Louceni na letisti bylo dojemne. Prisli se se mnou rozloucit Verca, Adam, Lubos a Lenour, ktery mi delal spojku uz od obeda a dokonce mi donesl vynikajici dezert.
Trochu nam zkazilo radost, ze se na Ruzyni nejde pripojit k wifine. Sice jsme tam objevily tri, ale vsechny pretizene. Zebra opet potvrdila svuj status prvni dámy jedlickarny a zpusobila drobne paux pas uz na gatu, kde skupinu Korejcu ve zlutych trickach nazvala "zlutaky" a pote se malem nedostala do letadla, protoze jeji palubni vstupenka obsahovala zahadnou formulku "This is not a boarding pass".
Od rodne hroudy jsme se odlepili s akademickym zpozdenim, ovsem klidne a ladne. Mary byla velmi spokojena s vykonem pilota, pri stoupani nemusela vycucat pul krabicky bonbonu jako obvykle. Uz od startu jsme se nemohly dockat vecere, ovsem korejska specialita "pivimba" nebyla zadny trhak. Pulnocni susenky, neustale doplnovani napoju a pochutin vsak tuto neprijemnost vykompenzovaly.
V Soulu jsme pristaly v 11:20 mistniho casu, tedy ve 4:20 ceskeho. Ted pet hodin pauza, a pak uz se nalodime smer Auckland. Letiste Acheon je obrovske a zdejsi wifina ma luxusni signal. Vytuhla jsem v obrim kozenem kresle v rest zone a kdyz jsem se vzbudila, holky nikde. Nesedla jim chuderam letadlova strava a musely se vzdalit...
hodně štěstí na cestách snad jste všechny ok! Jani a ty se koukej ozvat :- D
OdpovědětVymazat