Jsem ted pomocna sila na broskvovym pickingu. Broskve nejsou horsi nez jablka, ale pokulhavaji za hruskami. Zejmena proto, ze opet trhame do obrich binu. Pri jejich plneni si pripadam jako Don Quijot pri boji s vetrnymi mlyny.
Odstartovali jsme, tusim, uz seste kolo Prostreno, dochazi mi napady, ale jeste nikdo se neopakoval, takze musim do pozitri neco vykoumat.
Dnes rano jsme drobet bloudili a do hruskoveho sadu blizko Fernhill dorazili s pulhodinovym zpozdenim. Holt jsem nenavigovala ja. Hrusky byly o dost prijemnejsi nez jablka. Zejmena proto, ze hruskove biny jsou o poznani mensi a kdyz do nich vysypete svoji nusi, nemate pocit, ze ovoce mizi v krateru. Stromy se navic nepodobaly dzungli jako u jablek a byly mensiho vzrustu, takze stacily mensi zebriky, se kterymi se snadneji manipuluje. Nas cesko-chilsky team byl dokonce o trochu rychlejsi nez Dave s Lissie, takze drobny uspech.
Jen supervizorka Tessa nas neustale mystifikovala svymi matoucimi pokyny, kdyz nam napriklad vytkla, ze trhame prilis velke ovoce, coz jsme nepochopili zejmena proto, ze jsme stromy opet nebrali nacisto, ale vybirali opet pouze hrusky s danymi parametry a velikost rozhodovala. Male hrusky se musely nechat povyrust. Jako obvykle jsem nezavahala a do hostelu privlekla nadity batoh a ackoliv jsem se podelila, zasoby mam vydatne. Brzy budu potrebovat sklep.
V sadu se vyskytovala i skupinka Cechu, k cemuz bych dodala jen to, ze nekdy je lepsi se ke svym krajanum nehlasit. Zitra opet menime sad a ceka nas broskvovy picking. Peckovite ovoce uz se kdysi osvedcilo, tak snad to nebude pruda.
Napier se honosi titulem 'Art Deco City' a v unoru porada kazdorocne Art Deco Festival. Letos pripadl na tento vikend. Prijeli jsme pozde a prosvihli hlavni monstr pruvod, ovsem art deco lide cihali na kazdem kroku. Vecer pohodova atmosfera na promenade kolem more a samozrejme panoramata se zapadem slunce.
Picking? Ano. Apple picking? Ne! Myslela jsem, ze moje telo uz si na praci venku privyklo a nemuze se stat, ze by me neco pobolivalo, ale jablecny picking je evidentne nova epizoda. Skryta hrozba. Opet citim nejake nove svaly a nedokazu si predstavit, jak zitra ciperne polezu na zebrik.
Nenavidim apple thinning. Neni to tak, ze bych ho trochu nesnasela, nemela rada, nepatril mezi oblibene prace, je to cira nenavist. Predstavuju si uvodni scenu z Apokalypse Now.Bylo by krasne shodit na ta jablecna monstra trochu napalmu.Zitra budu vstavat s vylozenou nechuti.
Prace na kontrakt proste neni pro ulejvaky meho typu. Odmitam pracovat s maximalnim nasazenim, kdyz neni jiste, ze to bude stat za to. Samozrejme, ze to za to nestalo. Na minimalku jsme si vcera ani dneska nesahly (pracuju s Angelikou z Chile, je ji dvacet, ma hezkej zadek) a rozhodne jsme se neflakaly.
Zitra pokracovani a od pondelka bychom meli zacit sbirat broskve. Pokud ne, zrejme davam vypoved. S jablkama kamaradka nebudu. Leda s 15,50/hod od Mandeepa.
Dnes pulden cvicneho apple pickingu za hodinovou mzdu na ministromech a od zitra jedeme naostro na kontrakt. Ouha. Konec pulhodinove cetby na zebriku pri thinningu. Abych se dostala nad minimalni mzdu, musim nasbirat 4 biny. Bin je ta "vana" za mnou. Udajne ma 250 kilo. Zas nebude ani na slanou vodu.
Jasnym dukazem lehkeho sentimentu poslednich dnu je to, ze jsem stahla, ehm, tedy samozrejme zakoupila par songu Ivana Hlase, takze Karlin, Malagelo ci Karneval ustric dnes v korunach jabloni jely nekolikrat dokola.
Hastings me kupodivu porad neobtezuje, ale uz to opravdu chce zmenu. S kazdym dalsim ranem, kdy se moje spolubydlici retardovane hemzi po pokoji a absolutne zbytecne vstavaji pred svitanim, mam na ne vetsi a vetsi vztek, tak snad me ten vztek brzy vyburcuje k odjezdu. Navic Morgan a Mary moc nemusim. Obcas me stvou uz jen tim, ze jsou. Morgan je proste Morgan (ma v hostelu prezdivku Evil Morgan), mam na ni pifku od zacatku a Anglicanka Mary vypada jak hadrova panenka z vyprodeje. Vetsinu casu porad tentyz tupy vyraz, vytrestene oci a pootevrena pusa, zadna mimika, bez nadsazky se da rict, ze vypada jako kdyby mela vychazky z ustavu. Chybi ji jen tik v oku. Navic je chudak hrozne oskliva.
Osklivost Anglicanek se stala predmetem rozhovoru pred par dny. Ruth (Anglicanka) nam vypravela, ze si jeji spolubydlici dlouhe tydny myslel, ze je Nemka: "Aha, promin, ja myslel, ze jsi Nemka, nejsi tak oskliva jako Anglicanka." Ruth si nebyla jista, zda to ma brat jako kompliment. Takze jsme resili, nakolik je to pravda a Pieter dokonce vytvoril hlasovaci status na fb. Nakonec jsme usoudili (omlouvam se vsem Anglicankam), ze to pravda je. No, uznejte, kolikrat jste potkali vylozene peknou Anglicanku?
Mam za sebou dalsi liny vikend. Dnes jsem se povalovala v Cornwall Parku a byla behat, pohodicka.
Do naseho Dinners Clubu se pridala Kanadanka Sofie, Claire odjela, takze jsme ji museli nahradit. Je nas tedy presne sedm statecnych.
Ano, ja vim, vcera jsem vynechala a pokud jste se dnes tesili na longera, musim vas zklamat. Proste jablka a Prostreno, tak jde cas v Hastings.
Sice jsem to jeste nezverejnila na facebooku, ale i tak je to oficialni. Ma letenka byla prebookovana. Odletam 14. srpna z Aucklandu a pokud nad Tichym oceanem, ci euriasijskym kontinentem nedojde k neocekavanym komplikacim, dosednu 15. na ranveji stare dobre stovezate maticky. Estimated time of arrival (ETA) 12:50. Snad na me do te doby uplne nezapomenete a zajdeme posleze na salek dobre brazilske kavy, ci spis na 1 z minipivovaru. Do te doby se opatrujte, obcas se mi po vas dokonce styska!
V sobotu prselo s mikroprestavkami cely den, v nedeli doslo k zlepseni a proprselo jen asi trictvrte dne, dnes pres den opet prehanky a zitra to nema byt lepsi. Tento zpusob leta zda se mi ponekud nestastnym. Do prace jsme ale dorazili, ackoliv jsme skoncili uz po obede. Divky byly mokre a promrzle a baly se rymicky, chripky, bolesti v krku a hlavne zanetu mocaku. Mam to ale team. Jesteze jsem lina a nejsem chamtiva a tudiz mi nevadilo skoncit driv.
Po dlouhe dobe jsem sla tri dny po sobe behat a v tu ranu mi to doslo. Zatim to sice neni moc znat, ale prvni zloutnouci a spadane listi je neklamnym signalem, ze mame pomalu na krku podzim. To destive pocasi poslednich dnu nas ma asi uvest do situace.
Jesteze se clovek muze tesit na dobrou veceri. Dnes jsme si posmakli na vybornych italskych lasagnich. Zitra opet varim ja, jelikoz Holandane cekaji na vyplatu a potrebovali se prohodit a ja jsem mekkosrdcata. Musim tedy zitra pri thinningu vymyslet nejake to menu.
Chtela jsem dnes varit bramborovou kasi a karbanatky, ovsem brambory se servirovaly vcera i predevcirem, takze jsem musela pohotove zmenit menu. Moje chutove bunky rekly dalsim bramboram jasne ne a ostatni spoluhodovnici to jiste take uvitali.
Svoje prvni kari jsem ponekud prepalila (ne na muj vkus), coz Francouz Adrian a Nemka Pia moc nedavali, ale zbytek byl nadsen, coz me samozrejme velmi potesilo. A pritom jsem jako obvykle rozvarila ryzi a kari bylo moc tekute, ale na mou malickost a na prvni pokus solidni prace. Poprve jsem pouzivala suroviny typu kokosove mleko a koriandr. Musim si to nekdy zopakovat.
Pocasi je od vcera mizerne, zatazeno, prehanky a zima (takova zima, ze jsme vcera videli Saru poprve v dzinach), takze na volne dny na plazi neni ani pomysleni. Mrzute. Tento tristni stav ma navic trvat i cely vikend a zacatek pristiho tydne, coz je jeste mrzutejsi.
Dave konecne dostal rozum a s Morgan se rozesli. To je dobra zprava pro Dava, ovsem ne pro Columbus. Ano, Morgan se nastehovala k nam. Uz po dvou minutach v mistnosti zacala presouvat jednu z paland (takze Anglicanka ted uz nikdy nevynda svoji krosnu, kterou mela na druhe strane), asi hodinu cistila a dezinfikovala svuj suplik a dalsi dve prebirala sve veci v krabicich (ma specialni krabici na spodni pradlo, na boty, na tricka, ...). Myslim, ze ma obscedantne-kompulzivni poruchu, nebo minimalne nabeh na ni. Bude to legrace. Zadny ctyrluzak bohuzel volny neni a ja musim zustat v praci aspon do konce unora, abych si pak mohla dovolit bezstarostne vyletovani po Jizaku. Jak by rekla ma byvala kolegyne Lenka Fojtikova: moje nervy.
Zitra je zase pitomy statni svatek. Waitangi Day. Neco jako 28. rijen u nas. Nemohl byt v momente, kdy jsem nemela praci, musi byt samozrejme ted! A nestaci jeden den, mame volno az do pondeli. Ne ze by mi vadilo nic nedelat, ale v teto situaci je to ponekud neuzitecne.
Jablka pokracuji. Posledni dva dny slunce pere od rana do vecera, takze jedeme v pracovnim rezimu 'Bikiny', coz znamena, ze trhame v kratasech a hornim dilu plavek (v Mandeepove merunkove kongregaci nepredstavitelne) a i tak z nas pres vrstvu belouse leje jak o zavod. Jesteze mame hodinovku a nemusime se honit. A to zdaleka neni tropickych 30°C, dnes bylo udajne asi 26°C a na zitrek hlasi 28°C. Na dne zemekoule to ale staci, slunce opravdu smazi, mate pocit, ze je mnohem bliz nez normalne. Nenamazat se belousem znamena spalit se do dvaceti minut.
Jak se mi v poslednich mesicich darilo samo sebou hubnout, ted stejne tak kvalitne zase tloustnu. Myslim, ze to zpusobuji pozdni mezinarodni vecere (dnes zapecene brambory a la Holandsko, zase jdu spat prezrana) a nova zaliba v susenkach s kousky cokolady. Takze bych mela obnovit behani, uz asi ctrnact dni si uspesne namlouvam, ze to necham na zitra. Uvidim zitra, ale spis si pred veceri opet dachnu.
V prilozene dokumentaci si muzete prohlednout, jaka jablka v zadnem pripade nesmi zustat na stromech.
Vcera vecer tesne pred usnutim me divky z jablecneho teamu prekvapily genialnim napadem pracovat uz od sesti. Ok, vsechny souhlasily, nezbyvalo nez se vetsinovemu demokratickemu hlasovani prizpusobit. Rozhodnuti jsem prijala naoko klidne, ale byla jsem vztekla uz od momentu, kdy jsem usinala a dalo se predpokladat, ze za tak kratkou dobu se z toho nevyspim. Spanek opravdu nezabral a ja byla vztekla i rano. Trochu to rozehnala snidanova vajicka, ale nijak vyrazne.
Do sadu jsme opravdu dorazily v sest. Slunce bylo vylezle zhruba deset minut, takze cervanky vypadaly celkem pekne, ovsem po celem sadu smrdely kravince, coz romantiku trochu kazilo. Zadny z predaku farmy tak casne samozrejme nepracoval, takze nemelo absolutne zadny smysl zacinat poctive na cas. Divkam bohuzel svedomi nedalo a vydrzely v aute pouze dvacet minut. Francouzka a Nemka, dobre, u tech bych to pochopila, ale Ruska?! Mezitim se desetkrat zopakovalo, ze je zima. V sest rano vec nevidana! Smoula Mrzout byl ve srovnani se mnou dobrak od kosti. Cerstvy vzduch me nastesti vylecil a mrzoutska nalada se brzy vytratila.
Kvuli hicu jsme skoncily uz ve tri, takze zbylo dost casu na relax a teseni se na italskou veceri. Pasta rules.
Pokracujeme v tradici mezinarodnich veceri. Po ctvrtecnim francouzskem hovezim na houbach, moji vcerejsi cmunde, dnes navazala Pia zeleninovou polevkou se speclemi.
V Columbovi jsme momentalne ve ctyrech, coz je fajn. Sara zbehla do ctyrluzaku, takze zustava Pia, ja, Korejka Kumi a Anglicanka Mary, kterou jsem neslysela promluvit od te doby, co se predstavila. Uvidim, koho dalsiho nam sem Frank nasadi.
