Bazen

V patek jsme prijaly pozvani od naseho znameho Paula a vyrazily do Kadiny na koupacku k nemu do bazenu. Byla to jasna volba, protoze teplota razem vyskocila k 35° jak v Cechach po zime. Hned u baraku nas nabrali dva sympaticti chlapici a tentokrat jsme nejeli pres Kulparu, ale pres krizovatku v Ninnes. Vepredu v pickupu na nas vsak nezbylo misto a musely jsme k psovi na korbu. Coz nam nevadilo. Naopak. Jezdeni na korbe patri k nasim oblibenym kratochvilim. Korba. Vichr ve vlasech, co rve i slunecni bryle z nosu, clovek neslysi vlastniho slova a kdyz vystoupi, huci mu v hlave hur nez po kocovine, ale zazitek z jizdy je to vzdycky perfektni.

Panove nechteli riskovat setkani s policajty na hlavni, cemuz se nelze divit, a tak nas vysadily na krizovatce, kde nas rychle nabral typek v aute bez klimatizace, se kterym jsme se svezly az do Kadiny.

Po zastavce v knihovne jsme to podle Paulem vlastnorucne nakresleneho planku vzaly na zminenou 'plovarnu'. Paul mel koncit v praci driv, ale pro jistotu jsme mely dovoleno, ze klidne muzeme projit pres garaz na zahradu a koupat se, co hrdlo raci.

Dum jsme uspesne identifikovaly, ackoliv jsme nejdriv mely strach, ze skocime do bazenu nejakemu sousedovi.

Bazen predcil nase ocekavani (nebyl to zadny kruhovy minibazenek), takze jsme vydrzely az do vecera, kdy uz jsme se musely odebrat na stopa domu. Paula jsme bohuzel nezastihly a cisla jsme si samozrejme nevymenili. Snad priste.

Do Kulpary nas vzal XXL par matky se synem. Sdilely jsme zadni sedacku s bilym pudlem a moc nechapaly, proc nas vubec vzali. Hlavne, ze nas ale vzali. Na nasi oblibene krizovatce v Kulpare uz se smrakalo a my se pripravovaly na desetikilometrovy pochod (Krtek v zabkach), nastesti vsak pribrzdil z Adelaide do Bute jedouci sympatak Travis.