Ledovce Fox (Te Moeka o Tuawe) a Franz Josef (Ka Roimata o Hinehukatere) jsou od sebe vzdaleny lehce pres dvacet kilometru a vsichni je miluji a jezdi sem kvuli nim. Plati si drahe pruvodce, aby se mohli projit po ledu, nebo je pozoruji z helikoptery. My byli po zhruba hodinove prochazce k Foxovi lehce znudeni, a tak jsme dokonce vynechali Franze. Vsichni tvrdi, ze nedosahuje kvalit Foxe a navic se kolem obeda opet zatahlo. Tedy ne ze by takovy ledovcovy splaz nebyl pusobivy! To urcite je, ale zrejme uz jsme prezrani panoramaty a jen tak neco nam stendhalitidu nezpusobi.
Dalsi zastavkou se stalo jezero Matheson. Jde o ledovcove jezero vytvorene Foxem a prezdiva se mu "Zrcadlove jezero". Za slunecneho pocasi a pri bezvetri se v jezere zrcadli Jizni Alpy se zasnezenymi vrcholky Mt. Cook a Mt. Tasman. My samozrejme dorazili zrovna v momente, kdy se kompletne zatahlo a zasnezene vrcholky jsme zahledli na pet minut drobnou skvirou v mracich. Hodinu a pul trvajici track kolem jezera jsme tedy absolvovali, ovsem "View of Views" postradal view a "Rexlection Island" zas reflection. Okruh kolem jezera trochu pripominal Cestu do praveku. Obri kapradiny a mechy, pokroucene stromy a temne hneha raselinova jezirka. Muj denik jsem ale nastesti na povalkovem chodnicku neobjevila.
Vetsi legrace byla, kdyz se nas Mitsubishi Galant z roku 1988 porouchal na ceste do Hokitiky uprostred zeme nikoho, zhruba patnact kilometru za 'mestem' Whataroa. Nejdriv se nam ho povedlo roztlacit, ale posleze motor zhasl uplne a nezabralo nic. Dovolali jsme se mechanikovi, ktery prekvapil rychlou analyzou vozu a sdelenim, ze prijede za deset minut. Nedorazil ovsem ani po pul hodine a ani po dvou hodinach, kdy se zacinalo smrakat. V aute jsme nemohli spat vsichni a stan se nikde postavit nedal, pokud jsme nechteli riskovat, ze nas v noci smete auto, takze jsme se s Inke rozhodly stopovat do Whataory a pockat tam na kluky.
Zastavil nam truck s dvema mlecnymi cisternami a v nem mlikar Roger. Ukazalo se, ze do Whataory jede jen posbirat mleko, a pak se vraci do zhruba sto km vzdalene Hokitiky, kam jsme se dnes puvodne chteli dostat i my.
Absolvovaly jsme s nim tedy tour po farmach a vyrazili smer Hokitika. Roger nas misto u zamysleneho doc kempu vysadil u Holiday Parku, ale bylo pozde, takze jsme nechtely hledat nic jineho a hodlaly se proplizit dovnitr a mozna zaplatil rano. Vsiml si nas bystry recepcni, ackoliv uz mel davno po sichte a kdyz jsme mu vysvetlily nas problem, nabidl nam gauce v tv room za cenu stanu, coz jsme samoztejme vzaly a dobre udelaly. V noci se prihnala prutrz a nejsem si jista, ze by Paki Paki takovy napor zvladl a Incin stan za par babek nejspis taky ne.
To vypadá trochu jak na Šumavě :-)
OdpovědětVymazatHaha, na Sumavu jsem si presne vzpomnela, tohle mi pripominalo povalkove chodnicky na Chalupske slati :)
Vymazatpřesně, slatiny. Mimochodem nechci být anonym, ale jinak to neumím :-)
Vymazatdoktorka
To jsem si mohla hned myslet, ze to rejpes ty :)
Vymazat