'Je zima jak svina, klendra jak hyena, je kosa veprovica, klendra po*rana..."

Bylo nebylo, prisla zima. O kolik vam se oteplilo, o tolik se nam na dne zemekoule ochladilo. Vzpominam na Naplavku, Zahradky, Festival minipivovaru, Kinobus a dalsi hezke letni vymozenosti, ktere nabizi maticka Praha. 

V Christchurch nam rosnicky cely minuly tyden vyhrozovaly, ze se zhorsi pocasi a bohuzel jim to konecne vyslo. Vcera dopoledne se po dalsim prepalenem vychodu slunce bleskurychle zatahlo a certi se zas jednou rozhodli ozenit. Slusna cina. Ostry vichr nam rval naradi z rukou a hnal proti nam mix deste se snehem. Muj prvni snih od brezna/dubna 2013. Nechybel mi. Teplota behem dne spadla nekam k nule, takze jsem se dokonce obcas pokousela pracovat s vervou, abych se zahrala. 

Dnes rano se na teplomeru ukazalo neprijemnych -4°C. Louze z predchoziho dne na stavbe krupaly a dokonci i zaryti fanousci kratasu vytahli dlouhe kalhoty. Kupodivu mi ani neprislo, ze je pod nulou. Sice kosa jak z nosa, ale ne nic nesnesitelneho. Jakmile teploty spadnou do minusu, byvam zmrzla jako preclik, tady to vsak zatim snasim lip. Mozna jsem si uz opravdu zacala zvykat, mozna je morske klima priznivejsi, mozna mi pomohl svizny krok, kterym se premistuju od Bridgestonu a DHL az do naseho konteineru s naradim. Navic jsem se po prichodu do prace pri delbe cinnosti rafinovane zdejchla, takze kdyz jsem posleze zjistila, co koho ceka, samozrejme jsem se nepridala k tem, co byli poslani na vykopy. S Nemcem Dreiem jsme cele dopoledne zvolna zametali a vyklizeli. Nikam jsme nespechali a zuby nehty se snazili co nejdele udrzet praci pod strechou. Slunce sice pozvolna vykukovalo a rozpoustelo zledovatele louze, ale nejak zasadne nehralo, jak uz to tak se zimomrivym zimnim sluncem byva. 

Pri prvni pauze na nas cekalo prijemne prekvapeni. Firma se rozhodla predejit vzboureni zamestnancu kvuli nevyhovujicim povetrnostnim podminkam a nachystala pro vsechny barbecue. Parky, slanina, bramborova vec... Mnam.

Na sklonku dne jsme konecne dostali poradny ukol. Opet jsme plnili sloupky betonem. Zadna betonova katastrofa se tentokrat nekonala. Trochu jsem remcala, kdyz mi byl pridelen hadr a kybl, abych otirala ze sloupku obcas pretekajici beton, ale bylo to spis pro formu. Po zametani jsem zmenu vitala a dokonce jsem prisla se zlepsovakem: rozprostrela jsem Willovi a Tomovi ke sloupkum krabicove kartony, aby necmrndali beton vsude kolem, coz stejne delali.