Rano si v nasem pokoji pripadam jako v Nemecku, pres den v praci jsem na navsteve v Indii, vecer zaskocim do Ceska, kdyz pisu na blog a teprve ten zbytek je Novy Zeland.
Prace na pohodu. Merunky odjakziva patrily mezi moje nejoblibenejsi ovoce. Podezrivavost zmizela pote, co dnes dorazil majitel sadu a doladil se mnou detaily smlouvy. Vypada to, ze mam praci az do konce listopadu, coz nemohlo byt lepsi. Uz jsem sice byla nacata a zvazovala presun, ale kvuli tomuhle jobu mi stoji za to zustat. Dokonce dostanu 15,50 babek/hod (Adame, dockal ses), coz je vic nez minimalni mzda (13,45), kterou plati vetsina farmaru.
Dokonce jsem udelala dobry skutek a dohodila praci dalsimu cloveku z hostelu. Muj indicky sef "Mandepsi" (musim se ho zeptat, jak se to spravne pise) me pozadal, jestli bych neprivedla dalsi hbitou pracovni silu. Vsichni, se kterymi se vic bavim, vsak praci maji, nebo nejsou vhodnymi adepty, takze praci dostala Melissa (Nemka, je ji osmnact a vypada, ze jeste veri na zubni vilu). Ma stesti, jeste ani nema prihradku v lednici, praci vsak jo. Muj clovek to uplne neni, ale lepsi nez napriklad Kim, ktera je bez zastaveni schopna mluvit cely den, nebo Julia, ktera ma pocit, ze je strasne cool a alternativni, ackoliv je jen otravna. (Ja vim, jsem drbna).
Jinak mame v hostelu novy prirustek, jmenuje se Simon a uz prezil svuj prvni tyden. Kdyby byl nahodou nekdo na pochybach, jde o rajce.
Žádné komentáře:
Okomentovat