Halloween Night

Dnes poprve jsem na ulici za bileho dne potkala kostlivce! Taky vezne! A dokonce Luka Skywalkera! Ale pak mi vecer dve holcicky u kostela nabizely lizatka, tak nevim, co se to u nas traduje za nesmysl o Trick or Treat.

Mandeep je kam vitr, tam plast, zitra zase pracuju. Pry to bude narocnejsi nez minule a budeme potrebovat zebrik. Haha. Horsi nez bad rubbing to byt nemuze. Spis to vypada na zabavu. Jestli bude vichr jako ted vecer, ani se na tom zebriku neudrzim.

Vanoce jsou tady

Lenosila jsem, mrkla na vyborne komorni drama Broken, odmitla dvoudenni bad rubbing (za to mi ty penize proste nestoji) a navecer pri behani me vydesila vanocni instalace na strese supermarketu New World. Trochu se bojim, co bude nasledovat. Plana ma kazdopadne co dohanet.

Opet bez prace

Dneska jsme dodelali merunky a meli zacit s hruskami, ovsem jeste nejsou na thinning dostatecne nazrale a ja jsem tim padem na dlazbe. Again! Co je nam s Melissou platne, ze jsme si opet vyslechly odu na nasi pracovitost. To mi tedy Mandeep take mohl rict predem, ze bude prodleva. Takze zas na waiting listu, drazi pratele, zas na waiting listu. Snad mi Frank dohodi nejakou rychlovku. Mandeep se pry ozve, az prijde cas, coz neni jiste, kdy bude, zalezi na pocasi. Snad se na dno zemekoule nezene nejaka dlouhodoba studena fronta. Za prvni nedeli mam na uctu 155 babek, ale stejne me Mandeep nakrknul. Navic si do telefonu stahl novou hudbu, takze cesta do/z prace stala za to. Indicke kvileni (Adame, Baro, zdravim do Indie!) doplnil disco trysko a poprock podkres. Pripomelo mi to festival v Trutnove pred mnoha lety a Nirvana Revival, ktery se skladal ze clenu Hare Krishna. Stacila polovina uvodni Smells Like Teen Spirit a bylo jasne, ze s revivalem to bude mit spolecneho jen malo. Krishnaci totiz puvodni text pretvorili k obrazu svemu, takze se skladal pouze ze slov Hare a Krishna, pripadne jejich kombinaci. Rychleji jsem dosud z zadneho koncertu neutekla. Kam se hrabe cover slavice Lucie.

Drobne neresti II

Lepsi nez Milka, nelze jist po kostickach. Nebezpecna!

Mangatutu Hot Springs

Myslim, ze jsme byli ti nejretardovanejsi kempari, kteri kdy taborili u Mangatutu Hot Springs. I jedlickarna by se mela co ohanet, aby tuhle particku trumfla. Kim (Korea), Gus a Alex (Argentina), Felix a Lucas (Francie), Alistair (Irsko), Kim, Jueli, Luke (Nemecko), Michal (Slovensko), Jake (UK) a moje malickost (CR).

Mangatutu Hot Springs jsou soucasti Kaweka Forrest Parku leziciho asi sedmdesat kilometru od Hastings. Nejvetsi atrakci, jak uz nazev vypovida, jsou horke prameny. Pokud vam nestaci osplouchnout si nohy v horkem potoce (husty!), muzete si vlezt do jednoho z malych bazenu a prohrat si cele telo v horke vode nacuchle sirou. Kolem se nachazi spousta vice ci mene skrytych mist idealnich na kempovani a pikniky. Slezete-li dolu do udoli k rece, ktera je naopak tak ledova, ze vam zkrouti cele telo behem patnacti sekund, objevite misto, kde se do ni vleva horky potok, coz je pro suchozemce z tektonicky klidne oblasti zazitek jako hrom.

Nejvetsi atrakci pro nas, tedy spise pro chlapeckou cast nasi skupiny, se vsak staly detske nafukovaci cluny, ktere si nakoupili pred cestou. S umyslem sjet si alespon malicky kousek reky, je zacali nafukovat uz deset minut po prijezdu. Pozdeji se vsak ukazalo, ze vodu praxi by dal malokdo. Kimovi clun uplaval a nepotreboval na to ani deset minut a Gus jen tesne nevykoupal pas a telefon.

Konecne jsem videla v plne parade jizni oblohu! Senzace! Jen ten zatraceny Jizni kriz neumim najit. V noci byla poradna kosa, ale moje stara Hanicka nezklamala. Problem je jen v tom, ze zacina zlobit zip, takze budu mozna nucena ji vymenit.

Postrehy

Jestli si na neco nezvyknu, je to to silene jezdeni vlevo. Stale se automaticky rozhlizim doleva, doprava to proste po devetadvaceti letech nejde. Je to jako reflex. Ale zatim me nic neprejelo, dokonce se ani nestava, ze by na me nekdo troubil, takze snad vse v poradku.

Dnes pri behani (vykopala jsem se po velmi dlouhe dobe) me pobavil kolozuby Maor. Pribihala jsem k upravenemu domu s peclive strizenym travnikem a spoustou zahonku s kvetinami a do oci me prastil pan s kytici, ktery probiral ruze. Nevypadal jako majitel, takze jsem si rikala: Aha, kolemjdouci si potrebuje vyzehlit problemy doma. Kdyz jsem probihala kolem nej (trochu jsem zirala, priznavam), s usmevem se na me otocil a rekl: "Ano, ja tady kradu." Takze jsem se take usmala, spiklenecky na nej mrkla a odvetila: "Proc ne."

Pred chvili probehla schuzka ohledne zitrejsiho vyletu. Trochu to zavanelo jedlickarnou. Vlastne se projednalo jen co se koupilo k jidlu a piti, kdo ma spacak a v kolik se odjizdi. Vic vlastne nepotrebujeme.

Zitra tedy nebude blog, tak ne aby vas nekoho napadlo, ze me prejelo auto, nebo zabili zli indicti pristehovalci!

Merunky po indicku

Moji novi kolegove se nazyvaji: jiz zminovany Mandeep Singh - velici dustojnik v sadech Tima Yorka; Inder - dalsi Ind, je vecne namazany tlustou vrstvou opalovaciho kremu, proti kteremu muj belous pusobi jako detsky pudr; Gopi - krome nas jedina zena v teamu, moc toho nenamluvi, ma trochu knira a svacinovou tasku se zebrou. Mandeepovi je 26 a Gopi 27, oba vypadaji na 35, trochu me prekvapilo, ze jsou mladsi. Mandeep je zenaty, Gopi vdana a samozrejme jsou verici. Mne je skoro tricet a jsem single pohan. Ze by kulturni rozdil?

Mandeepovi to pali, zna veci z historie a zajimaji ho ekonomicke otazky na tema CR versus Nemecko versus Zeland. Mela bych si nacist neco o Indii, s kusymi informacemi typu: miliarda lidi, Gandhi, Tadz Mahal, Bollywood, britska kolonie, riksa, hinduismus, posvatne kravy, malo zachodu, problemy s Pakistanem a znasilnovani turistek (o tom tedy rec nebyla) dlouho nevystacim. Je to sympatak, jen kdyby porad dokola nepoustel kvilive indicke songy. Dnesni otravna melodie se mi samozrejme vryla do hlavy a nemuzu ji odsud dostat. Indickou hudbu nedavam.

Mam pred sebou ctyri dny volna. Zitra je svatek v Hawkes Bay a v pondeli Labour Day, tedy Svatek prace. Volna jsem si uzila dosyta, ale budiz. Alespon o vikendu stihnu vylet do Taupa.

PS: A bylo mi podekovano, ze odvadim dobrou praci. Malem me to dojalo, moc casto se to nestava.

Dva mesice na dne zemekoule

Mela bych napsat nejaky prevratny rekapitulacni prispevek, ale nechci se opakovat. Nic zasadniho se ve vyrocni den neprihodilo. Tedy krome toho, ze me zaskocil sen o tocene plzni. Pritom mi prijde, ze opilstvi mi vubec nechybi. Me podvedomi to vsak zrejme vidi jinak.

Rosnicky se nespletly a rano opravdu prselo, takze po drobnych komunikacnich zmatcich day off. Polovinu jsem ho prospala a posleze utratila nejake ze svych tezce vydelanych penez v nove otevrenem burger fastfoodu, kde jsem se prejedla vynikajici prasarny. Bylo to krasne. Ted bych si dala tu plzen, nebo radeji nejaky minipivovar.

Merunky den 3.

Nase pracovni doba je pohybliva, dnes 7:00 az 17:30, to zacina zavanet CIA. Jesteze jsou pauzy velkorysejsi nez u Jense. Zitra vsak ma byt hnusne, takze toho zrejme moc nenapracujeme. Zrovna zacina prset. Z merunek jeste neblbnu, ale cekam, ze to prijde. Zatim stale koukam nejen po merunkach, ale i po vejrech. Robot se ze me tedy jeste nestal.

Cesta kolem sveta za jeden den

Rano si v nasem pokoji pripadam jako v Nemecku, pres den v praci jsem na navsteve v Indii, vecer zaskocim do Ceska, kdyz pisu na blog a teprve ten zbytek je Novy Zeland.

Prace na pohodu. Merunky odjakziva patrily mezi moje nejoblibenejsi ovoce. Podezrivavost zmizela pote, co dnes dorazil majitel sadu a doladil se mnou detaily smlouvy. Vypada to, ze mam praci az do konce listopadu, coz nemohlo byt lepsi. Uz jsem sice byla nacata a zvazovala presun, ale kvuli tomuhle jobu mi stoji za to zustat. Dokonce dostanu 15,50 babek/hod (Adame, dockal ses), coz je vic nez minimalni mzda (13,45), kterou plati vetsina farmaru.

Dokonce jsem udelala dobry skutek a dohodila praci dalsimu cloveku z hostelu. Muj indicky sef "Mandepsi" (musim se ho zeptat, jak se to spravne pise) me pozadal, jestli bych neprivedla dalsi hbitou pracovni silu. Vsichni, se kterymi se vic bavim, vsak praci maji, nebo nejsou vhodnymi adepty, takze praci dostala Melissa (Nemka, je ji osmnact a vypada, ze jeste veri na zubni vilu). Ma stesti, jeste ani nema prihradku v lednici, praci vsak jo. Muj clovek to uplne neni, ale lepsi nez napriklad Kim, ktera je bez zastaveni schopna mluvit cely den, nebo Julia, ktera ma pocit, ze je strasne cool a alternativni, ackoliv je jen otravna. (Ja vim, jsem drbna).

Jinak mame v hostelu novy prirustek, jmenuje se Simon a uz prezil svuj prvni tyden. Kdyby byl nahodou nekdo na pochybach, jde o rajce.

Thinning II.

Tak si predstavte, ze jsem nasla praci. Na ulici. Tedy ne na ulici jako na ulici. Vcera, kdyz jsem surfovala na svem oblibenem blogspotu na ulici, me oslovil typek z Bollywoodu, coz je indicka restaurace hned vedle Rotten Apple, s tim, jestli nehledam praci. Pry ma kamarada, co shani nekoho na farmarskou praci a ja vypadam fit. Haha. Mel me videt o dva dny drive. Byla jsem trochu ostrazita, protoze jedno z pravidel na Zelande zni: neverit Indum. Kamaradovi jsem kazdopadne napsala, obratem mi zavolal a hned jsme se domluvili na pracovni nedeli a sraz rano v 6 (trochu neprijemna doba, kdyz jsem se v sobotu zucastnila leaving/welcome party). Moje ostrazitost jeste vzrostla. Jak by rekl Adam, rozsvitila se mi kontrolka. Nastesti to byl plany poplach. Rano me se ctvrthodinovym zpozdenim vyzvedla stribrna toyota a v ni tri Indove (dva v turbanech) a jedna Indka. 

Prace samotna je v pohode. Jde o thinning merunek. V thinningu jsem se potrenovala uz u Jense, takze na kripl karu to po dnesku jeste nevypada.

Gypsy Fair

V Havelock North dnes probehla Gypsy Fair. Ano, cekala jsem jsem realne gypsies, ale nenechte se mylit. Slo spis o jakousi pout po zelandsku a velmi to pripominalo Stredoveky trh z Gilmore Girls a vubec jsem si pripadala jako ve Stairs Hollow. Gypsy Fair je vlastne skupina novodobych cikanu/hippiku, kteri obyvaji oldschoolove dopravni prostredky, cestuji z mista na misto a tam poradaji tyto slavnosti, kde nabizeji sve vyrobky, prodavaji jidlo, vesti a tak podobne. Frank a Gus si nechali vylozit taroty, Alex ochutnal vsechny podivne speciality (jedna z nich chutnala takrka stejne jako ceske koblihy) a koupil si med, polovina Rotten Apple se nechala potetovat, nebo pichnout piercing a k tomu ujety starik Karlos falesne prehraval a prezpivaval nejruznejsi coververze. Avsak kdyz si potreboval na chvili vydechnout, doprovodna hudebni produkce znela rozhodne lepe nez prervane disko na ceskych poutich. Nechybela strelnice, cukrova vata a home made vyrobky z nejruznejsich materialu. Jen kolotocarska sekce byla dost osizena. Obsahovala pouze minikolotoc s koniky pro drobotinu.

Kafrova mast

Dnes jsem sice dokoukala vsechny dily noveho Survivora, ktere byly k dispozici a nalezite si je vychutnala, ale neni to to prave orechove. To jsem sem nemusela jezdit. Se zbytkem vyhozenych jsme se shodli na tom, jak moc velke mame stesti, ze tu silenost nemusime absolvovat znovu, zvlaste, kdyz se pracujici vratili z galeji a z jejich tvari rozhodne nezarilo nadseni. Trapny pocit vyrazenych vsak stale pretrvava. Nepochopitelne. Bude jina prace a urcite o neco lepsi. Take bychom vsak mohli v desetistupnovem mraze dvanact hodin denne nakladat v podpalubi obri rybarske lodi zmrzle ryby do tricetikilovych beden a po trech dnech prace odpadnout ve sprse neschopni vylezt dva titerne schudky. Raj ma i sve odvracene strany.

Jinak narozeniny Lizzie, vodni bomby, pripravy na zitrejsi leaving/welcome party a vune "kafrove" masti, kterou smrdi nejen nas pokoj, ale nezadrzitelne se line uz i celou chodbou.

Regenerace

Pripadam si jako osmdesatileta stara pani, ktera ceka, nez ji prideli kripl karu. Snad se moje shnile svalstvo vzpamatuje brzy. Je tu sice par lidi, jejichz zombie walking je jeste o neco horsi nez muj, ale to neni prilis motivujici.

Vinari vyhodili zhruba deset lidi. Jsem mezi nimi a jsem vazne rada! Znovu bych to sice asi dala, uplne jiste to vsak neni.

V hostelu doslo k zasadni zmene. Helen slozila funkci, odjizdi s Lizzie cestovat do Asie. Novym bossem v Rotten Apple se stal Frank.

Brzy tu budu dva mesice. Strasne rychle to utika. Zadne prekvapeni. Kazdopadne uz jsem nejak dlouho na jednom miste, mela bych pomalu zmenit lokal, ale nejak mi to tu prirostlo k srdci. Uvidime. Najem je kazdopadne zaplacen na dalsi tyden.

Noc ozivlych mrtvych

Po teto praci by se snadno dalo rict: prestavam pit vino. Kupodivu to vsak neudelam. Sklony k alkoholismu jsou silnejsi. Myslela jsem, ze neexistuje horsi vec nez kiwi thinnig, ale bohuzel jsem se mylila. Bud rubbing, tedy to, cemu jsme se venovali vcera a dnes, kiwi prevalcoval na plne care. Nebo mozna muj mozek uz vytesnil strasne kiwi zacatky, kazdopadne vsak musim opravit svuj vyrok: v pekle prvni dny provadeji bud rubbing. Cele to zlo spociva v tom, ze musite ze stromku vina obrat plane vyhonky, ktere mu vyrustaji z kmene, takze travite cely cas v podrepu, s ohnutym hrbetem, pripadne neco mezi, protoze stromky meri zhruba metr. Zada jsou v pohode, ale tak nepamatuju si, ze by me tak priserne bolely nohy. Cela nase particka se po hostelu plouzi jak hladovi zombies.

Kapa nam dela mlady Maor Luk. Jeho job bych rozhodne chtela. Celou dobu se projizdi po vinici na ctyrkolce a hlida nas. Vcera nas na svem pekelnem stroji dokonce rozvazel od rady k rade, protoze nektere vinice jsou znacne rozlehle a o tom, ze slo casto o jizdy smrti, by mohla vypravet Korejka Hanni, ktera se nedrzela pevne a ze ctyrkolky slitla. Dnes prisel zakaz rozvazeni robotniku, nekdo mozna zaloval. Luk byl velmi smutny.

Snidane s Novou

Ranni vysilani novozelandske televize One je jeste prisernejsi nez jeho ceske ekvivalenty. Nemam rada tuhle obscesi, kdy televize musi bezet, i kdyby davali sebevetsi sracku. Dnes bylo napriklad zhruba deset minut venovano tomu, ze Michael Douglas lhal o rakovine, dalsich deset pocasi, coz bych tedy jeste brala, az na to, ze o nem vzdy reportuje typek v zarive vetrovce, co se marne snazi byt vtipny. Nekdy je takovy vichr, ze musi nafouknout plastenku a uz jsem videla i to, jak mu jeho slavna vetrovka uletela! To vsechno bych nemusela absolvovat (stihla bych max konec vetrovky a pote reklamy), kdyby moje spolubydlici nevstavaly o tri hodiny drive nez je nutne. Zuby jsem mela vycistene uz ctvrt hodiny pred svym budikem. Zrejme jsem uplne mimo, kdyz si pred cestou na pole nemyju vlasy, neprohlizim se v zrcadle a povazte - nejsem namalovana (dobra, namalovana byla jen jedna, ale s jistotou to rict nemuzu). Navic se porad tak vsude hemzi... Nechapu, jak muzou mit v 6 rano tolik energie! To zrejme zas zpusobuje moje staroba a otupelost.

Rada pozoruju odlisne pristupy k rannim ritualum pri odchodu do prace. Francouzka Claire se vyfikla podobně jako na sobotni vecer, Australan Dave ma svuj typicky klobouk do buse a Nemka Julia zas perfektne nachystanou svacinu (myslim, ze samostatnou pixlu ma i na ohryzek), Kanadanka Kat netrpelive preslapuje s narazenym batohem uz patnact minut pred srazem a nemecti adjunkti vytrvale bali cigarety. Ja vylevam vodu z holinky, kterou mi nejaky chytrak v botniku otocil tak, ze mi do ni naprselo a kleju. Takovy ranni natresk terasa nevidela.

K praci samotne se vyjadrim zitra. Take k doprave po vinici na ctyrkolce. Je to zase silenost, ale sbirani brambor bylo horsi a kiwi thining lepsi. Avsak tezko rict, uvidime, co na to bude zitra rikat organismus. Od jiste smrti nas zachranil milosrdny dest, po 12 se totiz prihnala prehanka a nasi praci ukoncila. Nastesti. Zitra repete.

Zasadni koupe

Konecne, konecne jsem zakoupila adapter pro zdejsi elektrinu a prestavam s vypujckami od svych milych spolubydlicich. Ano, trvalo mi to. Jinak nic zasadniho, mela bych prestat psat blog kazdy den, pokud neni co sdelit, jsou to pak priserne vyblitky. Timhle tempem zacnu psat jen o pocasi (vetrno dneska bylo).

PS: Kdybyste nekdo meli cestu pres Planou, stavte se u nasich, na terase na vinici se letos urodilo tolik vina, ze uz to ani Punta nezere.

Ocean Beach vol.3

Vylety se sice zacinaji trochu opakovat, ale to jim na parade rozhodne neubira.

Novy job

Dnes prijela spolubydlici cislo 5 a je samozrejme z Nemecka. Presila tedy znacna, ale ja se nedam. Co je vsak podstatnejsi, od utery zacinam na vinici, tak snad tam budeme potreba dele nez tyden. Leharo tedy nastesti konci a bude se makat.

Goodbye, Malfoy

Dneska se velmi dobre spalo, pul dne proprselo. Malfoy odjel.

You Jump, I Jump, Jack

Dnes podruhe vylet k vodopadum Maraetotara, ale tentokrat s Davem (Australie), Alejandrem (Argentina), Julii a Isou (Nemky) a s bonusem v podobe skoku z lana do ledove vody. Mam sice trochu natrenovano na ceskych skakackach, ale to jsou zkusenosti z praveku, takze tohle byla opravdova vyzva. Prvni startoval bez vahani Alex. Ja se nejdriv vymlouvala, ze nemuzu skakat, kdyz se slunce schovava za mraky a je zima, a pak se nahle rozhodla skocit, coz vyprovokovalo Dava a pozdeji Izu. Je to jednoduche, kdyz dokazu skocit z blbeho lana, zvladnu vsechno aneb kdyz chcete skocit, skocte hned.

Pravidla mostarny

Jednodenni prace v balirne jablek byla naprosta zivacka. Na pasu vam prijizdeji jablka, vyhazujete zmetky a zbytek kladete na plata a davate do krabic. Hezka, cista prace. Ovsem nektere pasy jsou zradne a chrli tolik jablek, ze by je stihl zpracovat zrejme jen mnohoruky Kamazi ze Spirited Away a i ten by se mel co ohanet. Nastesti jsou kolem kolegove, kteri v mene exponovane chvilce pomohou. Jen skoda, ze jablka urcena k zabaleni a expedovani brzy dosla, takze jsme skoncili uz ve dve a odpracovali tak necelych sest hodin.

Modelem na fotkach nize je Nacho z Uruguaye (na druhe fotce usnul vycerpanim i s ulovkem na gauci v obyvaku) a posleze pozuje cela nase jednotka balicu. Krabice jablek (vsechno "zmetci") je valecna korist pro hostel, druha uz je uskladnena v kufru auta.

Line utery

Dnesni prispevek je jen o tom, abych napsala prispevek. Klasicky den nezamestnane. Uklid, prani, poflakovani se, dlouhe spani, film, posledni Grey's Anatomy, manikura... Zitra jednodenni job, tak snad se prihodi neco zabavneho, nebo vas zas budu moct alespon znudit necim naucne-vzdelavacim.

Mini cyklovylet

Dalsi den bez prace. Aspon jsme se s Jess a Amandou (Anglicanky) projely na kole do Havelock North a kolem. Lance Armstrong by se sice za bricho popadal, kdyby vedel, cemu rikame projizdka, ale pro nas to bylo uplne dostacujici. Hlavne na hostelovych shnilych strojich. Kazdopadne premyslime, ze bychom kolmo zkusily pokorit Te Mata Peak, ale zitra asi ne, priserne nas boli pr*ele. Tentokrat bez fotek, muj skvely telefon se bohuzel vybil:-(

Cape Kidnappers

S Michalem a Frankem (dalsi velesympaticky Ir) jsme dnes podnikli vylet na Cape Kidnappers. Parada. Mys takto pojmenoval v roce 1769 James Cook a to pote, co se mu maorsti domorodci pokusili unest clena posadky. Vylet je potreba spravne nacasovat. Cesta vede z Clifftonu podel pobrezi az k mysu (tam i zpet meri 18 km) a protoze rozdil mezi prilivem a odlivem cini v techto mistech zhruba dva metry, musite si zjistit presny cas odlivu a na mysu byt nejlepe prave v ten moment. Jinak riskujete plavani a splhani po prikrych utesech, ktere maji v nejvyssim bode 140 metru. My samozrejme idealni nacasovani prosvihli a na zpatecni ceste nam cesta mizela pred ocima. Nastesti jsem to zvladla suchou nohou. Pripomelo mi to jedno dobrodruzstvi z knih Arthura Ransomeho.

Na mysu je take velka kolonie ptaku gannetu. Letaji az do Australie. Trochu smrdi, ale jsou vazne nadherni. Hlavni atrakci, jiz je bila skala hned u mysu, jsme nevideli, schovavala se pod nami v mlznem oparu. Bohuzel nas sledoval Kebule a navaril.

Tresnickou vyletu bylo setkani s Mary a jeji nemeckou bunkou. Shodou okolnosti naplanovali stejny vylet na tentyz den. Legrace. Na Jiznaku se urcite potkame jeste mockrat.