Kdyz kratce pred rozbreskem zacaly na plachte meho Paki Paki nesmele bubnovat prvni kapky, bylo mi jasne, ze zase zafungoval zakon schvalnosti. Cele rano proprselo a i posleze lehounce, lec vytrvale mrholilo. Otrava. Nesnasim baleni mokreho stanu.
Do Christchurch to z Hokitiky nemelo trvat dele nez tri hodiny a taky ze netrvalo, ackoliv jsem stopovala. V Hokitice me nabral mistni (presouvala jsem se na lepsi misto a jen cvicne zvedla ruku) s hezkym, lec trochu otravnym psem a posleze zastavilo treti auto a to s horskym pruvodcem od Foxe Duncanem, ktery miril az do Christchurch. Vypravel mi o novozelandske flore, bylo to celkem poucne. Potreboval novou hudbu a meli jsme podobny vkus, takze doslo dokonce i na Zrni a Ivana Hlase a jemu se to libilo!
Po ceste jsme projizdeli narodnim parkem Arthur's Pass. Ze zacatku to nebyla zadna hitparada, nebe zustavalo stale neprodysne zatazene a v udoli se valely cary mlhy, ale kdyz mraky odtahly, otevrela se pred nami luxusni panoramata. Bude potreba se tam vratit.
Minuli jsme take Springfield (Simpsonovi nespatreni) a v Shefieldu si dali vynikajici horke masove kolace.
Duncan me v Christchurch zavezl do Petrovy ctvrti, ktera se jmenuje Otawa. Zabila jsem asi dve hodiny cekanim v parku s rekou a kachnickami, protoze Petr byl jeste v praci a ja neplanovane dorazila brzy. Rozhodla jsem se zustat az do nedele a Matta s Charlotte dohnat po ceste. Pravdepodobne zakotvi nekde u Timaru, coz bych mela zvladnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat