Dnes se totalne pokazilo pocasi. Proste Wellington. Dopoledne jsem se potulovala po meste, posleze sla se Shanem na obed a po posleze nastal cas sbalit svoje saky paky a vyrazit na letiste. Rozhodla jsem se jit pesky, v cemz me Shan podporoval, pry je to tak hodinka.
Presla jsem oblibenou Cube Street a pokochala se obskurnimi sekaci v blizkosti nemocnice a univerzity a dostala se do alternativne ladene ctvrti Newton. A zacalo chcat. Chvili jsem vyckavala, jestli se pocasi neumoudri, ale nezdalo se, ze by to melo smysl. Prestala jsem tedy ztracet cas a zacala stopovat. Po trech minutach uz jsem sedela v aute s Mattem a panem Jangem.
Na letisti se opet projevily moje jedlickovske sklony a omylem jsem se cpala do letu do Christchurch, ovsem ne s Jetstarem, ale s Air New Zealand. A to jsem jeste byla naramne spokojena, jak si pamatuju wellingtonske terminaly z minula.
Na letisti v Christchurch me vyzvedl nejlepsi bourak Petr. Zustanu u nej par dni a jeste o Vanocich bychom meli vyrazit na roadtrip.
Po ubytovani u Petra a kratkem pokecu jsem se proste musela stavit na Opawe. Obyvatele se obmenili (krome Andrewa zustala ciste argentinska sestava), dum ne. Byl to zvlastni pocit. Jako bych se nikdy neodstehovala a zaroven jako bych tam nikdy nebydlela, ackoliv je to zhruba ctyri mesice, co jsem odjizdela.
Žádné komentáře:
Okomentovat