Posledni dva dny v Bangkoku probihaly v linem duchu. V utery jsem se pohybovala jen v okoli Khao San a z Nata vysla jen na jidlo. Vyrovnat se s odjezdem zbytku teamu bylo tezke a navic uz jsem vazne nejaka precestovana, takze jsem uvitala moznost poridit v hostelu par epizod Grey's Anatomy, ktere mi unikly v poslednich tydnech.
Odpoledne dorazil Adam, takze jsem domluvila dvojluzak s okny.
Dnes jsem vyrazila s Adamem k nejakemu chramu (minimalne na hodinu jsme uvizli pod strechou zradelny, kdyz se prihnala tropicka bourka), ktery mu jeste chybel do sbirky, ale bylo mi jasne, ze dovnitr se mi nebude chtit, coz se potvrdilo. Radsi jsem vysedavala v parku blizko zastavky privozu, pozorovala lode drandici po Chayo Phraya a poslouchala pistalkove domlouvani posadek a pevniny.
Adam me mel v parciku vyzvednout, lec nenasel me. Ozval se tedy, ze mam dorazit na dalsi molo 'Tha Chang', ovsem kdyz jsem priplula, uz tam nebyl, protoze mi vyrazil naproti, netrpelivec. Nakonec jsme se dohnali az na privozu smerem na 'Rajchawongse', kde jsme chteli zakoncit pobyt v Thajsku cinskou kachnou.
Zradelna, kterou jsme objevily v sobotu s Nellou a Veru, byla bohuzel zavrena (byl dnes svatek), tak jsme se spokojili s nahradni variantou, ktera ve me zdaleka nezanechala takovy dojem jako kacena minula.
Na ceste privozem zpet jsme prejeli Tha Chang (Adamuv orientacni smysl nemel svuj den a muj je znacne nespolehlivy), zrejme proto, ze jsem nezaplatila poctvrte v rade listek. Karma.
Nebyla to nastesti zadna katastrofa. Ke Khao San jsme dosli i tak. Navic vetsi anabazi (dokonce ve stylu Amazing Race) se stala cesta na letiste. Adam vytipoval autobusy, kterymi se dostaneme na sky train a odtamtud na letiste. Pozdeji nas ovsem zblbli Nemci taktez jedouci na letiste (cela story na Adamove blogu), takze jsme tak tak stihli posledni sky train jedouci kvuli statnimu svatku v deset vecer.
Ackoliv jsme v Thajsku uz potreti, pod kuzi se nam prilis nedostalo. Tedy plaze a jidlo jsou skvele, ale Thajci jsou opruz. Nekdy to vypada, ze tady o cizince vubec nestoji. Tvari se jako kakabusove a stezuji si, jak je chteji zapadaci osulit. Pritom jsou to oni, kdo prosazuje dvoji ceny. Neusmivaji se. Proto se nam vic libilo v Barme a Malajsii, kde jsou domorodci privetivi. Samozrejme potkavame i pohodove, sympaticke a napomocne Thajce, ale obecne mi proste prijdou spise nacureni nez pohodovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat