Neplac uz pro me, Hastings!

Ctyri mesice v Hastings stacily. Tahle dira mi z nejakeho zahadneho duvodu prirostla k srdci, ale je cas se hnout dal. Nastava vrcholna faze expedice. Cestovani! Po zhruba petilete pauze se vydavam na nefalsovanou wild punk cestu a la Jack Kerouac. Uvidime, jak mi to po te dlouhe odmlce pujde. Od posledniho tureckeho dobrodruzstvi s Krtkem se toho prece jenom dost zmenilo. Kazdopadne konkretni plan nemam. Od rozvodu s holkama planovani odmitam, protoze by stejne zase doslo ke krachu.

Nakonec odjizdim s Italkou Sarou. Nejsem si jista, jak dlouho se mnou vydrzi, chce behem ledna zacit pracovat, zatimco ja dal cestovat, ale mezitim by nam to mohlo klapat. Krome toho, ze mame stejny timing coffee breaku a nizky prah snasenlivosti urvanych party people, nahlizime stejne i na planovani. Vymysleni expedicniho rozvrhu pro pristich par dnu dnes odpoledne zabralo asi ctvrt hodiny. Nad mou obri staromodni mapou (diky, Jaane) se zrodil "plan" zalozeny na improvizaci. Zitra se chceme dostat do narodniho parku Tongario aneb Mordoru, coz je novozelandska klasika, pote nejspis na zapadni pobrezi k sopce Taranaki, a pak pres Hamilton a Aucland smer sever a Ninety Mile Beach, kde bychom rady stravily Novy rok na plazi. Po ceste pravdepodobne Matamata, jeskyne ve Waitomo a dalsi picovinky. Mozna se na uplny sever do Silvestra ani nedostaneme, uvidime, co prinese cesta.

Az se rozdelime, mam dve moznosti. Zhruba 20. vyrazi z Wellingtonu na jih spolubydlici Laura, takze se k ni bud pridam, anebo tu karu potahnu sama.

Nevim, jak to ted bude s blogem, kazdodenni spamovani jistojiste pada, ale vynasnazim se ozyvat co nejcasteji, je to prece jen takovy internetovy denicek.