Vikend probihal ve znameni pleti (plus jsem se naucila, jak strihat ruze), takze jsem byla rada, ze se dnes muzu pridat k Ethanovi s Marlen a vyrazit s nimi za vcelami. Nase mise byla jednoducha, objizdeli jsme vsechna stanoviste s uly kolem obce 'Mossburn' (cca 80 km od Gore) a zkoumali, jak to vypada se snuskou. Neni to tohle leto zadna slava, protoze skoro neprsi.
Byla jsem prekvapena, jak moc se s tim Ethan ne*ere (ze zacatku mi pripominal spis reznika nez vcelare), ale je fakt, ze pri tom mnozstvi by se z toho musel zblaznit. Objeli jsme vice nez deset stanovist rozptylenych po okoli v sirokem radiu (kazde po 15 az 20 ulech), kazdy ul jsme zkontrolovali a podle potreby bud pridali patro, odebrali patro, nebo nechali byt. Ethan nepouzival kurak, patra ulu se prehazovala vcely nevcely, ul neul a nepotrebna patra se nakladala na prives, aniz by se vcely vymetaly ven. Pokud jich bylo hodne, Ethan s patrem parkrat bouchl o zem a prebytek vcel vysypal primo na travu. Tezce jsem snasela take triskani s viky ulu a vzpominala, jak v nasem malochovu pecujeme doslova o kazdou vcelku. Jenze tri a tri tisice je proste rozdil.
Co me obtezuje, jsou tri nemecti adjunkti, kteri dorazili v sobotu. Marlen je v pohode, ale tihle kloucci jsou prikladem Nemcu, jenz na Zelande potkat nechcete. Nastesti jsme se proti nim s Marleen spikli a napriklad pred nimi schovavame jidlo, protoze jsou jako kobylky. Mame totiz vlastni kuchynku, kde si pripravujeme snidane a nekdy obedy. Proviant je samozrejme doplneny mistnim medem (momentalne jetelovy) a dnes sprateleny farmar dovezl vynikajici merunky, po kterych se muzu utlouct.
Žádné komentáře:
Okomentovat