Rano jsem si konecne po mnoha dnech dala s Nellou jogu. Zahadne me nekolik dnu bolela prava ruka, nemohla jsem v ni udrzet vidlicku, natoz cvicit. Pry nejspis zanet mekkych tkani, ale kdo vi.
Mame to vlastne trochu jako wellness. U kluku ve vezaku si muzeme zajit zaplavat do bazenu v 5. patre, ovsem problem je v tom, ze Nella nekde po ceste z Monkey Beach ztratila plavky. Zahy jsme zjistili, ze si na ztratu nevybrala dobrou zemi a koupe plavek se jako cervena nit tahla celym dnem.
Cilem dnesniho dne bylo trochu poznat Kuala Lumpur, casto nazyvan jen zkratkou KL. Hlavni mesto Malajsie s 1,8 miliony obyvatel (cela aglomerace ma vsak vice nez 7 milionu) lezi na soutoku rek Klang a Gombak a v prekladu znamena 'Bahnity soutok'. KL (puvodni nazev 'Pengkalan Lumpur') byl zalozen teprve v roce 1857, kdy zde cinsti hledaci drahych kovu objevili v oblasti bazin zamorenych komary bohata loziska cinu. Prvni osadnici masove umirali na malarii a dalsi tropicke nemoci, mesto suzovaly pozary, povodne a vladlo tu nasili. Na konci 19. stoleti se z hornicke osady stalo kolonialni centrum, kdyz Britove vybrali KL jako hlavni mesto nove vznikle Federace malajskych statu. Za 2. Svetove valky byl okupovan Japonci, v roce 1969 tu propukly drsne rasove nepokoje. V 70. letech zacina premena v moderni velkomesto. Dnes patri KL se svymi mrakodrapy (Petronas Towers byvaly sveho casu nejvyssi sveta), administrativnimi, vladnimi a jinymi projekty za miliardy dolaru mezi nejatraktivnejsi asijske metropole.
52% obyvatel tvori Cinane, 39% Malajci a 6% Indove. Ziji tu mensiny Arabu, Indonesanu, Filipincu a mnoha dalsich narodnosti. Mluvi se narodni malajstinou, ale take tradicni kantonstinou, mandarinstinou, tamilstinou a samozrejme anglictinou. Nejcasteji zastoupenym nabozenstvim je islam, ovsem vyjimkou tu neni hinduismus, buddhismus, taoismus, konfucionismus a ani krestanstvi.
Nase putovani nejen za plavkami zacalo na trhu v cinske ctvrti. Rozdelili jsme se opet na kluky a holky a dali si rozchod.
Brzy jsme zjistily, ze sehnat zde plavky bude obtizne, ne-li nemozne. Prolezly jsme cely trh, ale plavky neobjevily. Vsude nam rikali, ze mame zkusit obchodak.
S neporizenou jsme opustily trh a chtely aspon videt hezky barevny hinduisticky chram z roku 1873, ve kterem mel byt obri stribrny vuz. Vstup byl povolen pouze bosky a za uschovu bot chteli Indove poplatek. To jsme samozrejme nebyly ochotne akceptovat a schovaly si zabky do tasek. I to byl ovsem problem. Indak ukazoval na ceduli pred vchodem a odmital nas pustit, pokud nezaplatime poplatek. Drze jsme mu tedy rekly, ze chram urcite nestoji za nic a odesly. Indaci!
Adam si koupil batoh, ktery mu holcici team jednohlasne zdrbl. Vypada totiz jako pro kluka, ktery jde na 2. stupen, a Dave usmlouval medvidka Mr. Beana.
Pozdeji jsme pokracovali do Narodni mesity, kde jsme se museli povinne zahalit do tucnakovskych vinovych habitu. Vsichni turisti nadsene sekali jednu selfie za druhou a my samozrejme netvorili vyjimku.
Pres Botanickou zahradu, jejiz jednu cast tvori obrovska voliera s ptaky, 'Opici ulici' jsme mirili zpet do centra na 'Merdek Square', nebo-li Namesti Svobody, ktere se pysni nejvyssim vlajkovym stozarem na svete (100m) a palacem 'Bangunan Sultan Abdul Samad' a posleze pres ulice plne obchudku se zahalenou modou (tam jsme si na plavky ptat netroufly) do obchodaku 'Sogo', kde jsme se nadlably a opet neuspesne shanely plavky. V celem obchodaku jsme byly krome Indek jedine nezahalenkyne, coz pusobilo dost komicky. Mise plavky skoncila neuspesne. Objevily jsme spoustu plavacich habitu, spacaku a neoprenu, ovsem bikiny ani jedny. Jen nekolik variaci na ne. Vsechny ovsem predrazene a neprilis hezke. Proste jen pro nejodvaznejsi zahalenkyne. Malajsie evidentne neni nejlepsi misto, kde sehnat plavky.
Na stanici vlaku 'Bank Negara' jsme se dozvedely neprijemnou zpravu. Na trase je porucha a vlaky pojedou az dve hodiny. Vyrazily jsme tedy na wifinu zpet do Soga.
Ve vlaku jsme potkaly kluky a tresnickou na dortu se stalo hledani naseho domova. Prochazka na 'Jalan Kuching' k mrakodrapum 'Sri Putramas' nam zabrala snad hodinu a na vratnici jsme predvedli jedlickarnu. Nepamatovali jsme si totiz cislo bytu, takze jsme dostali jako doprovod sekuritaka z Nepalu. Ve 23. patre jsme zjistili, ze nas byt tam neni a totez se opakovalo ve 23a. Museli jsme tedy zavolat Fellymu, abychom zjistili ze musime do 28. Nekdy se proste zadari.
Haňourku, ty seš pihatej! :)
OdpovědětVymazat