Na vinarske stezce

Clare Valley je vinarske udoli par desitek kilometru od nas. Tesily jsme se na zmenu krajiny, kolem chalupy mame jen lany poli obklopena blahovicniky.

Vykrocily jsme smerem na Lochiel a tusily, ze provoz opet nebude prilis husty, coz se potvrdilo. Az kus za krizovazkou v Ninnes nam zastavil Barry. Ukazalo se, ze jde o Brianova svagra, takze jsme dostaly za ukol vyridit pozdravy.

Barry nas popovezl kousek za Lochiel. Silnice vedouci do Clare zela jeste vetsi prazdnotou nez obvykle, ale po nejake dobe zastavila dalsi sympaticka babinka a vzala nas az do nasi vysnene destinace. Take jsme se dostaly do infarktove situace, kdyz jsme vyplasily tmave hnedeho hada. Nastesti se nas lekl vic nez my jeho a v mziku se skryl ve sve dire. Pozdeji jsme se dozvedely, ze kdyby nas ustkl, mame dvacet minut.

Clare je hezke mesto plne zelene (malem uz jsem zapomnela, jak zelena vypada) v kopcovitem terenu. Ovsem nezastavit se nikde na sklenicku mi prislo velmi smutne. Misto posezeni ve vinarstvi jsme hledaly 'Gleeson Wetlands'. Po ceste jsme sice potkaly klokany, ale mokrady nestaly za nic, zadne tam totiz nebyly.

Z Clare jsme mirily na 'Seven Hills' a 'Auburn'. Zastavila smrncovni od rany mama Gale se dvema synatory. Starsi z nich chtel zapusobit svetacky galantnim dojmem, ale byla to zabava. Krtek nanestesti improvizovane vymyslel, ze do Seven Hills to vezmeme oklikou pres prirodni park 'Spring Gully', takze jsme vystoupily asi po peti minutach. Radsi bych zustala s Gale a kluky, ale zastavte Krtka.

Do Spring Gully nas zavezl mistni vinar, ackoliv tam vubec nemel cestu. Sympatak. Samotny park byla nuda. Tamejsi vodopad mohl byt celkem pekny, kdyby v nem ovsem zustala nejaka voda.

Pesky jsme se pokousely dostat z parku a dal k hlavni silnici na stopa. Kdyby nam nezastavila mila mamina s malou dcerkou a nehodila nas do Seven Hills, myslim, ze jsme tam nocovaly.

V Seven Hills stalo jen par chalup kolem silnice. Znaceny walk k vinicim a staremu kostelu jsme se absolvovat netroufly, protoze se zacinalo pripozdivat. Blbe Gully.

Posleze jsme pokracovaly s panem, ktery nemel moc vlasu, do Auburnu, kde jsme mely z pr*ele kliku, kdyz nam zastavila trochu vystredni Francouzka Sylvia s malym synkem Charlie Bobbym. Ucila francouzstinu, psala knihu, mela problemy se zady, neuveritelny mrdnik v aute a hodila nas pres 'Balaklavu' az do Kulpary, protoze mirila za otcem do Kadiny.

Den jsme zavrsily se starsim, notne zvedavym parem manzelu v duchodu, ktery nas vzal zhruba v prvni ctvrtine cesty z Kulpary, ale zato az pres vchodove dvere.