Z dnesniho dne se pravdepodobne nechalo vymacknout vic, ale i tak jsme si ho uzily. Pocasi nabidlo ponekud bidnejsi repertoar, takze vyhledy vetsinou skryvala mlha a mraky (ja se toho Kebuleho proste nezbavim) a fotky bez azuroveho nebe nejsou tak hezke.
Z Turangy jsme natrikrat dostopovaly do Whakapapa Village, ktera se nachazi v centru Narodniho parku Tongariro. Prvni nas svezla kiwi sympatacka synem, nasledovali kiwi otec s dcerou, jejichz wellingtonsky dialekt byl tak brutalni, ze jsme se takrka nechytali, a do tretice u nas pribrzdil dokonce tandem dvou aut. Nemka s matkou a dvema detmi zijici trvale na Zelande a v druhem aute par jejich nemeckych pratel, kteri za nimi prijeli na navstevu. Nabidli nam, ze se s nimi muzeme svezt az Iwikau Village, coz je posledni vesnicka a zaroven lyzarsky areal pod Mount Ruapehu (2797 m), nejvyssim stale zasnezenym vrcholkem Tongarira a celeho Severniho ostrova.
Jen samotny prejezd do Iwikau stal za to. Za Whakapapa jeste rostou stromy, o par desitek metru vyse uz jsou k videni jen mechy, lisejniky a nejaka ta alpska flora a posleze zustava jen sopecna poust. Tamejsi panoramata byla luxusni, ale ztratily jsme strasne moc casu, takze jsme nemely sanci stihnout cely slavny Tongariro Alpine Crossing a zvladly pouze kratkou pasaz z Whakapapa k Taranaki Falls a kousek trasy k Mangatepopo Hut. Pak jsme se musely vratit zpet do Whakapapa a dostopovat zpet do Turangy vyzvednout bagaz.
I tak jsem byla naprosto okouzlena. Na zacatku stezky se prodirate malymi lesiky, stromy jsou obrostle masivnimi vrstvami mechu a lisejniku a vypadaji jak z jineho sveta. Po nejake dobe vsak lesiky konci a cesta vede uz jen sopecnou plani s minimem vegetace. Celou dobu vas provazi uchvatne vyhledy na pravidelny kuzel sopky Ngauruhoe (2291 m), coz je slavna Hora Osudu z Pana prstenu, a na dalsi uz zminovanou sopku Ruapehu a mensi kratery kolem ni.
Jee, já ti nestihla napsat, aby ste stanovaly už v blízkosti toho nároďáku, jinak se nedá ten trek Tongariro Alpine Crossing stihnout!! Když ty cestuješ taky rychlejc, než já stíhám číst:-) Navíc, když ta tvoje spolucestující nechce spát na divoko, tak by moje rada stejně asi byla k ničemu:-) No, každopádně tam se musíš vrátit, až bude lepší počasí!! Něco takovýho si ještě neviděla!! Potkala jsem tam i Hobity:-) Schválně jsem i konrolovala, jestli mají chlupátý nárty a měli, takže to jednoznačně byli Hobiti!! Tongariro Alpine Crossing je hodnocenej jako jeden z nejhezčích treků světa....nejsem teda moc na to co je "NEJ", protože moje "nej" se zpravidla dost liší.....ale tohle je teda opravdu "NEJ"!! Navíc teď by měl bejt už celej trek otevřenej, já tam byla když sopka soptila, takže se to nedalo celé projít, ale vidět taky bylo téměř všechno, co za to z toho treku stojí vidět. Jo, a když nechce ta Sára, nebo jak se jmenuje spát na divoko, ubytujte se aspoň v tý chatě Mangatepopo už přímo v nároďáku, ať ráno můžete rovnou vyrazit...jinak se to prostě nedá stihnout!! Ta chata bude možná už několik týdnů nebo měsíců dopředu zamluvená, protože jste v hlavní sezóně a všichni milovníci treků z celýho světa tam na to jezdí!! Ale tak co si dobře pamatuju, byl tam u tý chaty i menší kemp....schválně jsem tam šmejdila, protože se tam chci vrátit. Je ale pravda, že chata byla totálně plná, a to byla půlka března....za to počasí až vedro vedrovatý, ale to ti radši nebudu popisovat, abych tě nenasrrrrr:-)
OdpovědětVymazatHaha, no, tohle byla ochutnavka, vratit se rozhodne musim! Sara na divoko opravdu spat nechce, coz je neprijemne. Kdybysme vstaly driv a nezevlovaly s rodinkou v Iwikau, tak by se to nechalo, vezl nas stopem parek Rakusanka a American a ti to dali za 8 hodin a to pry zevlovali a fotili o sto sest.
Vymazat