Love it or leave it

Tak nakonec jsem od Mika vzala kramle uz dnes. Vcera vecer jsem jeste hodila rec s francouzskou woofferkou Amandine, ktera u Mika prebyvala od soboty a rozhovor me utvrdil v tom, ze zustat opravdu nehodlam. Chudak Amandine dostala nabidku na spolecnou dovolenou a lazen. Na to jsem tedy rozhodne cekat nehodlala. Rozhodnuti odjet jeste nasledujici den vsak bylo impulzivni. Kdyz jsme se vecer vratily s Amandine z prochazky, dostala jsem narizeno nosit v dome prezuvky, aby se neposlapal koberec. Co je to kruci za duvod? Navic nesnasim prezuvky. Vsechny pokusy moji mamky donutit me nosit backory ci pantofle pokazde ztroskotaly a najednou bych mela poslouchat tohohle typka? Takze po backorove scene jsem Mikovi oznamila, ze odjizdim zitra s Amandine. Tohle fakt ne. A na noc jsem si samozrejme otevrela okno. Uz se moc tesim, az mu napisu referenci.

Dnes rano byl sice neprijemny az hruza a po vzoru maleho ditete se nam snazil demonstrovat, jak nabity ma den a ze nas sice odveze na vypadovky, ale bude ho to stat hrozne penez a casu. Amandine jsem zamavala na silnici na Akarou a bez slzach v ocich se rozloucila s Mikem.

Vypadovka na Timaru se hemzila vozy, presto jsem tam zkejsla celych patnact minut. Cekani se vyplatilo. Par desitek metru prede mnou zastavil nakladak s privesem a ctyrmi obrimi vodnimi cisternami na ni. Samozrejme jsem se k nemu rozbehla a zklamane zjistila, ze pan v trucku pouze telefonuje. Zrejme vsak zabral muj zklamany vyraz a za chvili uz jsem se seznamovala s ridicem Peterem. Miril az za Oamaru, ale bylo jasne, ze s plastovymi nadrzemi to bude hodne pomala jizda. Navic jsem brzy zjistila, ze Peter, stejne stary, eh, tedy mlady jako muj tata (promin, Miirku), je vyznavac hesla 'neni kam spechat'. Dozvidala jsem se od nej zajimavosti o krajine, stiznosti na kravsky prumysl (zavlazovani zpusobuje, ze reky vysychaji a kravy celkove zatezuji zivotni prostredi vice nez ovce) a samozrejme taky to, ze ma tri deti (Amanda, Aaron a Adam) a tri vnuky. Mluvil hodne a ja samozrejme po ceste parkrat usnula.

Zastavili jsme v mestecku 'Rakaia' s obri kycovitou maketou lososa a v tamejsi osvezovne si dali kafe a take nejlepsi susenky (kokos a susene brusinky), ktere jsem kdy ochutnala. Mana.

Petera jsem si rychle oblibila, takze mi nevadila zajizdka nekolik kilometru na farmu blizko 'Waimate', kde jsme vylozili prvni barel a v obchudku mistni boruvko-jakohodo-malinove farme si dali delikatni domaci zmrzlinu.

S Peterem jsem se mela rozloucit v Palmerstonu, kde odbocoval dale do vnitrozemi smerem na Alexandru (Alex), ale nejak se mu nezamlouvala myslenka, ze nevim, kam vecer dorazim a kde prespim a kdyz uz jsem uz uz vyhazovala Jarmilu z kabiny, nabidl mi, at se k nemu pridam pri jeho dalsim putovani, a tak jsem rekla jo.

Primorske rovinate plane, krizovane povetsinou vyschlymi rekami, ktere se za Timaru zacaly vlnit, se promenily v suchou hornatou krajinu, kde se dala spatrit zelena barva pouze pod vodotrysky zavlazovacu a kolem koryt rek. Vzedmuly se pred nami hory a my se valili do nitra centralniho Otaga.

Zastavili jsme u stareho mostu v Dunstonu ('Bowker Bridge') a omrkli tamejsi 'stary' hotel. Posleze prisel na radu oldschoolovy bar 'White Horse Hotel' v 'Becks', kde se mi mimoradne libilo, ale bohuzel jsme se nezdrzeli na jidlo, protoze jsme museli chvatat s dalsi dovazkou. Zavality vycepni s byci hlavou byl pohorseny, ze Peter po nem opakovane zada masovy kolac s sebou (ktery ani nemel), kdyz dela nejlepsi burgery v okoli.

Dalsi dve cisterny jsme vylozili na farme mezi Alex a 'Ranfurly' a s posledni zamirili o par kilometru dal. Byla s ni velka patalie ve stylu 'ten pilir byl tejden starej a stal me pet stovek', ale nastesti se nic nezborilo. 

Vecer si Peter opet nedal rict a skoncila jsem na pristylce v Ranfurly Motels (meli plno, s nekym jako Mike bych do neceho podobneho v zivote nesla, ale s Peterem jsem se nebala). Samozrejme ve vsi pocestnosti, coz si ale recepcni Cindy mozna nemyslela (dorazili jsme az po desate vecer, recepce byla zavrena, ale na Petera cekal vzkaz, ze jeho bunka je pripravena i s pristylkou). Rikala jsem si, ze neni mozne, abych mela zase takovou kliku, ale bylo tomu opravdu tak.