Malomesto na malopoloostrove

Dnes jsme se rozhodly necekat, zda se objevi nekdo z Rooneyovych a nekdy v jedenact se vyakcnily k vyletu do Kadiny. Krtek potreboval zkontrolovat maily a ja free wifi nikdy nereknu ne.

Od domu jsme vyrazily pesky smerem k 'Ninnes' (kratsi cesta do Kadiny), ale ve velmi ridkem provozu jsme chtely mavat i na auta mirici do Kulpary (delsi cesta do Kadiny, ovsem po hlavnejsim tahu). Brzy zastavil chlapik, se kterym jsme se svezly do Kulpary. Vystoupily jsme a jeste ho ani nestihly pomluvit, kdyz jsme v kamionu jedoucim proti nam zahledli znamou zubici se tvar. Byl to samozrejme John.

Nalozil nas do kamionu a do Kadiny nas pry hodi, jestli nevadi zajizdka na pole, kde bude nakladat zrni. Samozrejme nevadila. V kabine mi Krtek malem zpusobil zachvat, kdyz se po sarlotovsku zacal vyptavat na Johnova souseda, ktery uhorel. 'Uz mel pohreb?' Jen jsem cekala na 'uz to ma chudak za sebou', nebo 'krasny to mel'.

Na poli jsme jako spravni Japonci nafotili sypace, kombajn, oblak prachu a pozdravili Paula.

V knihovne v Kadine jsem si to suverenne namirila k pohodlnym kresilkum. Jeste nez jsem stihla precist podezrelou cedulku o zmenach registracnich udaju, uz u me stala knihovnice z minula Wendy (tentokrat bez apartniho kloboucku) a zacala mi vysvetlovat zmeny v knihovnim systemu (ktery je vychytany: vsechny knihovny v Jizni Australii jsou i pres znacne vzdalenosti propojene, takze si muzete pujcit knihu v Kadine a vratit ji v Adelaide a se svymi registracnimi udaji se take v kterekoliv z nich pripojit na internet, vsechny sluzby jsou navic zdarma). To mam zase jednou dobry timing. Slo o sjednoceni prihlasovacich udaju u uctu k internetu a pujcovani knih. S mym cizineckym uctem byl samozrejme ze zahadneho duvodu problem, takze jsem na drahnou chvilku zamestnala Wendy (nesnasi zmeny v systemu, ma dceru, oblibene slovo: beautiful) i jeji prisnou kolegyni.

Po trech hodinach v knihovne jsme se prosly mestem a zapovidaly se s duchodkyni Jen (chodila do skoly s Johnem). Dostaly jsme spoustu rad o tom, jak mame dostatecne pit, mazat se opalovacim kremem a take kontakt pro pripad, ze bysme se chtely sejit a popovidat si. Potkat nekoho z Evropy v Kadine je pry velice neobvykle.

Na zpatecni ceste stoply sympatickeho instalatera z Adelaide (opet mame kontakt) a cesta do Kulpary rychle utekla. Na nasi oblibene krizovace nam vsak trochu zatrnulo. Nasim smerem temer nic nejezdilo a deset kilometru s nakupem se nam slapat vazne nechtelo. Nastesti se objevila zelena Brianova dodavka. To uz jsme zacaly verit, ze krizovatka v Kulpare je magicke misto.

Brian nas odvezl domu (kde se zrovna stavoval, ale nenasel nas) a opet nas ujistil, ze muzeme zustat, jak dlouho chceme, ze je dobre, kdyz v prazdnem dome chvili nekdo bydli. Neuveritelna pohostinnost. Myslim, ze zaciname patrit k inventari tohohle maleho poloostrova, kde se vsichni znaji. Jen bychom nemely zapomenout na: 'nikdy nepretahuj navstevu'. Myslim, ze Rooneyovi uklidnuje pouze fakt, ze 8. prosince musime chytit letadlo z Melbourne.

Po prijezdu domu nas dva metry pred vchodovymi dvermi prekvapil jester a asi v deset vecer nas trochu vydesila navsteva Paula, ktery se stavil, aby nam nabidl koupacku u nej v bazenu, pripadne vylet na plaz, pokud zitra skonci drive.