úterý 16. prosince 2014

Bleskurychly odjezd

V pondeli jsem po krmeni Twistera vymetala krby a vysavala v dome tak urputne, ze se mi povedlo prehrat vysavac. Rob nebyl prilis nadseny, ze jsem nesplnila ukol, ale nedalo se nic delat.

Vyrazila jsem k sobe na obed, ale za chvili jsem slysela skripeni sterku na prijezdove ceste. Rob mi prijel ohlasil, ze Raquel zmenila plany, za hodinku vyrazi domu do Palmerston North a muze me svezt. Chtela jsem puvodne odjizdet az v utery a jeste si vychutnat posledni den v Hillbrookfarm, ale pocasi stejne nestalo za zlamanou gresli, takze jizde se sympatickou Spanelkou se nedalo rict ne.

Za hodinu jsem se sbalila, dala si sprchu, poklidila v chalupe, nachystala sendvice na cestu a mohly jsme vyrazit na zhruba petihodinovou jizdu. Rozloucit se s Robem, zamavat a fihaaa.

Uhanely jsme Severnim ostrovem. Kochala jsem se typickymi novizelandskymi kopci a doslo mi, jak moc mi chybela zelena. Minuly jsme nejvetsi novozelandske slagry Mata Mata, zapadni breh jezera Taupo, a pak uz Turangi a vrcholky Tongarira Mt. Ngauruhoe a stale zasnezenou Mt. Ruapehu. Cim vis jsme se blizily k jihu, tim vic se protrhavaly mraky a u Taupa uz bylo uplne jasno. Slunicko nam prazilo primo do predniho skla, takze na panoramata Tongarira jsme mzouraly skrz slunecni bryle a cela Desert Road nebyla tak kvalitni, jako by byla se sluncem v zadech.

V Palmerstonu jsem bohuzel nemohla zustat u Raquel, protoze mela nejake problemy se spolubydlicimi, takze me cekala noc v holiday parku. Doufala jsem, ze kdyz jsem prijela po desate vecer, povede se mi bez stanu zasit nekde na cerno, ale bohuzel to nevyslo, takze noc na gauci spolecenske mistnosti me stala $25. Inu, mohlo to byt i horsi.

Žádné komentáře:

Okomentovat