Prsi, prsi, jen se leje, takze rano zavolal Win, ze se prace rusi. Dopoledne jsme s Mary couraly po Hastings a snazily se nekde prosadit, ale nikde jsme se nechytly. Odpoledne mel Win cestu do Napier, coz je mesto vedle Hastings, tak nam nabidl, jestli nechceme jet s nim, coz jsme samozrejme neodmitly. Napier je sympaticke pobrezni mesto jak vystrizene z 50. let. V roce 1931 ho znicilo zemetreseni, takze veskera zastavba je vetsinou jen jednopatrova stejne jako v Hastings. Pocasi sice nebylo uplne vyletove, ale aspon nejaka zmena. Omrkly jsme more, tedy ocean. Na plazi krome nas, pana s pivem a pani vencici psy v tehle kose samozrejme nikdo nebyl.
Zpatky do Hastings jsme se svezly mistni sockou, kterou jezdi jen skolaci a socky. Ze sociologickeho hlediska bylo zajimave, ze vsechny skolacky mely dlouhe vlasy, vazne jsme nevidely jedinou kratkovlasou.
Zitra bud dodelame praci na svestkach, nebo budeme znovu cekat, az se vybere pocasi.
Žádné komentáře:
Okomentovat