V letadle do Soulu jsem to stihla zalomit jeste behem rolovani, ovsem tesne pred vzletnutim jsem se nastesti probrala, takze jsem mohla vytezit maximum ze sveho sedatka u okynka. Sledovala jsem mizejici pevnou pudu Severniho ostrova a doufala, ze pod sebou zahlednu cip Mysu Reigna, ale bohuzel jsme to blbe stocili a navic jsem nevidela pres kridlo letadla.
Prvni dojem z mych spolupasazeru nebyl nejlepsi. V rade prede mnou si totiz hovel par s dvemi kojenci / dvemi batolaty / kojencem a batoletem (terminy oznacujici vyvoj ditete nam pani profesorka Lagnerova na gymplu sice do hlavy tloukla, ale v mem pripade to nepomohlo). Jedno z decek samozrejme nekolikrat behem cesty nekontrolovatene rvalo a zdalo se, ze cele letadlo jej svorne nenavidi. Sice mam celkem dobra sluchatka, ale stejne jsem si cast cesty pripadala jako v jeslich. Aby toho nebylo malo, ze mnou sedel notoricky smrkal. Zrejme dan za misto u okynka. Jesteze vedle me sedel sympaticky Anglican a letadlova strava byla velice slusna. Ne jako kdyz jsme s Babakovymi leteli ukrajinskym Aerosvitem do Gruzie.
Technicke postrehy: Vzdalenost necelych 9600 kilometru jsme zdolali zhruba za 11 hodin rychlosti az 930 km/hod, pricemz jsme se pohybovali v nadmorske vysce mezi 9 000 a 11 000 m.n.m. (Tedy co jsem stihla sledovat).
Žádné komentáře:
Okomentovat