Melbourne

Sice jsem ostrouhala puvodni plan uzivat ruchu velkomesta aspon dva dny, ale nakonec mi odpoledne celkem stacilo.

Vlak, na ktery jsem prestoupila v Bairnsdale, me dovezl na nadrazi 'Southern Cross Station' primo v srdci Melbourne. Potvrdilo se, ze vyhled na velkomesto z okynka vagonu nema chybu. Nejdrive jsme mijeli opryskane predmestske fabriky, zdi posprejovane vice ci mene luxusnimi graffitti a prokousavali se vsim tim balastem blize do srdce mesta, kde brzy vykoukla pohlednicova panoramata s mrakodrapy.

Melbourne je s 3,8 miliony obyvatel druhym nejvetsim mestem Australie, v letech 1901 - 27 byvalo dokonce hlavnim mestem zeme a v soucasnosti je centrem regionu Victoria.

Za par hodin jsem se z venkovske idylky v Marlu dostala primo do stredu 'City of Melbourne', coz je hlavni ctvrt mesta, kde se kolem 'Yarra River' tyci nespocet mrakodrapu, ktere ostre kontrastuji se zelenymi parky na brezich reky.

Koukala jsem jako z jara. Nikdy jsem v podobnem meste nebyla. Ze Southern Cross Station jsem se pesky vydala rovnou za nosem do mist, kde jsem tusila centrum. Nemela jsem mapu a na na vylet do centra jsem se vubec nepripravila. Prochazku jsem pojala jako objevitelskou pout.

Kolem obriho nadrazi v Southern Cross zvonily tramvaje a behem par minut jsem minula snad vic lidi, nez jsem videla dohromady od zacatku cesty. Vsichni meli velkomestsky smrnc a ja nasavala energii mesta, tepala pod tunami betonu jako zvon.

Atmosfera pod mrakodrapy byla prekvapive uvolnena. Obyvatele posedavali v parcich a u reky, loudajicimi se davy se s rozdncenymi zvonky propletali cykliste a ja si to s krosnou na zadech a hlavou zvracenou vzad stradovala mezi nimi.

Pote, co jsem neodolala a nejaky cas stravila vysedavanim u vody, nastal cas vratit se na Southern Cross a predrazenym autobusem ($18 za necelych 20 minut cesty) vyrazit na letiste.