu a pul. Jizda autobusem se evidentne zapomina jiz po dvou dnech (ani vcera jsem nesla do prace, porad mnou cloumala rymicka a zase prselo).
V praci nuda. Cely den jsem vartovala, nebo se schovavala pod striskou, protoze chcalo skoro nepretrzite az do vecera, ale samozrejme jsem za ty snadny penize rada.
V pulce cesty z prace na zastavku me nabral Will s nacamranym Stevem (stihl to rychle), jejichz odvoz jsem predtim odmitla, protoze se mi na ne nechtelo cekat. Dat si s nimi lahvace jsem vsak zavrhla a vyrazila do Pekace. Nakup jsem chtela odbyt do dvaceti minut, kdy mel jet bus, ale protoze jsem se nemohla rozhodnout mezi prichutemi musli a zda koupit cokoladu, nebo susenky (nakonec samozrejme oboji), foukl mi pred nosem. Vzpomnela jsem si tedy, ze jsem nekoupila maslo (puvodne jsem mirila pouze pro nej a chleba) a vydala se zpet.
Pack'n'save v Hornby se nachazi v klasickem obchodnim centru jmenem HUB, coz se s oblibou zamenuje za PUB. Uprasena, pripadne zmokla a v holinach si tam vzdycky pripadam jako zjeveni, ackoliv lopat se uvnitr pohybuje spousta. Z zadne oficialni statistiky jsem to sice nevycetla, ale troufam si tvrdit, ze Christchurch je mesto s nejvetsim poctem reflexnich vest na tisic obyvatel na svete.
Na druhy pokus jsem poridila maslo a pripojila se v obchodaku na wifinu, protoze porad jeste zbyval nejaky cas do odjezdu busu. Wifina se da chytnout i primo na zastavce, ale na te nejdou torrenty a prece nebudu mrznout venku.
Pak uz to slo rychle. Jeden autobus jsem nestihla, protoze jsem chatovala s Lenourem, druhy kvuli zachodum a demenci, treti pro jistotu vubec neprijel... Pokazde jsem vybehla z obchodaku, jako by za mnou horelo, abych se znovu loudave privlekla a kecla si na tutez sedacku jako predtim. Musela jsem vypadat jako blazen. Nebezpecnej. Pozorovat sama sebe v kamere, budu si myslet, ze jsem vyhmatla teroristu, ktery se nemuze rozhoupat. I tu neoznacenou tasku jsem pri jednom z odchodu malem zapomnela u lavicky.
V autobuse jsem si narazila sluchatka, pustila serial a otevrela susenky. Na moment me napadlo nabidnout ridicce, ale radeji jsem si netroufla.
Žádné komentáře:
Okomentovat