Za rozbresku

Prace od sesti v tuto rocni dobu, kdy se dny zacaly nevtirave, presto vsak znatelne zkracovat, je vskutku inteligentni napad. Ne, ze bych to nerikala. Vyrazeli (od vcera s nami jezdi jeste Anglan Tom) jsme jeste za tmy, coz Piu natolik zmatlo, ze po ceste spatne odbocila (coz se ji ale stava i za svetla, myslela jsem si, ze mam orientacni nesmysl, ale ve srovnani s Piou, Claire a El jsem navigatorska hvezda).

Zacali jsme pracovat, kdyz na zapadni strane sadu, ve tme cerne jak tus, jeste hrceli nocni brouci a na vychode teprve lehce pomrkavalo svitani. Ospale se prevalovalo z boku na bok v rezimu dospat. V jablonovych radach panovala tma jak v pytli, skoro jsem nevidela jablka, natoz jestli jsou vadna. A ackoliv jeste neni pulka unora, uz to opravdu smrdi podzimem.