Dnes jsem sice dokoukala vsechny dily noveho Survivora, ktere byly k dispozici a nalezite si je vychutnala, ale neni to to prave orechove. To jsem sem nemusela jezdit. Se zbytkem vyhozenych jsme se shodli na tom, jak moc velke mame stesti, ze tu silenost nemusime absolvovat znovu, zvlaste, kdyz se pracujici vratili z galeji a z jejich tvari rozhodne nezarilo nadseni. Trapny pocit vyrazenych vsak stale pretrvava. Nepochopitelne. Bude jina prace a urcite o neco lepsi. Take bychom vsak mohli v desetistupnovem mraze dvanact hodin denne nakladat v podpalubi obri rybarske lodi zmrzle ryby do tricetikilovych beden a po trech dnech prace odpadnout ve sprse neschopni vylezt dva titerne schudky. Raj ma i sve odvracene strany.
Jinak narozeniny Lizzie, vodni bomby, pripravy na zitrejsi leaving/welcome party a vune "kafrove" masti, kterou smrdi nejen nas pokoj, ale nezadrzitelne se line uz i celou chodbou.
Žádné komentáře:
Okomentovat