Ze Soulu jsem opet letela s CSA. Za 10 hodin 50 minut jsme zdolali vzdalenost 8242 kilometru a to prumernou rychlosti 850 km/hod a v maximalni vysce 12 000 m.n.m. Na letisti v Soulu jsme nabrali zpozdeni. Udajne kvuli kufrum jakesi zenstiny, ktera neprosla imigracnim. Na Havlovi jsme tedy dosedli presne v 13:13 ceskeho casu.
Slyset z reproduktoru cestinu bylo najednou trochu nezvykle a nafasovany Respekt jeste nezvyklejsi. Myslim, ze na palube operoval stejny stevard jako pred necelym rokem pri ceste opacnym smerem.
Uz jsem zapomnela, ze CSA maji vtipne animovane instruktazni video s bezpecnostnimi informacemi. Co se me tyce, je to jedine video podobneho charakteru, ktere jsem kdy sledovala peclive.
Kieran mi rikal, ze spolecnym znakem nas Cechu je, ze se neradi aktivne ptame a spis vyckavame, jak veci dopadnou. Tehdy jsem mu odvetila, ze zna jen me a Petra a ze jsme spatny vzorek. Kdyz vsak posloucham hovory ceskeho palubniho personalu, ktery spoleha na to, ze korejska vetsina prd rozumi a servirovani pokrmu doprovazi hlaskami: "Tak ja se teda zeptam," musim mu dat za pravdu.
Cekani na zavazadlo bylo napinave. Vsichni Korejci uz meli sve kufry s kolecky, Ali Amiri svou kytaru, ale Jarmila porad nikde. Nakonec se vsak vynorila a ja tedy zdarne propasovala zlate kiwi a pres zakaz Evropske unie i mlecne vyrobky v podobe kiwackych cokolad.
Žádné komentáře:
Okomentovat