Vcera rano jsem na autobusovou zastavku dorazila s mirnym predstihem, takze v moji stale se opozdujici hlave zavladl pocit, ze mam rano spoustu casu. Dokonce jsem si troufla pustit internety, coz se mi samozrejme malem seredne vymstilo. Autobus projizdel nasi ulici zrovna v momente, kdy jsem vybihala z branky. Jesteze jsou kiwacti ridici tak cool, ze bez mrknuti oka zareaguji na zurive mavani a nevahaji zastavit ani v mistech, kdy je regulerni zastavka vzdalena jeste dobrych sto metru. No, jsem zvedava na zitrek.
Na stavbe jsme postavili hezkou provizorni branu. Zapousteli jsme sloupy, smotavali a odmotavali plot. Samozrejme nemohlo chybet jezdeni s koleckem pisku. V jednom momente jsem zrovna shovelovala (pro neanglictinare shovel=lopata) ja a Willy neco vymeroval, kdyz tu najednou kde se vzal tu se vzal, jel kolem hlavni sef. Mohla bych tedy ziskat povest pracanta, ackoliv je takove tvrzeni neslucitelne s realitou.
Odpoledne zacalo chcat. A stavari to bohuzel narozdil od zemedelcu nebali. Zatim jsem vychytala ctyri hezke dny, takze to nemohlo trvat vecne. Willy mi nastesti pujcil lopatackou plastenku a kalhoty a sam mokl. Bylo mi to samozrejme zinantni, ale nedokazala jsem odmitnout. Prece nepromarnim jednu z mala vyhod, ktera se holce na stavbe nabizi. A stejne jsem doma zjistila, ze mam mokra zada. Pod plastenku muselo zatekat. Zas tak dobry kauf to nebyl.
Horsi je to s cestami domu. Na minule stavbe jsem si navykla, ze me po sichte vzdycky nekdo svezl, coz se zde zatim nestalo. Cestovat hodinu busem domu uz jsem si odvykla. Jen Steve me dnes alespon popovezl na autobusovou zastavku. Snad to byla prvni vlastovka.
Žádné komentáře:
Okomentovat