Snidane s Novou

Ranni vysilani novozelandske televize One je jeste prisernejsi nez jeho ceske ekvivalenty. Nemam rada tuhle obscesi, kdy televize musi bezet, i kdyby davali sebevetsi sracku. Dnes bylo napriklad zhruba deset minut venovano tomu, ze Michael Douglas lhal o rakovine, dalsich deset pocasi, coz bych tedy jeste brala, az na to, ze o nem vzdy reportuje typek v zarive vetrovce, co se marne snazi byt vtipny. Nekdy je takovy vichr, ze musi nafouknout plastenku a uz jsem videla i to, jak mu jeho slavna vetrovka uletela! To vsechno bych nemusela absolvovat (stihla bych max konec vetrovky a pote reklamy), kdyby moje spolubydlici nevstavaly o tri hodiny drive nez je nutne. Zuby jsem mela vycistene uz ctvrt hodiny pred svym budikem. Zrejme jsem uplne mimo, kdyz si pred cestou na pole nemyju vlasy, neprohlizim se v zrcadle a povazte - nejsem namalovana (dobra, namalovana byla jen jedna, ale s jistotou to rict nemuzu). Navic se porad tak vsude hemzi... Nechapu, jak muzou mit v 6 rano tolik energie! To zrejme zas zpusobuje moje staroba a otupelost.

Rada pozoruju odlisne pristupy k rannim ritualum pri odchodu do prace. Francouzka Claire se vyfikla podobně jako na sobotni vecer, Australan Dave ma svuj typicky klobouk do buse a Nemka Julia zas perfektne nachystanou svacinu (myslim, ze samostatnou pixlu ma i na ohryzek), Kanadanka Kat netrpelive preslapuje s narazenym batohem uz patnact minut pred srazem a nemecti adjunkti vytrvale bali cigarety. Ja vylevam vodu z holinky, kterou mi nejaky chytrak v botniku otocil tak, ze mi do ni naprselo a kleju. Takovy ranni natresk terasa nevidela.

K praci samotne se vyjadrim zitra. Take k doprave po vinici na ctyrkolce. Je to zase silenost, ale sbirani brambor bylo horsi a kiwi thining lepsi. Avsak tezko rict, uvidime, co na to bude zitra rikat organismus. Od jiste smrti nas zachranil milosrdny dest, po 12 se totiz prihnala prehanka a nasi praci ukoncila. Nastesti. Zitra repete.