V noci se navzdory predpovedi prihnala dalsi bourka. Jeste jsme tedy v Malajsii nezazili noc, kdy by neprselo.
Rano jsme si opet daly kafe u nasich Indonesanek a podruhe vyprosily vodu od nasich Indonesanek, mely jsme jeste zbytek jidla od malajskych kluku. Zenskym jsme pak nechaly, co jsme nezvladly spotrebovat a nechtely vezt - potravinovou folii, chilli omacku a tak. Stara uz se nas usmivala. Nejspis tusila, ze uz nas nikdy neuvidi.
Dopoledne jsme se jeste povalovaly na plazi, ja si oblibila hamaku zavesenou tesne nad carou prilivu, vyborne se v ni dopisoval blog a asi si po ceste nejakou poridim. V Kambodzi by pry mely byt za par babek.
Asi v jednu jsme se konecne vykopaly, ovsem zjistily jsme nemilou vec. Priliv a vcerejsi bourka zpusobily, ze hladina dvou ricek na plazi se vzedmula a my se s vecmi nemohly prebrodit, aniz bychom nezahucely po pas prsa/krk do vody.
S problemem jsme se sverily jedne ze zahalenkyn u stanku. Navrhovala nam, at jedeme lodi. O teto variante jsme pochopitelne vedely, ovsem davat 40 ringittu (dohromady) za lod se nam opravdu nechtelo. Zacaly jsme tedy s nasi oblibenou historkou, ze mame penize jen na jidlo.
Jakkoliv se to bude zdat nemozne, Malajka nam domluvila plavbu s mladym parem ze Saudske Arabie, ktery na Monkey Beach slavil rok od svatby. Typek se udivene ptal, proc cestujeme, kdyz jsme bez penez a domluvil s kapitanem lodi, ze vezme pasazery navic, protoze lod uz byla zaplacena. Bylo to od nej vazne mile.
A tak jsme pluly. Usetrily jsme spoustu casu a hlavne nemusely vlacet krosny dzungli. Barka nas vyhodila u obriho opusteneho hoteloveho komplexu, odkud jsme se sockou svezly k uz znamemu Komtaru.
V tamejsim obchodaku jsme se zasekly na wifine v Mekaci a daly si poradne junk food, ackoliv me hanba fackovala - davat si v Asii mekace. Byl to vsak halal Mekac a ja prekvapive zjistila, ze maso chutna jinak a lepe.
Na ulici jsme poridily papaju a ananas, spoustu samosy a nedokazaly jsme odolat nadherne vypadajicimu burgru za 4 ringitty. Sice jsme na pana, ktery je pripravoval, cekaly dlouhou chvili, ale co bychom pro kus zvance neudelaly.
Kvuli nasi nenazranosti jsme musely zkrouhnout tour po streetartech, kterymi je George Town prosluly. Nejhlavnejsi jsme vsak stihly a pred setmenim jsme zacaly stopovat ven z mesta.
A byl to provar. Samozrejme spousta lidi se nam snazila vysvetlit, kde je autobusove nadrazi, ale my nedbaly jejich rad a tak se setmelo a my byly stale na silnici. Uz jsme si pomalu zacinaly pripoustet, ze dnes to bude vazne pruser, kdyz nam zastavila nesmirne sympaticka dvojice Cinanu Denise a Jeremy. Po kratke debate nam nabidli nocleh u nich v byte a dalsi den odvoz pres trinactikilometrovy Penang Bridge. To jsme zase jednou mely zp*dele kliku.
Denise mi pujcila fen. Vzpominala jsem, kdy jsem si naposledy fenovala vlasy a po delsim premysleni zjistila, ze to bylo v prosinci v Coromandelu, kdyz jsem si ho pujcila od Japonky Saki. Stava se ze me krovak.
Žádné komentáře:
Okomentovat