Mt. Taranaki (2518 m) jsme vubec nevidely, ackoliv jsme byly asi tricet kilometru od ni. Tak moc dneska nevyslo pocasi. Skoda. Stejne jako v Tongariro jsme si rekly: vratime se. Nejsem si jista, jestli tomu verit. Slibila jsem si vratit se na tolik mist a nikdy to neudelala, ze se mi chce neverit, ale nerada bych byla za morouse, ktery rika, ze nikdy nic nevyjde.
Co dnes navzdory ocekavani vyslo, byl stop. Po zabijeni casu v knihovne na wifine jsme v prestavce mezi prehankami vyrazily, vybodly se na track i planovane vodopady a rozhodly se vydat smer sever a zakotvit na nejakem hezkem miste na pobrezi, protoze zitra ma byt konecne hezky. Jako idealni se jevil Raglan kousek od Hamiltonu, ale nepredpokladaly jsme, ze se tam doplacame.
Nevyzpytatelny stop vsak rozdal uplne jine karty. Z neoblibeneho Stratfordu jsme se rychle dostaly do Inglewoodu a to v nakladni casti transitu dvou novozelandskych postaku. V Inglewoodu s velmi ridkou hustotou dopravy (vsichni odbocovali na opacnou stranu do New Plymouthu) jsem zastavila auto, na ktere jsem nejdriv vubec nechtela mavat, protoze mi prislo krajne nepravdepodobne, ze by zastavil chlapik v nablyskanem cervenem camaru.
Jmenoval se Shane a zastavil. V prvni chvili jsme neduverive pokukovaly po jeho kozenych mokasinech a predpokladaly namachrovaneho blbecka, ale nakonec jsme prijemne pokecaly, svezly se luxusnim bourakem az do Hamiltonu a jeste dostaly kontakt, kdybysme nekdy mely cestu kolem jeho farmy na 'Lost Highway'.
Dnesni kapitolu uzavrel Niklas. Nabral nas s tim, ze jede do Aucklandu, takze jen na par kilometru. Nekolikaminutovy pokec a hlavne me nadseni, ze kiwi zna Vaclava Havla a byl v 93 v Cechach, vyustili v to, ze nas Niklas vysadil ve smeru na Raglan a pokracoval do Aucklandu, aby posleze zmenil sve plany, vratil se pro nas a vyrazil taktez do Raglanu.
Ubytovali jsme se spolecne v raglanskem holiday parku (20 babek za osobu!, skripala jsem zubama a snila o kempovani na divoko), dali si na lacno dve piva v mistnim baru (nikde nevarili a nechtelo se nam vracet do kempu, takze jsem Sare s Niklasem ukazala, ze hlad je prevlecena zizen, protoze po prvnim pivu je hlad opravdu presel) a pozdeji kralovsky vecereli a la co dum dal. Niklasovy syry a olivy, nase vina a rajcata, atd. Prijemny vecer, ktery Niklas bohuzel pozdeji zazdil, kdyz se na stridacku pokousel a o jednu i o druhou z nas a nasledujici rano pretahoval navstevu.
Niklas si myslel, že si užije :-D a co návštěva? podlehla?
OdpovědětVymazatTo snad neni možný....ty ses ubytovala v holiday parku?? Máš revma nebo co?? Já snad za tebou přijedu, co si to vybíráš za spolucestující?!!:-) Já teda nevim, ale jestli chceš z toho Zejlandu něco vidět a nestrávit další měsíce zase na merunách, tak aspoň s tím ubytováváním to nějak omezte. Stačí, že jídlo je tam docela drahý, no a o těch tvejch pivech nemluvě:-) Já si budu žádat teď v březnu o víza, ale ještě nevim kdy vyrazim. Kdybys mi taky nevyfoukla jedno z posledních víz loni v dubnu, tak už bych tam přece dávno byla, že jo....a vůbec se s tebou nerozváděla, protože s tebou se dá docela normálně nenormálně cestovat:-) Ani ponorku člověk s tebou nestihne chytnout....ne, že bych teda na ně extra trpěla, ale s tebou, když člověk cestuje, tak skoro polovinu pobytu ani o tobě neví!! To je ta doba v řádu pár hodin, co během dne prospíš:-) Člověk o tobě ví akorát ráno a pak večer se tě zeptá, jak ses ten den měla:-) krtek:-)
OdpovědětVymazatPřesně tak - 15 babek, 20 babek, to to je za wild punk? Stačí, že muž se fláká po guesthousech namísto pořádného punku (a že by to šlo). Ještě žena začne rozhazovat za blbosti...to jsme to dopracovali :)
VymazatNemyslete si, ze me to bavi. Holiday Park byl otres, mohly jsme krasne kempovat na plazi o par km dal, ale co delat :(
Vymazat