Queenstown aneb Dreamstown

Jsem ten nejvytizenejsi woofer na Zelande. Rano jsem se bavila s Mary a Philipem, co by asi tak melo byt naplni moji wooferske cinnosti a vyslo najevo, ze mam byt opravdu hlavne taxikar. Rikala jsem jim, at nevahaji a do neceho me zapoji, ale pry jsem clen domacnosti a chteji, abych si to tady uzila, coz delam. Mam se jako v bavlnce. Ferguson-Andersonovi jsou proste uzasni. Jeste zbyva varianta, ze dopadnu jako Grace v Dogville, ale snad ne.

Odpoledne me Philip vzal do Queenstown. Zavezli jsme Jeda do Arrowstown, a pak to prislo. Poprve jsem ridila auto s automatickou prevodovkou a k tomu vlevo. Prvni kilometry se nelisily od prvnich kilometru v autoskole. Uz jsem si zvykla na jizdu vlevo, ale rizeni je neco uplne jineho nez byt pasazerem. Pripadam si, jako bych v aute sedela nakrivo. Philip ma nastesti zkusenosti s rizenim v Evrope, kdysi s Mary cestovali pul roku po Evrope, Maroku, Turecku a dostali se az do Indie. V roce 1991 byli i v Praze. Presne vedel, co me ceka a do puntiku se to splnilo. Vrazela jsem pravou rukou do dveri a chtela radit, blinkr jsem hledala na spatne strane a kdyz jsem potrebovala prudce zabrzdit, zapomnela jsem, ze neseslapuju spojku, ale pouze brzdu, takze auto sebou pri dupnuti na brzdu skublo jak v poslednim tazeni. Zautomatizovane navyky jsou v tuto chvili pro zlost.

Queenstown je prehlcene turisty, obchody se serepetickami i bary a kavarnami, ale nelze se tomu divit. Pusobi jako mesto snu. Brehy pruzracneho jezera Wakatipu a strme stity Remarkables tvori uchvatne panorama, pri jehoz pozorovani si rikate, ze za tenhle pohled stoji za to zit.

V Queenstown jsme se prosli mestem, po plazi kolem jezera, parkem, kde frci frisbee, dali si bezva kafe s delikatnim cheescakem, vydali se po pobrezni silnici smerem na Glenorchy a proste si uzivali azurove slunecne odpoledni bezvetri (coz pry neni caste, znova jsem mela kliku na pocasi).