Christchurch -> Auckland: Done

Mam za sebou prvni krok z cesty na rodnou hroudu a to poklidny let z Christchurch (14:45) do Aucklandu (16:05). Po horkosladkem louceni na letisti, ktere bylo jak vystrizene z romanticke limonady s Julii Roberts, jsem na posledni chvili dobehla na gate. Letuska v oranzovem (nebyla zrovna fototyp pro vlajkovou barvu Jetstaru) uz se chystala zavirat kram. Napinavy byl i predchozi check in, bala jsem se, ze moje krosna bude trpet nadvahou. Kdyz se cislice na vaze ustalila na nejakych 21 kilech, trochu ve me hrklo. Slecna od aerolinek ovsem nehnula brvou a poprala mi stastny let. Nezlobila jsem se, ale pred dalsim letem si jeste musim s Jarmilou pohrat, jinak hrozi, ze do sebe pri pristim odbaveni budu muset naklopit piva, co vam vezu.

Samozrejme jsem si odmitla priplatit za sedadlo u okna, ale tentokrat to nevadilo. Jakmile stevard zacvakl dvere, pohotove jsem vystartovala ze sveho mista do ulicky a zabrala sedadlo u okna v protejsi volne rade. Snadne. Pokochala jsem se luxusnimi vyhledy na zasnezene vrcholky kolem Christchurch, ale brzy jsme se ponorili do mraku a ja vytuhla. Probudil me az signal, at se pripoutame, protoze letadlo jde na pristani.

Ted me ceka pres sestnact hodin na letisti v Aucklandu nez zitra v 8:45 vyrazim do Soulu. Wifina je trapne omezena a tahne tady. Uz jsem snedla svacinu (sendvice z Old country grain, jednoho z mala nesladkych chlebu na nz), ktera mi mela vydrzet pres noc, takze k sentimentalnimu rozjimani nad uplynulym skororokem mam jen jeden sendvic a dve musli tycinky.

Do posledni chvile jsem neverila, ze opravdu odletam. Spatne mi zacalo byt az na ceste na letiste. Domu, do Prahy, do Podoli, do lekarny, dopr*ele, me se nechce. Tesim se na shledani, ficaky a piva, ale jinak se netesim ani trochu.