V noci jsme mijeli jedno za druhym mesta 'Mildura', 'Balranald', 'Hay', a pak uz jsem vytuhla. Krtek kamaradsky zabral postel na celou noc. Nabizel mi, ze se dve vejdeme, coz bysme se asi vesly, ale strkat jsem se tam s nim nechtela, takze jsem nocovala na sedacce. Uz jsem nejak odvykla a neprospala celou noc, jak byvalo mym dobrym zvykem.
Paul nas vysadil kus za 'Wagga Wagga' (kam jsme se dostali kolem pate rano, zrovna vychazelo slunce a cervanky pozorovane z paluby kamionu nemely chybu) na miste, kde se ze Stuart Hwy oddeluje Snowy Rd Hwy.
Bylo jeste pekelne brzo a jen asi deset stupnu, ale slunicko nastesti svitilo ostreji a ostreji, takze jsme se brzy ohraly a take se nasnidaly, vycistily zuby, odskocily si... Nejdriv jsme se dostaly s pani v letech do mesta 'Tumut'. Vysadila nas trochu nesikovne na zacatku mesta, takze nas sice mijelo spoustu aut, ale vetsinu tvorili lidi, kteri popojizdeli za nakupy, do prace, nebo vezli deti do skoly. Jina pani nastesti usoudila, ze nas popoveze za mesto ke kempu, kde se nam doprava vytribi, coz se opravdu stalo. Pocet aut klesl o devadesat procent. Prinesly jsme si k silnici zidlicky a stopovaly z nich.
Dalsi pani nas vzala do 'Talbinga' a to uz jsme byly v narodnim parku 'Kosciuszko'. Jezera, kopce a lesy, jen stromy tu rostly uplne odlisne. V Talbingu jsme pojedly u mistniho barbecue (skoro kazde mestecko v Australii disponuje parkem s vetejnym plynovym ci elektrickym bbq).
Z Talbinga jsem nejdriv s panem, ktereho uz si vubec nevybavuju, dostopovaly tri kilometry na krizovatku s hlavni silnici, kde jsme na slusnou dobu zkejsli. Provoz byl ridsi nez u Rooneyovych v Yorku a stihly jsme si i zdrimnout.
Asi az po hodine se nad nami slitoval elektrikar Dean. Mirily jsme s Krtkem do mesta 'Cooma' a on jel zhruba do poloviny cesty, coz jsme samozrejme vzaly. Silnice se klikatila vzhuru do hor. Bohuzel jsem byla kvuli predchozi noci tak mrtva, ze jsem cely den v autech vytuhavala naprosto nekontrolovatelne a vetsinu casu prospala.
Nekde v horach, kde kmeny stromu byly dohladka vybelene od snehovych zaveji, jsme uhnuly na 'Monaro Hwy' a Deanovi se pokec s Krtkem tak zalibil, ze si zajel slusny kus cesty a hodil nas az do Coomy.
Tam pred nami zastavil zluty malem sportak a v nem si v oblaku cigaretoveho koure a parfemu hovela Hannah, postarsi dama v slamaku s sirokanskou masli. Byla to nefalsovana, ackoliv trochu afektovana, herdek baba: 'Jestli se vam nelibi, ze kourim, jedte si s nekym jinym.' 'Porad beru pitomce jako jste vy.' 'Sakra, vy mate kramu.' 'Ja zila spoustu let v Evrope a Asii a ted jsem se probudila a je mi petasedesat'. Pozitkarsky nam vypravela o mistni krajine. V dalce ukazovala 'Mt. Kosciuszko', ktera je s pouhymi 2228 m.n.m. nejvyssi horou Australie. V cilovem mestecku 'Nimmitabel' nas jeste vyvezla na vyhlidku, kde jsme potkali mistniho strazmistra s choti a jejich jednovajecnymi trojcaty. Netusila jsem, ze jednovajecna trojcata vubec existuji! Chvili jsem nevedela, jestli se mi to nezda, ale jedno z nich nakukovalo do auta tak vytrvale a zvedave si prohlizelo, co jsme za exoty, az ho Hannah zacala napominat, takze jsem usoudila, ze nemuzu mit vidiny a slysiny zaroven. Hannah se nam po mestecku snazila sehnat dalsi odvoz, ale nasim smerem se zrovna nikdo nevydaval.
Rychle vsak zastavila ponekud negativisticka Glenda jedouci ze Sydney. Vypadala stastne, ze nas muze nabrat. Pry je to naposledy, co ridi sama tou strasnou krajinou. My na ni nic strasneho neshledaly. Naopak. Po tydnech stravenych ve vysusenych rovinach, jsme zelene a misty zalesnene kopce pozorovaly s nadsenim.
Glenda mirula za svym bratrem do primorske 'Merimbuly' a nabidla nam, ze misto pro nas stan se na zahrade urcite najde. Samozrejme jsme neodmitly.
Glendin bratr Peter zil v jedne z malych chat v byvalem kempu. Uzasne zastrcene misto, kde jsme z terasy pozorovali kakadu a dalsi papousky a ptaky, klokany, possumy a kachny. Peter vsechny s nadsenim krmil slunecnicovymi seminky a my s Krtkem vetsinu casu vysedavaly na terase a tou malou zoo se kochaly. Celou dobu v Australii jsme se snazily slusne vyfotit klokana a ted najednou staly dva (klokanice jeste k tomu s malym joeyim=klokanetem v kapse) snad metr od nas. Stokrat lepsi nez televize.
Žádné komentáře:
Okomentovat