Z letiste jsme se vydaly do centra stodvacetitisicoveho Darwinu. Stopem. Vlastne jsme nemely jinou moznost, protoze letistni svoz jezdil v sobotu jen brzy rano a my ho prosvihly, coz jsme se dozvedely od zamestance Quantas, ktery nas svezl. V sedm rano uz bylo 28°.
Podivaly jsme se do info centra a k mori, jez Darwin obklopuje ze tri stran. Na jednom z mist se muzete vykoupat ve vyumelkovane slane lagune. Je to jedine misto, kam nemuzou krokodyli, ale hezke to tam moc neni.
Pote jsme se presunuly znovu na stopa a zamirily smer Batchelor. Jako druhy nas vzal Keith, ktery mel takhle pri sobotnim odpoledni v planu skydiving. Zavezl nas do Skydive Territory kousek od Batchelor a my se octly ve zvlastni spolecnosti.
Australie. Severni teritorium. Rovna do nekonecna se tahnouci krajina porostla ridkou busi. Stromy misty spalene od pozaru, ovsem stale zivouci. Cervena hlina diky niz krajina ziskava ohnivy nadech a z ni u stromu navrsena termitiste. Trochu jednotvarne, avsak tolik odlisne od krajiny mirneho pasu. Azurova obloha s zhnoucim sluncem a vlhky vzduch. V nasledujicich mesicich bude stale vlhci a koncem listopadu se prihlasi obdobi destu.
Skydive Territory Batchelor. Male letiste, bar, nevelka ubytovaci kapacita a velice specialni spolecnost lidi, kteri se vsichni vzajemne znaji a ziji svym konickem, jimz je skydiving. Klub sebevrahu. Rytiri nebes. Napadalo me spoustu pojmenovani pro tuhle skupinku.
Odpoledne jsme nevydrzely a daly si slofika pod tamarindem. Vytuhly jsme neplanovane na nekolik hodin. Byl to sice luxus, ale spatny tah. Tusila jsem, ze vecer nebudu moct usnout a dalsi den se probudim brzo rano.
Po serii nekolika seskoku, kdyz se slunce naklonilo k obzoru, nas Keith, Matthew, Rubin, "Naked" Morris, sef Terry, Ellen, Beth, Agatha a dalsi pozvali na par drinku. Jejich spolecny kamarad Sebastian zemrel pred par dny pri nehode v dole (dvaadvacetilety kluk, co byl ve spatnou dobu na spatnem miste), a tak se vsichni sesli, aby se napili na jeho pamatku.
Ve tri rano jsme si navzdory vseobecnemu zdeseni ustlaly na trave pod hvezdami. Uz je to davno, co jsem spala pod sirakem. S nafukovaci karimatkou a polstarkem od Turkish Airlines to ovsem ziskalo novy rozmer.
Stoparsky buh nam zase jednou rozdal velkoryse karty.
PS: Zatim bohuzel bez fotek (spatna wifi v Mekaci).
Vlci zdraví zebry. Musím říct, že je takový zvláštní číst, jak už si to drinkuješ někdě u pláže, když si sotva pár desítek hodin zpátky stále v Karlíně na zaplivaným chodníku a pila pívo. Závist a respekt. Ať stopařskej bůh má výdrž!!
OdpovědětVymazatPlaz tam nebyla :) A jinak to bude znit divne, hlavne po tech fotkach, co nasleduji, ale ten zaplivanej chodnik mi chybi! Mej se!
Vymazat