Mame rady uniformy (Jerantut - Yala)

Rano nas One vzal na snidani vedle ke svemu stryci do restautace. Chtely jsme si ji zaplatit, uz nam to bylo opravdu zinantni, ale nedal jinak, nez ze nas pozve a jeste nas popovezl na vypadovku, kde nam zastavil Goden v luxusnim peugotu. Kupoval a prodaval drevo z mistnich lesu a jako vetsina Malajcu byl u vytrzeni z naseho zpusobu cestovani.

Goden nas vezl hlubokymi lesy, kde se palmy naklanely do silnice a pres cestu nam hopsaly opice. Vesnicky staly daleko od sebe a dzungle byla na nekterych mistech neprodysna. Nadhera. Goden nas dovezl az kus za 'Kuala Lipis'.

Na Kamila jsme si musely chvili pockat. Goden nekecal. Na nefungujici benzince, kde nas vyhodil, to s provozem opravdu nebyla zadna slava. Nejdriv na nas mavali dva Indaci, ze se jen otoci a vrati se pro nas, ale nastesti to nestihli. Indove proste nejsou nase oblibena narodnost.

Zato dvaadvacetilety Kamil byl sympatak a hlavne jel pres 'Gua Musang' skoro tri sta kilometru az do 'Kota Bharu' temer u thajskych hranic, kde mel restauraci a take sest sourozencu. Pet bratru a sestru. Poslechly jsme si malajsky hip hop a ja mu radila, ze jestli muze, at urcite jede pracovat do Australie. 

V Kota Bharu nas Kamil vzal do rodinne restaurace u stadionu. Seznamili jsme se s jeho matkou, sestrenici a dalsimi pribuznymi. Pripadaly jsme si trochu jako zvitatka ve vyloze, protoze po nas stridave pocumovala cela hospoda. Halal jidlo opet nezklamalo. Hovezi chutnalo znamenite a kureci - to byl sen. Skvele ochucene, krehke a stavnate. S freshem z manga jsme mely zaplatit devet ringittu na osobu, ovsem Kamilovi se to zdalo moc, a tak nam slevil na osm.

Po jidle ho bohuzel nenapadlo, ze potrebujeme hodit zpet za mesto na vypadovku k hranicim. Trochu naa to rozladilo, ale hlavne proto, ze jsme se v poslednich dnech dost rozmazlily.

Vyrazily jsme hledat spravny smer s ceduli 'Thailand' a nez jsme dorazily na misto urceni, chytli se na vejicku dva Malajci. Bohuzel nemeli misto v kufru, takze jsme se i s krosnami musely nasackovat na zadni sedacku. Zadny luxus, ale jelo.

Malajci byli trosku svihli. Poslouchali jsme prervanou hudbu a ody na to, jak je bavi party. Opet byli zdeseni z naseho stopovani a zacali nam nabizet, ze nam na hranicich zaplati hotel, abychom si odpocinuly. Po chvilce zdrahani jsme kyvly, ovsem pred prechodem 'Sungai Kolok' jsme pockaly, nez se ridic pomodli v mesite a zdrhly jim.

Z Malajsie se nam vubec nechtelo, ale netrvalo dlouho a byly jsme zase v Thajsku. Obrazy thajskeho krale a kralovny na kazdem roku, rozharane elektricke draty, toulavi psi, mopedy se ctyrmi lidmy a zadna anglictina.

Uz se pripozdivalo, kdyz jsme zacaly stopovat kousek za carou. Zas nas cekalo nekonecne vysvetlovani, ze na autobus nechceme. Nejdriv nas zenska na skutru poslala stopovat o ulici vedle, kde nas pozdeji po skoroataku toulavych psu nalozily dve zahalenkyne. Hodily nas samozrejme na autobusak, a tak jsme vyrazily pryc.

Uprostred krizovatky jsme se daly do reci s parem na motorce a pan byl prvni, kdo nam byl schopen konstruktivne poradit. Ovsem nez se vypovidal, brzdil pred nami nablyskany chevrolet a v nem oficir Juhab. Pracoval na mistni celnici a nabidl nam, ze kdyz vyckame pul hodiny, nez mu skonci sichta, hodi nas do 'Yaly', kde bydli. Kdo by rekl ne.

Navic nas zavezl do mistni vyvarovny a personalu naridil, at se o nas postara, ze vsechno plati, coz zpusobilo poprask. Obsluha sebou hazela jak na perkach a vsichni zacali byt hrozne zrychleni. Nemely jsme zrovna hlad, ale zlakaly nas bananovo-vajickove placky podavane se salkem a ledova cokolada. Skromne holky.

Nas uniformovany prislusnik nas opravdu vyzvedl a zas se jelo. Uz se uplne setmelo a my mijeli jednu vojenskou zatarasu za druhou. Kdyz jsem se ptala, proc jsou vsude vojaci, jen jsem slysela, at se nebojime a ze v pripade potreby mame vytocit 191. Super.

Chtela jsem po Juhabovi, aby nas vyhodil nekde, kde si budeme moct postavit stan, coz mi odkyval. Pred Yalou, kdyz jsme ke me na sedacku nalozili jeho syna (mel dva syny a dceru), z nej vypadlo, ze nam zaplati guesthouse. Nejdriv jsme se zdrahaly, ale pak jsme si rekli, ze od zkorumpovaneho statniho urednika to prijmout muzeme, a tak jsme mely v noci strechu nad hlavou. Pokoj byl sice trochu plesnivy, sprcha prestala fungovat v momente, kdy jsem se namydlila a na wifinu se neslo pripojit, presto jsme nemohly byt spokojenejsi.