Pred prijezdem do Marla jsem se malicko obavala, abych nenarazila na novodobe otrokare. Slysela jsem par blbych pribehu. Ted se jen za tu myslenku stydim. Andrew s Debrou jsou totiz presny opak. Pripadam si tu jako na hotelu.
Rano jsem pomahala Debre na zahrade, ale slo o naproste mikroprace. Vytrhala jsem par kvetaku, ktere se nevyvedly a trochu plevele, prihrnula na zahonky mulcovaci kuru a Debra byla nadsena, jak nam to spolecne odsejpa. Vzpominala jsem, jak jsem kdysi v lesni skolce plela ohromne foliaky. Tohle byla opravdu zivacka.
Odpoledne jsme vyrazili s Andrewem na vyjizdku po okoli. Ukazoval mi sva oblibena mista kolem 'Cape Conran' , kam jezdiva fotit. 'Salmons Beach', 'Sailors Grave' a dalsi. Bylo to perfektni. Poprve od prijezdu do Australie jsem byla opravdu u oceanu. Pisek na zdejsich plazich je plny zvlastne pokroucenych musli, ktere jsem zatim nikde nespatrila a cervotocive vrze pod nohama. Skalnate brehy, omyvane buracejicim pribojem, se hemzi kraby. Trochu mi to tu pripomina novozelandske 'Catlins'. Nemuzu se dockat, az bude tepleji (posledni dny byva jen kolem 20°a dokonce pod mrakem) a dojedu se sem vyvalit (Andrew mi vypravel o mrtve velrybe, kterou more vyvrhlo na plaz).
proste pohoda...zavidim
OdpovědětVymazatVsak uz to mas za par ;)
Vymazat