Jezerni kotlina (22.9.)

Kdyz jsme rano opousteli free kemp, prebehl nam pres cestu klokan. Uplne pijanko si prehopkal pres silnici a zmizel.

Pres icko v Katherine (od rana jsem si zpivala Mekyho 'Ooo, my Katherine') jsme vyrazili do narodniho parku Katherine Gorge (Nitmiluk). Vybrali jsme ctyr a pul hodinovy 'Butterfly Walk', oznaceny jako 'hard'. Sam o sobe hard nebyl, hard bylo ctyricetistupnove vedro. Cesta se vinula nejdrive rozpalenou busi, pozdeji se svazovala k rokline, kde jsme kolem skaliska pozorovali desitky cernobilych motylu. Bezchybna podivana. Pak uz jsme dosli ke skalnatemu ricnimu kanonu a vyrusili otce se synem z Nemecka, kteri nepocitali s koupackou a rachali se na Adama. Ani my s koupanim nepocitali, ale neslo odolat. Meli jsme trochu strach z krokodylu, ale Nemci nas ujistovali, ze tady se jich neni treba obavat (v Australii byvaji nejcasteji sezrani prave nemecti tutiste). Skocili jsme do vody (nekteri na Evu) a vychutnali si perfektni osvezeni.

Zle jazyky reknou, ze takhle to vypada na Americe a ja nemusela jezdit do Australie, ale ja bych si takhle nejak predstavovala Jezerni kotlinu, ackoliv tohle byla ricni kotlina.

Dan zacal byt po dvou minutach nervozni, takze vyrazil na dalsi trek, zatimco my s Krtkem se kochaly, pozorovali a zavideli obcas proplouvajicim kanoiim a vykladaly si s Nemci.

Pozdeji jsme se shledali s Danem a vydali se na opacnou stranu Katherine Gorge k Edith Falls, ktere slibovaly dalsi koupacku a tentokrat dokonce s malym vodopadem. Po koupeli se opakoval stejny scenar. Dan vydrzel ve vode minutu a vybehl na dalsi okruh, zatimco my s Krtkem jsme si radne zaplavaly a vychutnali si mistni genius loci.

Kempovat jsme vyrazili zpatky do Pine Creek. V Lazy Lizard totiz prodavali pasy do Narodniho parku Kakadu, ktery jsme naplanovali na dalsi dny.

Nez jsme se ulozili ke spani, zjistila Zebra, ze u Edith Falls zapomnela pohorky. Jedlickarna. Dan byl nastesti tak laskav a rekl, ze se pro ne vratime. Jeli jsme tedy stodvacet kilometru zpatky pro pohorky. Doted se stydim.