Rano nas v nasem parkovem resortu probudila hudba budovatelsko-spartakiadniho typu a prekvapila hejna sportujicich Thajcu a hlavne jejich procitene vykriky 'oj'. Vikend.
Vstaly jsme sice brzy, jenze Zebra zjistila, ze ji v krosne vyteklo temer plne rodinne baleni Head'N'Shoulders, takze stravila cele dopoledne cidenim Jarmily. Byla jsem poradne vztekla.
Kdyz jsme se konecne vyhrabaly, bylo jedenact. Cestou jsme narazily na sympatickeho Thajce, ktery nam nakreslil mapu, jak se dostat na autobusak. Zil dlouho v cizine, takze umel anglicky, coz byl zazrak. Najit Thajce, ktery mluvi plynule, byva orisek. Bohuzel nevim jmeno, protoze Nella ztratila vizitku.
Na autobusaku jsme malem rozbrecely mladou Thajku, kdyz jsme se snazily usmlouvat marsutku na ostrov 'Koh-Lanta'. Predchozi Thajec nam totiz rikal, ze by nemel byt problem dostat se tam za 120 bathu. Slecna po nas zatvrzele chtela 250, coz jsme nehodlaly akceptovat. Zejmena ja byla po samponove story slusne nabrousena, takze mluvila prevazne Nella.
Slecna nakonec na pokraji nervoveho zhrouceni volala sefovi a my stlacily cenu na 220 bathu. Aspon neco. Za cestu marsutkou a dve kratke plavby trajektem to byla slusna cena. V pruvodcich jsme vetsinou nasly sumu 400 bathu.
Nejprve jsme se dostaly na Koh Lantu Noi a posleze na Koh Lantu Yai, kde nas marsutka ve vsi 'Ban Sala Dan' vykopla.
Par sekund pote, co jsem na zada nahodila krosnu, jsem byla obsypana mravenci. Idiotsky sofer mel v aute mraveniste a nacpal mi Jarmilu primo do nej. Trvalo hezkych par minut, nez jsem sebe i krosnu zbavila zakernych hmyzaku. Mravenci opravdu nelenili. Vlhky batoh vonici samponem je vybicoval dokonce k nakladeni vajicek. Skoda, ze jsem nemela chemicky protihmyzi postrik, ktery jsem omylem zakoupila v Taman Negara, a pak ho menila za repelent. Vypadalo to, ze tohle opravdu nebude muj den. Naladu mi nastesti zvedla vynikajici hovezi polevka s ryzovymi nudlemi, ktera se velice podobala vietnamske pho.
Z Ban Sala Dan jsme stopovaly dal do nitra ostrova. Samozrejme nam kazdou chvili zastavovali otravni tuk-tukari a vany a nechtely si nechat vysvetlit, ze si o ne neopreme ani koste.
Nastesti nas nalozila sympaticka Thajka, ktera mela za manzela Ira a odvezla nas na 'Hat Khlong Nin Beach', kde jsme po delsim patrani objevily ubytovani 'Horizon' s bezvadnym plazovym barem v hippie stylu s hamakami, nizkymi stolecky, rohozemi, bambusovymi lampiony a nekolika pritulnymi kockami.
Zevlackeho 'brigadnika' na baru jsem presvedcila, aby nam nechal dvojluzak za 400 bathu, coz je i mimo sezonu dobra cena. Typek na me nejdriv zkousel triky s pristylkou a ze to levneji nez za 700 nepujde, ale kdyz jsem ho atakovala, ze vic nedame a bez problemu se na manzelske posteli vyspime tri, zavolal sefovi a najednou to slo. Dokonce jsme si mohly vybrat ze tri variant.
Zatimco kluci byli na ceste nocnim vlakem do Bangkoku, my se krasne vyrachaly v pruzracne teple vode, pri zapadu slunce si zacvicily jogu, kochaly se nocni oblohou a daly si na plazi Changa. 'Chiang Mai' bude jiste velice pusobive, ale plaz je plaz.
Na zaver dne se mi zlomily me hodobozove bryle z Barmy za $2,5 a lehce jsem si narazila palec, kdyz jsme s Nellou pinkaly volejbal. Snad mam na nejaky cas vybrano.
Podtrzeno, secteno: mame pokoj jako klicku primo na plazi s vetrakem, moskytierou, slusnou wifinou, koupelnou a zachodem (oblozenym kaminky a s hajzlpapirem) pres chodbu a nemuzeme byt spokojenejsi.
Žádné komentáře:
Okomentovat