Krejci + Dvorakova's First Landing

Dnes jsme s Petrem vyrazili opet na kajak a bylo to naprosto uchvatne. Odrazili jsme ze stejneho mista v Lyttetonu jako vcera a obepluli neobydleny Quail Island. Objevili jsme maly zaliv s vraky tri lodi, kde jsme pristali a vydali se prozkoumat ostrov, z jehoz kopcoviteho terenu se nam otevrel perfektni vyhled na lytteltonsky pristav a cely Governors Bay. 

Na mori uprostred zatoky velky respekt. Hladina se zacala lehce vzdouvat a ackoliv byl kajak celkem stabilni, ve vetsich vlnach bychom nemeli sanci, eskymaka jsme jeste natrenovat nestihli. Predstava, ze me a nedozirnou hloubku ledove vody deli jen plastova skorapka, byla omamna a desiva zaroven.

Vychytali jsme opet nadherne pocasi, ackoliv chudokrevne slunce slouzi v techto dnech predevsim pro ozdobu. Na smolkovem nebi sice vytvari bezchybne panorama, takze zaliv zality jeho svetlem pusobi jako dokonala kulisa, ale i cajova svicka hreje vic. 

Po objevu 'Zalivu vraku' a vystupu na sous, jsem si pripadala jako moreplavec objevitel. Asi si nedokazu predstavit pocit absolutniho zadostiuceni, ktery museli mit Cook, Tasman, Columbus & spol., kdyz po tydnech ci mesicich na sirem oceanu pristali na pevne pude a na mnoha mistech navic jako prvni Evropane vubec.

Pri navratu z expedice po ostrove jsme shlizeli dolu na 'Zaliv vraku' a vsimli se, ze nas kajak uz neni na brehu, ale temer cely ve vode. Navrat jsme nacasovali na spravnou chvili. Podcenili jsme priliv a zdrzet se dele, zrejme by nam uplaval.

(Myslim, ze jeste nikdy jsem nepouzila tolik superlativu v jednom prispevku).