Dopoledne jsem sbalila svych pet svestek (spis deset), objala Franca, rozloucila se s par nepracujicimi (moji postel hned dve minuty po mem odchodu obsadila Angelica, takze uz jsem se nemohla rozmyslet) a vyrazila smer jih. Samozrejme stopem. Nestopujte, kdyz je to tak snadne. Mym prvnim stopem se stal stary znamy Jason, pote jsem behem nekolika sekund presedla k manazerovi pres hovezi maso, ktery me popovezl az za Palmerston a obdaroval me reklamni ksiltovkou jejich filialky. Az do Wellingtonu jsem se pote vezla s Davem, ktery mi udelal okruzni jizdu mestem a okolim.
Wellington je ohromne prijemny a je to prvni mesto na Zelande, ktere ma atmosferu mesta a ne malomesta. Tedy krome Aucklandu. Navic si myslim, ze vsichni frikulini na Zelande ziji prave tady. Je to mesto jak vystrizene s designoveho katalogu. Ulice lemujici pristav s kotvicimi jachtami pusobi az kycovite. Vsichni wellingtonane samozrejme behaji a jezdi na kole.
Takze prvni den fajn, ale cestovani o samote me nebavi uz prvni den.
Žádné komentáře:
Okomentovat