pondělí 8. prosince 2014

Leaving Marlo

Rano probihalo trochu hekticky. Andrew s Debrou se obavali, ze hlavni tah do Orbostu by mohl byt uzavreny kvuli padajicim stromum, a tak jsem byla pripravena uz v devet (dobre, lehce po devate, prece jen jsem musela Jarmilu trochu zpacifikovat a natesnat do ni par veci, ktere jsem si predtim dovolila vozit mimo), kdybychom museli jet objizdkou, ackoliv autobus z Orbostu odjizdel az v jedenact.

Nerada jsem se loucila s drevenym domem, kocourem Houdinim a s celym Marlem. Mozna je to trochu nadsazene, ale Andrew s Debrou mi pripadali jako nahradni rodice, nebo minimalne strycek s tetou, ktere jedete vzdycky radi navstivit. Napsali mi vazne hezke doporuceni na muj profil na Helpexu (webova stranka zprostredkovavajici wooffing po celem svete) a ujistili me, ze jsem kdykoliv vitana. Rada bych se jeste nekdy vratila, ale je to prece jen trochu z ruky.

Obloha nad Victorii byla stale podmracena a Snowy River po destich radne nacucana. Andrew mi vypravel, ze mensi zaplavy nejsou vyjimkou nekolikrat do roka. Predstavovala jsem si rovinatou zelenou krajinu zalitou vodou jako jedno obri jezero. Zastavili jsme v Orbostu u stare tovarny na maslo. Oblouk rychle valici se reky, stara odcerpavaci vez se znackami vzedmute vody v ruznych letech. Krasne misto. Andrew mi vypravel, ze chtel kdysi tohle misto koupit a litoval, ze to neudelal. Verim, ze ve stare fabrice by mel velice pusobivy atelier. Take mi licil, ze driv byl cely kraj sobestacny v produkci zeleniny a dalsich zemedelskych vyrobku (viz. tovarna na maslo), protoze diky pravidelnym zaplavam Snow River disponuje velice urodnou pudou. Dnes se ovsem temer po celem regionu roztahuji mlecne farmy, ktere prodavaji ve velkem mleko buhvi kam a mistni obyvatele uz si nejezdi kupovat domaci mleko, syr a maslo ke svemu farmari, ale unifikovane do supermarketu. Andrew s laskou vzpominal na stare casy a shodli jsme se na tom, ze globalizace je svina. Ackoliv nebyt globalizace, nelitala bych si bezstarostne z jednoho kontinentu na druhy, ze.

V Orbostu, ktery ma asi 1200 obyvatel, jsme meli jeste pres pul hodiny cas, takze jsme zasli na kafe. Andrew se kazdou chvili zdravil s nekym znamym a popisoval mi osudy nekterych obyvatel. Popelar, zenska stredniho veku, ktera byvala vyhlasena alkoholicka, dokud se nevdala a porodila par deti, atd.

Presne v 11:05 jsem Andrewovi zamavala a opustila Orbost. Byla jsem zase na ceste.

Žádné komentáře:

Okomentovat